Příběh privatizace bytů OKD je notoricky známý a podle některých prý dokonce už i nudný. Nadávat na mafiánský kapitalismus totiž umí každý. Zdeněk Bakala slíbil těsně po privatizaci společnosti OKD nájemníkům, že jim byty odprodá za cenu, za kterou je od státu koupil, tedy průměrně za 40 tisíc korun. Nikdy to neudělal a tento fakt se stal jedním z nejznámějších antibakalovských argumentů. Občanský odpor proti této pro region zvlášť nevýhodné transakci skončil rychleji, než začal. Tunely devadesátých let často vnímáme jako abstraktní cifru, o kterou přišel stát (či společnost). Ostrava a další města, kde jsou bývalé byty OKD (dnes je vlastní společnost RPG byty), nám ale umožňují ve vytunelovaných kulisách přímo žít. Více než polovina bytů v ostravské Porubě patří Bakalovi, stejná situace je v Karviné a v dalších městech. Jakkoli archaicky a až pateticky působí označení „uhlobaron“, pro člověka, kterému patří celé čtvrti, přesnější výraz není.
Na počátku bylo křivé slovo
Přestože tunel už je skoro u konce, život v ožebračeném regionu jde dál. Patrná zpustlost, která je běžná ve spoustě periferních oblastí Česka, má na Ostravsku konkrétnější a osobnější dimenzi. Korupce a tunelování má v Ostravě jméno Zdeněk Bakala. Málokde se mizerné výsledky české privatizace a s ní souvisejícího tunelování dotkly lidí tak přímo jako v kauze bytů OKD. Je to i kvůli tomu, že v těžkém průmyslu působilo jen několik velkých podniků, a tunelování tak probíhalo ve větším. Když jsem narazil na lidi ze sdružení Byty OKD, kteří se snaží zvrátit vývoj a byty získat, a začal za nimi jezdit, zajímalo mě především, o co ještě bojují a jestli po tak dlouhé době ještě doufají v nějaký pozitivní výsledek. Mediální výstup byl nakonec nad očekávání – díky Robinu Kvapilovi a České televizi vznikl o boji těchto lidí půlhodinový dokument pro pořad Nedej se.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095913550-nedej-se/215562248420008-byt-ci-nebyt
Matení veřejnosti, ať už od počátku záměrné či nikoli, bylo ze strany vedení OKD vysoce efektivní. „Vůbec jsem neměla důvod pochybovat, že by nám byty neprodal,“ přiznává Helena Řegucká, místopředsedkyně sdružení Byty OKD, které vzniklo v návaznosti na neplnění Bakalových slibů a shromáždilo šest tisíc podpisů pod prohlášením, že by nájemníci byty rádi odkoupili – podle původních slibů. To dnes ovšem mluvčí společnosti RPG byty odbývá s tím, že šlo o jakési „coby, kdyby“.
„Udělali z nás občany druhé kategorie, nesvéprávné lidi,“ říká bývalý horník František Kašík, který v Porubě dostal dekret na byt za podpis smlouvy na deset let práce v dole.
Asi největší lží, které se společnost RPG byty dopustila, bylo vysvětlení, proč byty neprodá původním nájemníkům, jak to slíbil přímo Bakala. Důvodem pro tento krok měla být údajná špatná finanční situace nájemníků. S tímto tvrzením společnost vyrukovala, přestože spousta nájemníků s příslibem možnosti koupit si byt investovala své peníze do rekonstrukcí. Minimálně část z nich tedy peníze mít musela. Dnes z nájemníků dostává RPG na nájmu za rok víc peněz, než měla být původní cena celého bytu.
Za normalizace bylo získání „papíru“ na byt jednou z mála možností, jak se dostat k bydlení. V případě OKD to znamenalo „upsat se“ například na roky k práci v dole. Byt tak místní lidé získali za těžkou a mnohaletou práci. Pokud měl někdo právo něco privatizovat, byli to právě oni. Místo nich ale byty dostal od státu skoro zadarmo Bakala. Jinak než krádež se to asi nazývat nedá. „Udělali z nás občany druhé kategorie, nesvéprávné lidi,“ říká bývalý horník František Kašík, který v Porubě dostal dekret na byt za podpis smlouvy na deset let práce v dole a fáral nakonec celý pracovní život.
Bez odporu
Jedním z výsledků mlžení RPG bylo také to, že se nepodařilo vytvořit soustavný občanský odpor proti nespravedlivému postupu. Na vině ovšem byl i nedostatek solidarity mezi lidmi a selhání místních politiků, kteří měli – stejně jako někteří odboráři – skrze dobře placenou účast v dozorčích radách blíže k Bakalovi než k lidem, jejichž zájmy měli hájit. Občanskému sdružení Byty OKD se sice ve chvíli, kdy začalo být všem jasné, že Bakala své sliby nesplní, podařilo zorganizovat několik debat a demonstrací a získat širokou síť aktivních podporovatelů přímo mezi nájemníky. Ale bez větších úspěchů. To vedlo většinu nájemníků ke skepsi, a pokud na to měli peníze, Bakalovy byty opustili. Za nájemníky se podle předsedy sdružení Romana Macháčka nepostavily ani odbory – prý se zajímají jen o současné zaměstnance. Podobnou zkušenost popisuje i místopředsedkyně Helena Řegucká, která očekávala podporu od sdružení horníků v důchodu. „Kdo by měl být naštvaný víc než oni? Vysoké nájmy nejvíc dopadly na vdovy po hornících, které s nízkým důchodem nezvládají ani zaplatit nájem. Ale oni řekli, že jim Bakala zrekonstruoval klubovnu a že proti němu nepůjdou,“ popisuje Řegucká. Rozporné zkušenosti mají nájemníci i s politiky. Vyzdvihují například jednání Jiřího Paroubka, který byl prý ochoten se za ně postavit, v současnosti si zase něco slibují od Andreje Babiše. Politici jim však reálně nikdy nepomohli.
Hlavním problémem regionu je pochopitelně vysoká nezaměstnanost, jenže i zde vina částečně leží na místních oligarších. Podnikání Zdeňka Bakaly je spíše vysáváním peněz, dokud to jde, než dlouhodobým investováním a rozvojem regionu. Podle Lenky Zlámalové nahromadil Bakala během svého působení na Ostravsku až 60 miliard korun čistého zisku. A ty tam teď viditelně chybějí. Státní nebo krajské instituce přitom naprosto selhaly. Peníze získané těžbou uhlí nezůstávaly v regionu a nebyly tedy použity – jako například při útlumu těžby v Německu – ani k postupné rekvalifikaci po částech propouštěných horníků.
Oligarchizace obchodu s chudobou
Co dělat v oblasti, kterou získáte zadarmo, vysajete ji, peníze odvedete mimo region a zůstane po vás nezaměstnanost a chudoba? Překvapivě, můžete tam vydělávat dál. Dominantní postavení na trhu s byty umožňuje společnosti RPG velmi výhodně participovat na takzvaném obchodu s chudobou. Tunelování veřejných zdrojů totiž může probíhat i dávno potom, co jste všechno úspěšně vytunelovali.
Ne všechny domy v Karviné, Ostravě-Porubě, Havířově a dalších městech regionu sice patří PRG, ale v některých lokalitách jde o víc než polovinu bytů. Například v Karviné můžete vedle sebe vidět dům, který patří společenství vlastníků a dům ve vlastnictví RPG. Zatímco v Bakalových domech jsou pouze vyměněná okna (nájemníci mluví o zatékání do domu a další komplikacích), dům ve správě vlastníků je revitalizovaný, včetně zateplení. Takto mohla vypadat velká část měst, kde jsou domy Zdeňka Bakaly. Jenže ty se místo toho vylidňují. Movitější nájemníci pochopili, že jim Bakala nic neprodá, koupili si svůj byt na hypotéku a odstěhovali se pryč. V zásadě nevýhodné nájemné je tak volbou především pro ty, kteří jinou volbu nemají (nebo mají k místu opravdu silný vztah).
Zůstávají starší lidé a stěhují se sem noví nájemníci, kteří už nemají hloupé „coby kdyby“ požadavky na odkoupení bytů a platí nájem bez remcaní. Většinou jim na něj přispívá i stát, k čemuž jim pomáhá samotná RPG. Nezájem o volné byty přitom cenu bytů nesnižuje. Místo toho RPG drží byty prázdné (podle některých obyvatel je to až 40 procent bytů), díky čemuž udržuje vyšší cenu „v místě obvyklou“, podle které se určuje výše státního příspěvku na bydlení. Nájem, který nejsou schopni nájemníci zaplatit, tak doplácí pomocí neadresných přípěvků na bydlení stát. I život chudých a nejchudších tak dokáže někomu vydělávat velké peníze – aniž by z toho něco měli ti na dně. Faktickým příjemcem sociální pomoci je majitel bytů.
A dál?
Roman Macháček – asi jako poslední ze sdružení – nicméně zůstává optimistický. Několik let rozkrývá pozadí privatizace a vydobyl si jistý respekt i u protivníka. V RPG neradi slyší, když nájemník, který například nesouhlasí s dalším zvýšením nájemného, o „tom chce dát vědět Macháčkovi“. Macháček vše prožívá s klidem IT analytika. „Je to systém, který testuje fungování demokracie. My máme všechny informace, čili pokud tento systém funguje, pravda musí vyjít najevo,“ říká Macháček, který doufá, že by mělo dojít k narovnání a že ti, kteří zprivatozovali OKD (tedy KARBON INVEST a jeho nástupci), budou muset vrátit peníze ve výši až 17 miliard, které získala díky nepravostem v privatizaci. „Já bych se v té situaci chovala stejně jako Bakala. Když mu to dovolili, proč by to nechtěl,“ říká skeptičtější místopředsedkyně Řegucká. „Jak říkal můj tatínek, chytrým patří svět, blbým lopata.“
Autor je redaktor A2larmu.