Přes důrazná varování mého okolí jsem to nevydržel a pustil si dokument Hooligans z cyklu Kmeny na České televizi. Musím uznat, že se autorovi docela přesně podařilo zachytit atmosféru fotbalových výjezdů. Sám jsem jich několik absolvoval a nejednou to dopadlo hodně podobně jako v případě toho plzeňského do Českých Budějovic. Pokud by se dokument jmenoval Opilci jedou na fotbal, pak by bylo vše v pořádku. Ponechám stranou otázku, proč má skupina Výjezďáci potřebu na kameru prezentovat své cestovní návyky, a být tak všem pro smích. Ale proč se proboha tento díl jmenoval Hooligans? Jediné, co mělo ve snímku něco společného s chuligány, byly závěrečné tři hromadné bitky točené na mobil, které byly divákům naservírovány v závěru dokumentu bez jakékoliv návaznosti a bez jakéhokoliv komentáře.
Jak točit o hooligans?
O subkultuře hooligans jsme se nedozvěděli vůbec nic. A teď proč. Nabízí se dvě možnosti:
1) Autor si o hooligans nic nezjistil a i on sám žije v bludu, že tu skupinka opilců kolem Pitralona, včetně onoho nebohého chlapce smutně pozorujícího svoji opilou matku, lze označit za fotbalové hooligans.
2) Autor si dal úkol nad své vlastní síly a skuteční chuligáni ho k sobě vůbec nepustili. Záběry, které se objevily v dokumentu, použil z nouze, protože jiné se mu prostě natočit nepodařilo. Byl si toho vědom a tak nakonec připlácl pár záběrů bitek z YouTube a doufal, že mu to projde.
Jedinou možností je, že by se dokumentaristou stal někdo zevnitř – samotný chuligán, kterého ostatní v partě respektují.
První variantě příliš nevěřím. Podle svých slov strávil autor filmu Jiří Volek mezi Plzeňáky půl roku. To by mělo každému stačit na to, aby rozeznal, kdo je chuligán chodící na bitky a kdo opilec jezdící se na fotbal jenom vyřvat. Druhá varianta mi přijde reálnější. Pan Volek prostě přecenil své možnosti. Ke skutečným chuligánům je nesmírně těžké se dostat. Svými činy se pohybují na hraně zákona a každá kamera může sloužit jako případný důkaz u soudu. Pět měsíců je prostě na vybudování patřičné důvěry málo.
Stará klišé v „dokumentu“
Jako běžný fanda z tribuny, který jezdí několik let pravidelně na fotbal, a tudíž se i s chuligány logicky čas od času potkává, si troufám tvrdit, že natočit dokument o hooligans tak, aby měl patřičnou vypovídající hodnotu je prakticky nemožné. Dřív nebo později prostě kamera někoho z nich začne srát a vyřídí si to s filmařem ručně. Jedinou možností je, že by se dokumentaristou stal někdo zevnitř – samotný chuligán, kterého ostatní v partě respektují a který by pro natáčené byl zárukou toho, že se v dokumentu neobjeví nerozmazaný obličej.
Co mě nejvíc štve, je to, že se divákovi tentokrát jako „dokument o subkultuře“ předhazují jen stará, zavedená klišé o příznivcích fotbalu. Fanoušek je prostě a priori dement, zločinec a chuligán. Prostě natočíme pár ožralých blbců, kteří nám dovolí vzít si s sebou na výjezd kameru, pár kluků z ultras, kteří se starají o choreografie a jsou nejvíc vidět a slyšet na stadionu, připíchneme k tomu nějaký ten pořádný chuligánský fight z YouTube, opatříme to celé nálepkou hooligans a pošleme do světa. Divím se Plzeňákům, že něco takového připustili. Jsem si skoro jist, že za výsledné dílo se společně stydí a s nejaktivnějšími aktéry si to patřičně vyříkávají. Dokument Hooligans je pro mě velkým zklamáním. Jde o totální antireklamu jak na fotbal, tak na veřejnoprávní dokumentaristiku. Někdy by bylo lepší uznat porážku a plánovaný dokument prostě neodvysílat.
Autor je fotbalový fanoušek.