Dříve byla Arktida drsná, nehostinná a nedostupná oblast pokrytá ledem. V posledních letech ovšem kvůli globálnímu oteplování ubývá nejen klimaskeptiků, ale i ledu v nedotčené polární přírodě. Pro lidi je tak stále jednodušší dostat se dále na sever a začít zde lovit ryby, pořádat vojenská námořní cvičení či těžit místní ložiska fosilních paliv. A i proto se najednou všechny severské státy hlásí o svůj kousek při porcování pověstného medvěda. V tomto případě polárního. Úsilí, s jakým se Spojené státy a Rusko poslední dobou snaží zkrotit divokou Arktidu, dává vzpomenout na staré dobré časy, kdy se tyto dvě supervelmoci předháněly při dobývání vesmíru. Zdá se však, že se nyní karta možná obrátí a do diskusí o budoucnosti Arktidy se vrátí zdravý rozum.
Těžba na Arktidě se nevyplatí
Ropa v Arktidě totiž za vynaložené peníze ani námahu nestojí. Alespoň to vyplývá z pondělního vyjádření britsko-nizozemské firmy Shell, která se po letech více méně neúspěšného snažení rozhodla zastavit před nedávnem spuštěné těžební operace v Čukotském moři. Tato zpráva je sama o sobě překvapivá. Společnost totiž ani po dvou haváriích, po masivních protestech v USA a Kanadě, po veřejném odsouzení ze strany vědců, politiků i známých osobností ve svém úsilí vytěžovat Arktidu nepolevila a ve svých plánech pokračovala. Nejedná se zde tedy tolik o prozření morální, jako spíše ekonomické.
Společnost Shell za urputnost, s níž se snažila ukousnout sousto ze zásob nerostného bohatství, tvrdě zaplatila. Přišla o více než sedm miliard dolarů, dlouholeté partnerství s firmou Lego, podporu amerických politiků i poslední zbytky dobré pověsti.
Firma na svých stránkách přiznala, že „v dohledné době“ od těžebních operací v Čukotském moři upustí. Již dříve se snů o arktické ropě vzdala ruská společnost Rosněfť, jedním z důvodů byly i protiruské sankce. Jedinou funkční ropnou plošinou, která operuje v polárních mořích, tak zůstává Prirazlomnaja firmy Gazprom, a to jen kvůli masivní podpoře ruské vlády. Těžba ropy v Arktidě je tak očividně nebezpečná investice, která se nevyplatí. A to je hlavní sdělení, které by si z aktuální situace měly odnést ostatní ropné koncerny a vlády států činících si nároky na území v Arktidě.
Společnost Shell za urputnost, s níž se snažila ukousnout sousto ze zásob nerostného bohatství, tvrdě zaplatila. Přišla o více než sedm miliard dolarů, dlouholeté partnerství s firmou Lego, podporu amerických politiků i poslední zbytky dobré pověsti. Ačkoli se tím Shell oficiálně nechlubí, už teď podle deníku Guardian zaznívají z vnitřku firmy hlasy, že na zastavení těžby se významně podepsal odpor veřejnosti.
Protesty na moři i na zemi
Proti nezodpovědnému a riskantnímu arktickému dobrodružství se aktivně postavily miliony lidí, kteří podepisovali petice, psali e-maily americkému prezidentovi Baracku Obamovi a účastnili se i velkých protestů a blokád. U přístavu města Seattle vyjela těžební plošině Polar Pioneer v ústrety flotila zhruba osmi set protestujících na loďkách a kajacích, zatímco další tisíce demonstrovaly na břehu. Ani odjezd plošiny z přístavu, který firma zahájila uprostřed noci, se neobešel bez incidentu, protože několik „kajaktivistů“ na plošinu vylezlo a zablokovalo ji. Další zdržení zažila firma v Portlandu, kde její ledoborec na celých čtyřicet hodin zablokovali aktivisté Greenpeace visící na lanech z mostu. Oba zásadní protesty měly značný mediální ohlas a firmě v očích veřejnosti značně uškodily. Tvrdé kritice ze strany ekologů a aktivistů navíc ještě předtím čelil kvůli těžbě v Arktidě i ruský moloch Gazprom. Dá se tedy očekávat, že i proti dalším chamtivým firmám lhostejným k životnímu prostředí se zvedne podobná vlna odporu.
Co se bude dít dál? Led v Arktidě bude i v příštích letech ustupovat, a to může lákat další nezodpovědné ropné pionýry. Jediným stálým řešením, jež může ochránit zdejší ekosystémy a pomoci zastavit změny klimatu, je mezinárodní dohoda a vytvoření chráněné přírodní rezervace, podobně jako je tomu v Antarktidě.
Autor pracuje pro Greenpeace.