Aktualizováno 6. 9. 2014 18:05
Ruský umělec Petr Pavlenskij se ve čtvrtek 4. záři údajně na protest proti Putinovým válečným akcím na Ukrajině pokusil oběsit na Rudém náměstí v Moskvě. Pavlenskij se stal jedním z nejvýraznějších „umělců-akcionistů“, jak je Rusové nazývají, poslední doby. Mimo ruský kontext se o těchto umělcích hovoří jako o konceptuálních umělcích s tím, že se souběžně označují za politické aktivisty. Tato zdánlivě nepodstatná „technikálie překladu“ toho ovšem říká hodně o západním pojetí současného umění. Umělec-akcionista je a priori politický – to jen my na západ od Ruska máme tendenci rozlišovat konceptuální umění na angažované a nepolitické.
Masová paranoia
K mezinárodně nejznámějším akcím Pavlenského patří jeho návštěva Kazaňské katedrály v Petrohradě se zašitými ústy a transparentem hlásajícím „Akce Pussy Riot byla replikou známého činu Ježíše Krista (Matěj 21:12–13)“. Policie jej převezla na psychiatrické vyšetření, kde byl ovšem lékaři prohlášen za psychicky zcela zdravého a nedlouho po incidentu propuštěn. Po rozšití úst Pavlenskij řekl, že tímto protestoval proti „zastrašování společnosti a masové paranoie, jejíž projevy jsou všude viditelné“.
Pavlenskij vysvětlil, proč informace o oběšení neodpovídá jeho uměleckému profilu – nikdy by nedělal různé performance na stejném místě (v tomto případě na Rudém náměstí), a přestože jsou některé jeho akce velmi brutální, sebevražda k jeho vyjadřovacím prostředkům rozhodně nepatří.
Pavlenskij si v tomto roce také při příležitosti dne policie hřebem přibil přirození za šourek k dlažbě Rudého náměstí před Mauzoleem V. I. Lenina nebo se nahý zabalil do role ostnatého drátu před budovou Zákonodárného sboru v Petrohradu, čímž protestoval proti represivní politice Putinova režimu. Na jednom z petrohradských mostů zorganizoval Pavlenskij 23. února 2014 na podporu Euromajdanu a ukrajinské revoluce akci Svoboda: spolu s přáteli při ní vystavěl barikádu, včetně zapálených pneumatik, bubnování, zpěvu a výkřiků hesel.
Připomíná to fašismus
Čtvrteční zprávy mluvily o tom, že Pavlenskij na moskevském Rudém náměstí četl své manifesty vyzývající k obnově svobodného myšlení v Rusku a vzpouře proti vládě. Následně byl předveden k podání vysvětlení na místní oddělení policie. Po návratu na náměstí se postavil do fronty mezi návštěvníky Mauzolea V. I. Lenina a dostal se do bouřlivé diskuze o současných válečných akcích Putina na Ukrajině. V jednom okamžiku vyrazil z davu na nedaleké vyvýšené místo a pokusil se oběsit.
Podle nejnovějších zpráv a rozhovoru s Pavlenským pro Gazetu se však ukazuje, že se jednalo o mystifikaci. Není zřejmé, zda jde jen o dezinterpretaci médií (jak říká Pavlenskij, akce vznikla „sama od sebe bez jeho účasti“), anebo o policejní provokaci (Pavlenskij je dlouhodobě zastrašován a sledován policií). Pavlenskij vysvětlil, proč informace o oběšení neodpovídá jeho uměleckému profilu – nikdy by nedělal různé performance na stejném místě (v tomto případě na Rudém náměstí), a přestože jsou některé jeho akce velmi brutální, sebevražda k jeho vyjadřovacím prostředkům rozhodně nepatří.
Bez ohledu na informační a mediální hry probíhající v ruském mediálním prostoru je nicméně to, co se děje v Rusku a na Ukrajině, až hrozivě reálné – i notoričtí obhájci Putina si na to mohou sáhnout. Akce Pavlenského, které nerozlišují mezi uměním a aktivismem, nás nutí rozpoznat autoritářskou a represivní povahu Putinova režimu a vedou nás k vědomí, že jeho obhajobou takovou politiku podporujeme. Současné Rusko i Ukrajina ve vztahu k umění v lecčems připomínají nástup a prosazování se fašismu v Itálii ve 20. letech minulého století. Autoři sci-fi v uniformách se stávají vrcholnými představiteli odštěpujících se minirepublik na východě Ukrajiny a v továrních halách na Krymu členové motorkářských gangů osobně blízcí Putinovi vytvářejí postapokalyptické totalitně-fašistické megashow, které je vzápětí šířeno masovými sdělovacími prostředky. Pavlenského čin tak můžeme chápat jako zoufalou snahu probudit k aktivitě vystrašenou a apatickou ruskou společnost, ale také upozornit mezinárodní veřejnost na skutečnou povahu politiky současné ruské reprezentace.
Autor je sociolog.