Neonacisté chtěli po prohraných volbách oslavit státní svátek vzniku republiky dalším shromážděním na Prokešově náměstí v Ostravě a neohlášeným pochodem, jenž měl už tradičně vyústit v napadení obyvatel nedalekých ubytoven. Stalo se však něco, co pogromisti nečekali a co lze směle označit za přelomovou událost v historii českých Romů. Došlo totiž k výměně rolí – ulice tentokrát nepatřily rasistům s jejich agresivními hesly, ale převážně romským obyvatelům ubytoven a dalším antifašistům, kteří volali po společném soužití a toleranci.
Barevná Ostrava
Na Protest proti porušování práv slušných občanů České republiky se sešlo ve dvě hodiny odpoledne asi tři sta extremistů, kteří se po hodině projevů vydali směrem k Domu na půl cesty na Sokolské třídě. Ten byl terčem útoků už 24. září, kdy na něj při zřejmém pokusu o pogrom létaly kameny.
O necelé dva kilometry dál se ve stejnou dobu na náměstí Svatopluka Čecha konalo shromáždění proti násilí, rasismu a neonacismu Barevná Ostrava, kde projevům přihlíželo několik stovek Romů a aktivistů. Po půl druhé odtud vyrazila asi padesátičlenná skupina, která se vydala na Sokolskou třídu, aby zabránila neonacistům v pochodu a předešla tak ohrožení azylového domu. Houstnoucí atmosféru umocňoval zvuk vrtulníku sledujícího pohyb v ulicích. U vchodu do azylového domu byl rozvinut transparent s nápisem „Stop pogromům“, před kterým vystoupili řečníci Imrich Horváth a Míra Brož z občanského sdružení Konexe.
Pořadatelé nahlásili zábor tohoto prostranství, čímž byla zajištěna policejní ochrana blokády před rozvášněnými rasisty. Tato strategie byla úspěšná a těžkooděnci nedovolili, aby se neonacisté k Domu na půli cesty přiblížili. Rozdělili se proto do menších skupinek, jež se rozptýlily do okolí Sokolské třídy a Nádražní ulice a pokoušely se napadnout romskou ubytovnu v Cihelní ulici a narušit poklidné shromáždění antifašistů.
Jaká síla je v jednotě
Po páté hodině pominulo bezprostřední ohrožení azylového domu a účastníci blokády se mohli vydat zpět na náměstí Svatopluka Čecha. Tam je přivítal dav energickým skandováním hesla „Černí, bílí, spojme síly“, načež se dvě skupiny spojily v asi pětisethlavý pochod, který se spontánně vydal městem. Většina holohlavých agresorů byla nečekaným odhodláním protivníků zaskočena a poněkud zmateně se za asistence policie rozutekla do ulic. Zřejmě nikdo z účastníků nečekal, že pestrý dav takto nabude na síle a podaří se mu za volání hesel „Češi pojďte s námi“, „Stop rasismu“, „My jsme tady doma“ nebo „Máme právo žít“ hrdě projít Ostravou až k domu na Sokolské třídě. Veškerý strach se rozplynul v mimořádném projevu solidarity a jednotě utlačovaných. Průvod dorazil k azylovému domu, kde začal jednohlasně skandovat „Jsme tu s vámi“, načež se celá ubytovna rozsvítila a její obyvatelé nadšeně mávali z oken. Připojit se však nemohli, protože jim účast na demonstraci pod pohrůžkou vystěhování zakázal správce zařízení.
Zbylí neonacisté, z nichž byla překvapivě většina pubertálního věku, mohli jen nervózně sledovat dění na druhé straně ulice. Z nabuzených útočníků se během hodiny stala skupina plachých přihlížejících, kterou uchránila jen nenásilná povaha shromáždění, deklarovaná provoláváním hesla „Ne násilí“. Dav se následně přesunul zpět na náměstí Svatopluka Čecha, kde byla akce ukončena euforickými projevy, radostným skandováním a děkovným potleskem pro všechny zúčastněné. Romové si uvědomili, jaká síla je v jednotě, a rozešli se s tím, že při příští manifestaci jich bude mnohem víc.
Jsme tu s vámi
Pokojné shromáždění proti xenofobnímu útisku neonacisty, kteří byli při předchozích akcích v přesile, se tak rázem obrátilo v demonstraci za uznání Romů jako plnohodnotných členů společnosti, o jejichž osudu nesmí svévolně rozhodovat oportunističtí politici ani agresivní rasisté. K významu této události přispívá také skutečnost, že byla uspořádána především místními obyvateli bez účasti mafiánských provozovatelů ubytoven, kterým se tentokrát nepodařilo zmařit snahu o kolektivní odpor svých nájemníků. Akce se účastnili kromě stovek místních také mnozí aktivisté. Je nezbytné zdůraznit, že se přes vyhrocené emoce podařilo vyvarovat násilných střetů s rasisty nebo s policí, která na straně antifašistů zasahovala silou jen jedinkrát.
Z rozhovorů s kolemjdoucími se zdá, že neonacisté klesli tento den ještě hlouběji v očích místních obyvatel, pro které představují jejich násilné výboje spíš komplikace a ohrožení, než řešení jejich problémů. Snad si uvědomují, že viníky špatné sociální a ekonomické situace na Ostravsku nejsou jejich chudší sousedé, ale majitelé a přisluhovači firem jako RPG Byty, které region dlouhodobě vysávají.
Tato výjimečná událost je úspěchem a vzpruhou nejen pro ostravské Romy, ale také pro všechny, kteří se otevřeně staví proti rasismu, jenž se nebezpečně zabydlel v českém veřejném prostoru. Romové se dokázali konečně sjednotit, vystoupili z role obětí a xenofobům ukázali, že v Ostravě nemají co pohledávat.
Autor studuje politologii.