Vždy když je Andrejovi Babišovi úzko, zalehne na gauč svého psychoterapeuta Jaroslava Plesla a ze svých potíží se vyzpovídá. Ke smůle české veřejnosti pak ale zápis z této seance skončí jako otvírák jednoho z nejčtenějších českých deníků, Mladé fronty. Stalo se tomu tak i včera, když se v MF Dnes objevil obsáhlý rozhovor s titulkem Je to boj o přežití Evropy. A hned je jasné, o čem bude řeč. Na řadu přišly kolínské sexuální útoky severoafrických gangů, německá proimigrační politika i zánik Evropy. Podle ministra financí je Evropa v ohrožení, dozvěděl se to z knihy Benjamina Kurase Jak zabít civilizaci, kterou přelouskal během vánočních svátků. A když to říká Kuras, ikonický autor trestně stíhaných a Facebookem likvidovaných lidí z okruhu hnutí Islám v ČR nechceme, tak to musí být pravda. Rétoriku českých islamofobů si už ministr financí přisvojil natolik, že neváhá použít otřepanou metaforu, v níž uprchlíky označuje za „potopu“, přírodní katastrofu, která brzy zaplaví evropských kontinent.
Stejně jako Orbán, jenž díky Jobbiku může rétoricky fungovat jako hráz před extremisty a zároveň využívat nálad, které nacionalisté čeří, může Babiš vytěžit xenofobní vlnu tím, že jí nebude stát v cestě.
Babiš pro potřeby rozhovoru také zavzpomínal na svá léta zástupce komunistického československého zahraničního obchodu, strávená v severoafrickém Maroku. I Babiš se přizpůsobil a v této muslimské zemi nejedl 24 hodin denně vepřové, jak je u něj zvykem, ale byl nucen jíst jemu cizí pochutiny, jako jsou ryby nebo drůbež. Tato analogie ovšem pokulhává na všechny čtyři a bylo by asi férovější připodobnit skutečnost, že někteří mladí muslimové odmítají pojídat ve školních kantýnách vepřové maso k tomu, jak by se asi ministr Babiš tvářil, kdyby mu v jídelně v některé z cizích zemí někdo každý den servíroval kotletu ze psů. Ale kdo ví, třeba ani to by pro přizpůsobivého Babiše nebyl problém. Možná by ale také uvítal, kdyby se krom psů servírovali také vepři, skot, drůbež nebo jídlo bezmasé, jak o to usilují francouzští nebo němečtí muslimové. Je na tomto požadavku opravdu něco tak nepřijatelného nebo nedemokratického?
Ministr Babiš si také plete kauzální příčinnost některých jevů. Domnívá se, že část z milionů syrských uprchlíků pobývajících v uprchlických táborech v Jordánsku, Turecku nebo Libanonu se dala na pochod do Evropy až poté, co je k tomu vybídly skandinávské země a kancléřka Merkelová. Celá věc se ale měla trochu jinak. Západoevropské země se rozhodly pro velkorysé gesto poté, co cestou do Evropy zemřely tisíce lidí ve Středozemním moři, případně viděli katastrofickou situaci v Řecku a později v Maďarsku, Bulharsku nebo Itálii, kde tamní autority nápor lidí utíkajících před válkou nezvládaly. Až poté se západní země rozhodly pro přijímání většího počtu žadatelů o azyl a apelovaly na své východoevropské partnery, aby byli s uprchlíky, nikoli západními zeměmi, solidární.
Evropské peníze, Evropská unie
Andrej Babiš zopakoval i myšlenku maďarského premiéra Viktora Orbána z rozhovoru pro Lidové noviny. Ten před nedávnem v interview, které s ním dělal Babišův tenisový parťák Ištván Léko, vyslovil domněnku, že uprchlická krize je promyšleným plánem evropských politických stran na rozšíření řad levicových voličů. Dle Babiše se z přistěhovalců stávají „levicoví voliči živení ze sociálních dávek“. Babiš tímto způsobem útočí na evropský model sociálního státu, který viní z nárůstu zadluženosti většiny evropských zemí. Naddimenzovaný sociální stát tak začíná v jeho rétorice střídat problematiku daňových úniků nebo ztráty peněz z evropských strukturálních fondů. Je to pochopitelné v momentě, kdy právě Babiš a jeho zemědělské firmy z těchto evropských dotací těží téměř nejvýznamněji a zároveň je nyní prošetřován v souvislosti se změnami pravidel přidělování evropských dotací Evropským úřadem pro boj s podvody.
V posledních měsících můžeme pozorovat, jak se Babiš přibližuje pozicím maďarské i polské konzervativní vládě. A velmi zajímavé je to především v kritice Evropské unie. Je určitě legitimní upozorňovat na to, že evropské dotace nejsou bianco šekem postkomunistickým zemím, ale že západoevropské firmy zároveň těží z nízké ceny práce na východoevropských trzích. Jenomže od člověka, který vydělává jak na evropských dotacích, tak na nízké ceně práce, takové obvinění zní nevěrohodně a účelově. Babiš je součástí českých ekonomických potíží, nikoli jejich řešením.
Posun do mainstreamu
Slušní občané nemají rádi, když jejich extrémní názory říkají extremisté. Necítí se potom dost slušně. Když extremisté z White Media zveřejní emaily premiéra z ČSSD, je to pro spoustu lidí nepřijatelné a taky kriminální chování. Když ale v této činnosti pokračují mainstreamové Babišovy noviny, nejenže tím nácky nastavenou agendu přijímají jako přijatelnou, ale především využívají tento leak k útoku na Sobotku – v tuto chvíli největšího politického konkurenta Andreje Babiše. Extremisté jsou využiti k útoku na protivníka, tím jejich role končí a nejspíš bude zahájeno jejich policejní stíhání.
Stejnou logiku sledují i názory Andreje Babiše, který se vzdělával čtením Benjamina Kurase. Šíření paranoidní islamofobie podobné té Kurasově nakonec stálo IvČRN stránky na Facebooku, když se nedokázala zbavit vlastních rasistických vášní, a jejich účet byl zrušený. Martin Konvička bude chodit k soudu, po White Media půjde policie a Andrej Babiš bude za rozumného politika. Samozřejmě se nejedná o rafinované spiknutí, ale spíš o obyčejný populismus a mocenskou taktiku. Na vyvolávání psychóz ve společnosti může politik reagovat buď tak, že se jim snaží čelit, anebo je přijme za své. Vyvolávači se ale stanou součástí problému a musí být odstraněni či ještě více zatlačeni do extrému tak, aby v mainstreamu vznikl dostatečný prostor pro „rozumné“ a zároveň dostatečně xenofobní názory.
Středoevropští vůdci
Před volbami v roce 2013 se Andrej Babiš obklopil liberálními osobnostmi, jako jsou Jiří Zlatuška, Martin Komárek nebo Martin Stropnický. Vůli stát se českým antiliberálním Orbánem nebo Ficem dnes už ale Andrej Babiš neskrývá. Stejně jako Orbán, jenž díky Jobbiku může rétoricky fungovat jako hráz před extremisty a zároveň využívat nálad, které nacionalisté čeří, může vytěžit xenofobní vlnu tím, že jí nebude stát v cestě. Roli Jobbiku spolehlivě zastoupí islamofobní spolky podporované z Hradu.
Evropská komise se nyní rozhodla monitorovat situaci v Polsku, kde Kaczyńského vláda jedná v rozporu se základními hodnotami, na nichž byla postavena Evropské unie. Komise Polsku dokonce vyhrožuje, že přijde o některá z práv, které mu jako členské zemi náleží. Maďarský předseda vlády Orbán už prohlásil, že pro takový návrh rozhodně ruku nezvedne. A není možné se mu divit. Orbánova strana Fidesz totiž v roce 2010 provedla velmi podobný režimní převrat jako Kaczyńského Právo a spravedlnost a nekompromisní postup EU vůči Polsku by se jistě mohl uplatnit i na maďarskou vládu. Přístup Evropské unie bude ovšem v Polsku stimulovat především protievropské nálady a zlepšení situace nepřinese. Je pak na místě se ptát, jaký plán mají představitelé visegrádské čtyřky pro případ, kdyby EU došla s věčně rebelujícími členy trpělivost? V jakém geopolitickém prostoru hodlají operovat? Má na tuto otázku ministr Babiš vůbec nějakou odpověď?
Autoři jsou redaktoři A2larmu.