Řekl bys mi nejdřív něco o vašem kolektivu Cairo Liberation Front? Jak jste se dali dohromady?
Zhruba před dvěma lety se k nám dostalo electro chaabi. Byli jsme naprosto uchváceni jeho specifickým zvukem. Kombinuje totiž dohromady prvky amerického hip hopu, eurohouse a arabské rytmy. Má v sobě podobnou energii, jakou může člověk zažít například při punkrockových koncertech nebo rave parties. Začali jsme pátrat, odkud tato zvláštní hudba pochází, a zjistili jsme, že je možné ji slyšet v ulicích Káhiry. Rozhodli jsme se tuto hudbu shromažďovat a tvořit z ní mixtapy. Chtěli jsme západní Evropě a celému světu předvést jinou tvář arabského světa, než je ta, kterou nám prezentují média. Chtěli jsme odkrýt závoj tamní cenzury a ukázat, že v káhirských ulicích, na svatbách či oslavách žije tato velmi populární a unikátní hudba. V srpnu minulého roku se nám ozvali z New York Times a udělali s námi rozhovor. Káhirská média, která electro chaabi do této doby ignorovala, už najednou nemohla předstírat, že nic takového neexistuje, a žánr se tak dostal do širšího povědomí.
Jak vlastně vypadají vaše vystoupení?
Chtěli jsme se vyhnout situaci, kdy kluci, kteří vyrůstali na punkových kapelách a neumí ani slovo arabsky, najednou v DJském setu hráli přesnou repliku egyptského electro chaabi. Svá vystoupení jsme proto uzpůsobili formě, která je pro západní Evropu typická – punkrockovým koncertům. Udržujeme během nich typicky punkový feeling, používáme kostýmy a masky, nechybí ani stage diving. Máme zase sebou spoustu akcí v Nizozemí, ale taky ve Švýcarsku, Francii…
Hráli jste už i v Káhiře?
V Káhiře jsem byl zatím pouze jako novinář. Sbíral jsem tam materiál o electro chaabi pro jeden magazín, ale ještě jsme tam nevystupovali. Problém je mimo jiné v tom, že cesta do Káhiry je dost drahá.
Nepozvali jste naopak třeba DJs z Káhiry do Nizozemí?
Podařilo se nám přivézt MCs Sadata a Fiftyho na festival Incubate do Tilburgu. Během jejich vystoupení jsme se videopřenosem spojili s Káhirou. Návštěvníci festivalu se tak zprostředkovaně mohli účastnit party v Káhiře a lidi z Káhiry zase mohli sledovat dění v Tilburgu.
Proč myslíš, že se na oslavách a svatbách začalo hrát víc elektronicky? Tato změna vlastně odstartovala vlnu electro chaabi…
Myslím, že důvody jsou tytéž jako třeba v případě nástupu reggae. Tehdejší finanční krize zapříčinila, že v jamajských klubech byly koncerty kapel nahrazovány DJ-sety. V Egyptě to fungovalo podobně. Na svatbách se místo kapel začali objevovat DJs, kteří pouštěli desky arabské nebo západní popmusic. Arabské hvězdy popu ve svých textech zpívají pouze o lásce a Bohu. MC na těchto akcích začal reflektoval bezprostřední realitu, což byla dost revoluční změna. Vzhledem k tomu, že na svatby chodí především mladí lidé, šíří se fenomén electro chaabi hlavně mezi nimi. Byl jsem třeba na svatbě Sadata, zakladatele electro chaabi a také jednoho z nejznámějších zpěváků. Byla to velkolepá pouliční party. Je to podobné jako rave party na louce nebo v opuštěném baráku. Prostě jdeš na místo, kde tě nikdo neočekává, a začneš tam dělat mejdan. Myslím, že se z electro chaabi postupně stává subkultura – dříve podobnou situaci zažil třeba hip hop v Americe. Nejde jenom o hudební a taneční styl, ale i o nový subkulturní slang či způsob oblékání.
Během svého pobytu v Káhiře jsi měl určitě možnost popovídat si s místními o politické situaci v zemi. Co ses dozvěděl? Jaký měli například názor na Muslimské Bratrstvo, které bylo tehdy ještě u moci? Co očekávali od budoucnosti?
Na veřejnosti jsme o tom vůbec nemluvili. Když jsme ovšem v některých momentech na toto téma narazili, většinou se vyjadřovali dost neurčitě. Tradiční politické nálepky jako liberál nebo komunista jim nic neříkají. Spíš se snaží najít cestu k vlastní budoucnosti. Electro chaabi samozřejmě není explicitně politická hudba, ale je politická v obecnějším smyslu – tím, že si vytvořila vlastní, nezávislý styl. To je taky důvod, proč se vlna electro chaabi stala tak populární mezi mladými. Jde o nový prostor, v němž se můžou různým způsobem vyjádřit.
Mohl bys mi přiblížit, co MCs nejčastěji ve svých textech vyjadřují?
Neumím arabsky, ale několik mých známých mi spoustu textů přeložilo. Překvapilo mě, jak často používají ironii. Jedná se většinou o freestyle na témata, jako jsou život ve čtvrti, holky, drogy, zkrátka každodenní realita.
Co si myslíš o současném politickém vývoji v Egyptě? Zdá se, že prezidentem země se opět stane armádní generál…
Souvisí to s tím, že v Egyptě dlouhou dobu vládli diktátoři. Autorita policie a armády v takovém systému získává na síle. Nyní to působí, jako by armáda vedla zemi k lepšímu, demokratičtějšímu uspořádání, ale ve skutečnosti mění jenom fasádu, nikoliv strukturu starých pořádků. Dokud bude mít armáda ve společnosti tak silnou pozici, jakou má dnes, bude jakákoliv změna systému nemožná.
Jakou roli může váš projekt Cairo Liberation Front ještě sehrát ve vztahu Evropy k arabským zemím?
Electro chaabi mě hodně naučilo i o vlastní zemi. Náš projekt může zprostředkovat dialog dvou odlišných kultur a odhalovat posluchačům netušené rozměry arabského světa. I v Holandsku je samozřejmě spousta pravičáckých idiotů, kteří vykřikují své xenofobní názory, ale s těmi nechci mít nic společného. Chci mluvit k těm ostatním.