Vážený pane premiére,
obracíme se na Vás s žádostí, aby vláda České republiky přehodnotila svůj postoj k přijímání uprchlíků. Domníváme se, že současná politika České republiky není v souladu se základními principy lidskosti a poškozuje náš stát politicky i ekonomicky.
Naše země se chce zapojit do struktur Evropské unie jako stát rovnocenný s ostatními vyspělými zeměmi. Proto se domníváme, že bychom měli přijmout svůj díl odpovědnosti za řešení obrovské humanitární katastrofy, kterou v současné době jsou nuceny řešit naše partnerské země. Státy jižní Evropy se musí vyrovnávat s vlnami imigrantů, kteří podnikají riskantní cestu z Afriky do Evropy, často aby zachránili holý život. Evropská unie si uvědomuje, že tuto situaci musí řešit Evropa jako celek.
Například sousední Bavorsko, srovnatelné velikostí a počtem obyvatel s Českou republikou, přijalo jen v loňském roce 25 667 žadatelů o azyl. Daří se to nejen díky činnosti charitativních organizací a stovkám dobrovolníků, ale i díky jasnému postoji vedení státu Bavorsko.
Je odpovědností naší vlády, jak se zachová: zda bude nadále podléhat iracionálním obavám části veřejnosti a přejímat xenofobní postoje, nebo sama učiní kroky potřebné pro to, aby naše společnost byla schopna přijmout lidi, kteří pomoc v tuto chvíli potřebují. Navíc s postupující globalizací není současná vlna migrace přechodným jevem, ale pravděpodobně dlouhodobým trendem. Je však velký rozdíl, zda bude probíhat živelně, nebo řízeně v rámci spolupráce států Evropské unie.
Zatím politické vedení naší země tento problém přehlíží a místo vytváření podmínek pro přijetí a integraci dalších obyvatel podléhá zjednodušeným představám o imigrantech – obavám z terorismu, z odlišnosti, pracovní konkurence – a řešení se vyhýbá.
Podle vlády a Vašich vlastních slov má být prioritou řešení přímo v zemi, z níž uprchlíci pocházejí. Velká část uprchlíků ale prchá v situaci, která je přímo ohrožuje na životě – prchají před válkou a represivními režimy, před nimiž chtějí uchránit sebe, své blízké a v prvé řadě své děti. Už dávno byli donuceni svůj domov opustit.
Proto žádáme:
Aby se vláda jasně vyjádřila, jak chce dle Vašich slov pomáhat „uprchlíkům v místě jejich současného pobytu – tedy co nejblíže jejich skutečnému domovu, a to včetně podpory zemí, které tyto uprchlické populace hostí (například Jordánsko a Turecko)“. Myslí se tím i území, která ovládl Islámský stát a na nichž už nemohou působit ani statečné humanitární organizace? Vyhlásí snad vláda Islámskému státu válku a pošle do Sýrie českou armádu?
Aby se vláda jasně vyjádřila, kolik uprchlíků je podle ní schopna Česká republika přijmout, pokud odmítá návrhy Evropské unie na stanovení kvót pro jednotlivé země.
Aby vláda veřejnosti předložila dlouhodobý program imigrační politiky a opatření, která usnadní začleňování cizinců do české společnosti. Zejména potřebná je podpora NNO a dalších organizací, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají, spolupráce s církvemi, obcemi a jednotlivci nabízejícími svou pomoc.
Aby vláda aktivně spolupracovala s médii a vysvětlovala veřejnosti nezbytnost společného postupu států Evropské unie.
V Jordánsku, Turecku jsou uprchlické tábory, v nichž tisíce uprchlíků žijí již skoro tři roky. Pomoc adresovaná do těchto táborů je sice vítaná, ale neřeší problém dalšího života těchto lidí. Jak dlouho má takovéto provizorní řešení podle naší vlády trvat a jaké jsou představy české zahraniční politiky o další pomoci?
Česká republika je součástí Evropy a my se cítíme být nejen občany ČR, ale celé EU. Proto požadujeme, abyste se jako premiér této země zasadil o to, abychom se za postoj našeho státu vůči uprchlíkům nemuseli stydět.
Děkujeme Vám, že naše připomínky a požadavky vezmete v úvahu při Vašem dalším rozhodování.
Anna Hradilková (asistentka pedagoga)
Magdalena Martinovská (grafička)
Michaela Valentová (referentka)
K výzvě se mimo jiné připojili:
Mgr. Jan Čižinský (starosta MČ Praha 7)
Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. (zastupitel MČ Praha 1)
Ljuba Václavová (dokumentaristka)
Jakub Stránský (ekonom)
Mgr. Markéta Kučerová (učitelka)
RNDr. Zdeněk Valenta (geolog)
Ing. Filip Ježek (odborný asistent)
Ing. arch. Zdeněk Fikar (architekt)
Ak. arch. Tomáš Slepička (architekt)
Mai Nguyen (referentka cestovního ruchu)
Petr Placák (historik)
Petruška Šustrová (překladatelka a publicistka)
Prof. Olga Lomová (vysokoškolská učitelka)
Michal Šimek (duchovní)
Alena Fendrychová (sociální pracovnice)
Alena Laufrová (výtvarnice)
Marianna Placáková (studentka)
Jiří Látal (restaurátor)
Vendula Látalová (restaurátorka)
Mons. Václav Malý (biskup pražský)
Tatiana Tomková (důchodkyně)
Prof. Jan Sokol (vysokoškolský učitel)
Barbara Tranová (sociální pracovnice)
Petra Procházková (novinářka)
Zuzana Vojtová (výtvarnice)
Anna Martinovská (studentka)
Michaela Tučková (historička)
Ing. Pavel Zezulka (stavař)
Ondřej Zezulka (výrobce cideru)
Jáchym Topol (spisovatel)
Viktor Karlík (výtvarník)
Kristina Valentová (na mateřské dovolené)
Štěpán Maria Valenta (správce databáze)
Vít Masare (úředník samosprávy)
Magdalena Jiřička Stojowská (divadelní režisérka a dramaturgyně)
Tamara Vosecká (učitelka a překladatelka)
Ing. arch. Václav Mašek (důchodce)
Ing. arch. Marie Mašková ´(důchodkyně)
Jan Brabec (hudebník)
MUDr. Jana Vrbíková (lékařka)
Ladislav Heryán (duchovní)
Hana Fleková (hudebnice)
Pavla Koucká (psycholožka)
Petr Janouš (softwarový analytik)
Helena Janoušová (poradkyně rané péče)
Lubomír Nenadál (hudebník a pedagog)
Prof. Jan Pěruška (violista, vysokoškolský učitel)
Marcela Pěrušková (violistka)
Michaela Stoilova (překladatelka)
Doc. Břetislav Rychlík (režisér a vysokoškolský učitel)
Jiřina Šiklová (socioložka a vysokoškolská učitelka)
Václav Kubánek (důchodce)
Marie Kubánková (důchodkyně)
Jan Blažek (státní zaměstnanec)
Ludmila Hudcová (knihovnice)
Mgr. Petra Kolínská (zástupkyně starosty MČ Praha 6)
Tereza Ondračková (učitelka francouzštiny na mateřské dovolené)
Petici můžete podepsat i vy.