Bonus (hudebník, autor kapitoly o Straight Edge v knize Kmeny)
No, to je ale překvapení: konzumní kapitalismus přeměnil prakticky všechno na zboží, včetně subkultur a umění! Budvar si založil nakladatelství BU2R, Toyota alternativní hudební label Scion A/V, T-Mobile vydává časopis o elektronické hudbě Electronic Beats a pořádá hudební festival. Nic moc. Samozřejmě, vznikají a fungují i věci, které jsou nezávislé a s minimálním rozpočtem, ale to je možné z velké části jenom kvůli chuti a ochotě lidí pracovat na nich bez nároku na honorář. Ale my všichni, co se na jejich vzniku podílíme, musíme nakonec tak jako tak vydělat na nájmy nebo hypotéky a další věci, které si za dobrou vůli nekoupíme, a tak ochotně pracujeme v korporacích nebo reklamkách… a to už se nepočítá? V Česku vychází ročně tisíce knih a všechna nakladatelství jsou soukromé podnikatelské subjekty. V privatizovaném státě nelze čekat nic moc jiného než podporu soukromým sektorem. Státní nakladatelství jsou bohužel pryč.
Do knihy Kmeny jsem napsal jednu kapitolu. Kdo knihu vydává a financuje, jsem věděl předem od Karla Veselého a rébus BU2R jsem bez potíží rozluštil.
Jan Křeček (mediolog, Katedra mediálních studií FSV UK)
O podobné podpoře si myslím jen to nejhorší. Inkorporace, reifikace, marketingová kolonizace… I bez těchhle cizích termitů se snad dá vycítit, že právě vztah k penězům zvenčí (a zvlášť těch od velkého byznysu) je to, čím se od sebe liší „mainstream“ a „alternativa“. Pro mě nejsou alternativou „komunity, v nichž se považuje za prestižní, má-li projekt za sebou silnou značku“, product placement mi přijde i u komerční populární kultury diskutabilní, u subkultur až zločinný, rozhodně ne „klasický“.
Ať si autoři takto sponzorované kultury pro mě za mě věří, že lze „oscilovat kolem středu“, že „problém je relativní“ a že dokáží uhlídat svou uměleckou svobodu. Je to jejich víra a ta jako mnoho dalších nemá s racionalitou moc společného. Jen ať mi ale nevydávají své produkty za autentický a nezávislý umělecký projev!
V umění je to stejné jako v běžné mediální komunikaci – podstatou příjmů z reklamy je vytváření publik a jejich následný prodej (respektive prodej jejich pozornosti). A já mám radši ty umělce, kteří mě neprodávají…
Takže děkuji Silver Rocket za nastartování debaty a všem zúčastněným na klipu za její vygradování. Akorát škoda, že to padlo zrovna na Vladimíra, kterého znám a vážím si ho už od dob Ladronky (byť jeho antikomunistické aktivity mě trápí snad ještě víc než tohle tunelování alternativ). A taky na národní podnik, jehož výrobky konzumuji často a s větší chutí než výrobky jeho soukromých, nadnárodně vlastněných konkurentů.
Erika Hníková (dokumentaristka)
Myslím si, že underground by měl zůstat undergroundem a neměl by si nic začínat s komerční sférou. U uměleckých počinů to vnímám jinak. Podpora soukromých osob ani velkých firem mi nevadí, ale vždy musí být jak pro tvůrce, tak pro diváka jasné, o co jde. Jakým způsobem firma podporuje tvůrce a co za to chce. Nepřijatelný by pro mě byl ve filmové tvorbě product placement nebo nějaký druh skryté reklamy.
Toy box (komiksová kreslířka)
Spolupracovat s reklamou ve stávajícím režimu je totéž, co kolaborovat s tím minulým, řekl jednou Jan Švankmajer. Samozřejmě, že všechny produkty, do nichž investoval Bu2r – už ta zkratka připomínající graffiti jméno mě uráží – nemají se svobodným uměním nic společného. Firmy, které se snaží své výrobky prodat mladým spotřebitelům, chodí s oblibou za streetartisty a nabízejí jim více méně zastřeně, aby tvořili pro ně. Nabídky, které jsem dostala byly násobně vyšší, než moje obvyklé honoráře, ale výhodné byly stejně asi tak jako cetky a zrcátka pro indiány výměnou za půdu. Zájem komerčního sektoru o subkultury, jako je například DIY nebo street art, je drancující, vytěžující a jedovatý. Street art vznikl jako umění odporu, svobody a rebelství. Jeho využívání reklamou nebo jakákoliv spolupráce s ní je v přímém rozporu s jeho původním posláním (a pro mě omluvitelná jen v případě charity). Ti, kteří to nevnímají, přispívají k jeho vyprazdňování až k úplnému formalismu. Vždycky je mi smutno, když vidím, jak umělci panáčkují na okraji hostiny tupých, bohatých prasat z reklamek a velkých firem, jen aby jim upadlo pár centíků od stolu na jejich projekty, byť jsou třeba krásné a tofulibé. Kde je pak náš odpor a hrdost? Je smutné, že tak málo lidí věří své práci natolik, aby odmítli. Škoda, že nevidí, že by to dokázali i bez podpory pivovaru, který vaří tak hnusné pivo, že musí v reklamě používat podpásové taktiky.
Banán (hudebník, autor kapitoly o skinheads v knize Kmeny)
Za prvé si myslím, že je nutné rozlišovat mezi „subkulturním“ a „uměleckým“. Pro mě osobně je v tomhle dost podstatný rozdíl. Projekty, které inicioval například Vladimír 518, vnímám právě jako jeho umělecké záležitosti a nemám s jejich podporou od Budvaru vůbec žádný problém. Ano, týkají se i subkultur, to ale automaticky neznamená, že jsou subkulturní. Osobně bych asi žádný projekt, který by spolufinancoval například Budvar nevytvářel, ale já nejsem Vladimír 518 a nevidím jediný důvod, proč bych svou optiku na věc měl automaticky očekávat od všech ostatních. Bral jsem svou účast na jeho projektech tak, že s něčím pomáhám člověku, kterého si vážím. Jestli bude vše platit ze svého nebo bude mít nějakého sponzora, jsem neřešil (a tady je třeba podotknout, že informaci o podpoře ze strany Budvaru jsem od něj dostal). Moje osobní DIY etika podle mě není nutně v rozporu s jeho nastavením. Nikdy jsem ho nevnímal jako zcela nezávislého DIY umělce, už jenom proto, že se tak nikdy neprezentoval. Proto tu hysterii okolo zneužívání subkultur upřímně řečeno zas až tolik nechápu. Ano, věřím, že se dalo mnoho věcí lépe vykomunikovat a že se v tomto ohledu mohly stát nějaké chyby, které teď někteří vnímají jako křivdu, nicméně nevěřím, že jde ze strany Vladimíra 518 o nějakou strategii nebo spiknutí, jak pomoci Budvaru infiltrovat a vyždímat současné subkultury, liší se jen pohledy na to, co je pro koho ještě přijatelné. To se ale při zapojení takového množství různorodých lidí prostě může stát. Velmi dobře si uvědomuju, že Budvar sleduje zejména svoje obchodní zájmy a že jejich sponzoring není žádná nezištná snaha podporovat zajímavé projekty, a znovu říkám, že já osobně bych si od nich peníze na své aktivity nevzal, stejně jako chápu, že by si ty peníze nevzaly určité subkultury, jelikož jejich fungování stojí na určitém principu. Je ale jejich případná participace na projektu někoho, kdo to vnímá jinak, důvodem k tomu si myslet, že tím dochází k výprodeji jejich ideálů?
Aran (hudebník, Silver Rocket, Aran Epochal, Lokal Rekorc, Gnu, AmiGoHome)
Možná jsem zbytečně staromódní, ale podpora jakýchkoliv nezávislých aktivit z peněz soukromého nebo státního sektoru (v tomhle nedělám rozdíl) je z mého pohledu vždycky problematická. Za „nezávislost“ je pak vydávána schopnost sehnat si dostatek mecenášů. Hlavní argument zastánců téhle cesty pak většinou zní zhruba tak, že bez podpory tohoto druhu by spousta projektů nevznikla. Já říkám: No a co? Pohybuju se na scéně, kde vzniká spousta báječných věcí, při jejichž vzniku jejich autoři ani nepomyslí na to, že by na to (nebo za to) měli dostat nějaké peníze „zvenčí“. Nechápu totiž, proč by mi měl někdo – ať už ze soukromého nebo státního sektoru – sponzorovat moje hobby. Jinak to, co dělá Budvar, je samozřejmě v mnoha ohledech jasná podpásovka a nedivím se zástupcům subkultur, kterých se to dotýká, že reagují nasraně. Zdůrazňuji ale, že tohle je jen moje cesta a můj názor. Pokud má někdo pocit, že smyslem jeho uměleckého počínání je pumpnout nějakou firmu o pár tisícovek z marketingového rozpočtu, nemám s tím problém. Pro mě je to cizí svět, do kterého se mi nechce vstupovat a který jen zvenčí komentuju.
Petr (hudebník, Silver Rocket, Lyssa)
Vím, že na světě je spousta potřebných aktivit, který by bez finanční podpory nemohly existovat, a je dobře, že je někdo pomůže zrealizovat. Problém je v tom, že se při téhle marketingové strategii (není to žádný místní vynález samosebou) celkem zbytečně oblbuje nějaká „subkultura“ spoustou řečí, že se to dělá pro ni, že je to nějaká alternativa, něco jiného než standardní komerční byznys. Jsem přesvědčený, že tomu tak není. Když chce horolezec vylézt na osmitisícovku, taky potřebuje spoustu peněz, bez kterých by se na vrchol nikdy nedostal. A pro koho to celé dělá? Pro zástupy kluků a holek, kteří jdou v neděli lézt na skály k Berounce? Asi sotva. Podle mě je dobrý a důležitý, aby lidi chápali, že existují i jiné cesty a způsoby, jak realizovat věci, o kterých sní.
Jan Čumlivski (výtvarník)
Domluvit se se soukromou – v tomto případě národní – firmou nepovažuji za nic odporného, pokud to víš a souzníš s tím, máš na to žaludek a myslíš si, že to bude k užitku věci. (Osobně jsem přesvědčený, že to kontaminuje kvalitu, sílu i výpověď, ale nehodlám to nutit ostatním.)
Pokud by byla kauza BU2R jen jednoduchým vztahem mezi investorem a příjemcem investice, nebylo by co vytknout. Na věcech, které Budvar podporuje, jsou peníze vidět, jak po stránce formální, tak obsahové – netaví klenoty kultury, prostě jen využívá trendy, které jsou aktuální a za využití se revanšuje finančně.
Nechutné je to, že část podporovaných o svém angažmá nevěděla nebo neví, a to se vší snahou nemůžu připsat na vrub Budvaru. Za to je zodpovědná reklamní agentura Yinachi, která to pro ně dělá. O ní měla být Kampaň bez loga i následná diskuse. Nebyla a není.