V Pardubicích sídlící Rodinné centrum Kašpárek se v noci ze středy na čtvrtek stalo terčem útoku neznámých pachatelů. Ti místo spjaté s pomocí uprchlíkům i dalším lidem v nouzi poškodili již poněkolikáté, nicméně středeční útok se od doposud „nevinného“ lepení nenávistných nálepek na okna výlohy výrazně lišil. Zeď centra byla polita rudou tekutinou, která měla připomínat krev, a ve výloze se objevilo parte s portrétem ředitelky Olgy Pavlů a slovy: „Oznamujeme veřejnosti a všem příbuzným a známým, že nás navždy opustila levicová extremistka, multikulturalistka, manželka a matka šestnáctiletého syna Olga Pavlů. Zemřela v pardubické věznici po vykonání trestu smrti oběšením za zvlášť závažný zločin velezrady.“
Téhle společnosti momentálně opravdu neškodí uprchlíci, muslimové, přítomní či domnělí.
Další z řady projevů nenávisti vůči těm, kteří se zapojili do pomoci sta tisícům lidem putujícím do Evropy z oblastí zmítaných válkou, potvrzuje, že v zemi bez uprchlíků je nutné vyřádit se na těch, kteří s nimi solidarizují. Nezbývá než doufat, že se Policie České republiky k takto závažným činům postaví minimálně se stejným odhodláním, s jakým během minulého týdne zvládala perzekvovat odpůrce čínského prezidenta. To, že stále nebyli dopadeni útočníci na Autonomní a sociální centrum Klinika, však mnoho nadějí nedává.
S ředitelkou Rodinného centra Olgou Pavlů jsme mluvili o okolnostech útoku i o budoucnosti a dalším působení Kašpárku.
Jak jste se o včerejším útoku dozvěděla?
Obvykle ráno otevírám já, tentokrát jsem výjimečně byla na jednání v Praze, kde jsem zůstala přes noc. Ráno mi tedy telefonovala kolegyně a o všem mne informovala.
Jaké jsou aktivity Rodinného centra Kašpárek?
Nabízíme volnočasové aktivity pro rodiny s dětmi, miniškolku pro děti od dvou let, vzdělávaní pro dospělé, kurzy pro seniory, jednorázové akce pro rodiny.
Jedná se už o několikátý případ útoku na RC Kašpárek. Můžete popsat, jak situace gradovala a co podle vás stojí za opakovanou a stupňující se agresivitou útočníků?
Doposud se vždy jednalo jen o vylepování samolepek na výlohu. Byly to nálepky „good night left side“ nebo „refugees not welcome“. Objevily se i klasické vzkazy „smrt vlastizrádcům“. Tahle situace je jiná, zásadnější, připravenější, osobnější. Přituhuje. Dle mého soudu se nás prostě od začátku snaží zastrašit. A od začátku vidí, že se jim to nedaří. Tak prostě přitápějí pod kotlem a posouvají hranice.
Proč jste se do pomoci uprchlíkům jako centrum zapojili? Organizujete pomoc i jiným skupinám, než jsou právě lidé mířící do Evropy ze zemí postižených válkou?
Pomáháme. Všem. Rodičům na mateřské a rodičovské dovolené. Seniorům. Matkám v azylovém centru. Lidem bez domova přes Charitu. I proto se pomoc uprchlíkům stala přirozenou součástí našich aktivit. Někde jsou lidé, kterým je zima a nemají co jíst, tady je spousta lidí, kteří chtějí pomoct, a my to prostě jen uchopíme, zaštítíme, zorganizujeme. Někdy prostě stačí relativně málo, jako třeba vytvořit událost na Facebooku a poskytnout dočasně prostory. Ten výsledek byl neuvěřitelný, na Kliniku jsme odváželi několik zcela naplněných aut a získali jsme spoustu veskrze pozitivních reakcí.
Klíčové také je, že jsme v otázce pomoci v Kašpárku zcela ve shodě. Nedávám z pozice vedoucí příkazy, zeptám se, diskutujeme – v tomhle máme prostě jasno. Mé kolegyně jsou jedna vedle druhé (a třetí a čtvrté) absolutně skvělé, já jsem sice asi nejvíc vidět, ale bez jejich podpory bych to nedělala. Jasně, že jim to, co se neustále děje, není příjemné, ale je to o prioritách. A v tomhle prostě fungujeme jako mušketýři. Mušketýrky. Jedna za všechny a všechny za jednu.
Útočníci si jako terč vybrali vás osobně, dokonce vám neváhali vystavit parte. Jde o další ze série útoků na ty, kteří se snaží angažovat v rámci takzvané uprchlické krize. Po pobodání muslima, který organizoval pomoc, přes četné výhrůžky výrazným tvářím solidárních organizací a napadení Kliniky došlo tedy i k polévání „krví“ dětského centra. Ukazuje se, že násilí k nám přichází nejčastěji jako argument proti uprchlíkům. Je podle vás nějaký vztah mezi stále sílícími hlasy islamofobních politiků a populistů a reálnými útoky, jako byl ten na vás?
Určitě. Ten vliv je zcela zásadní. Všechna prohlášení, ať už prezidenta či jiných politiků a političek prostě legitimizují podobné incidenty. Setkávám se s reakcemi typu „Nemůžete se tomu divit, společnost se radikalizuje“ nebo „Je to pochopitelné, lidé jsou ve stresu a mají pocit, že nemají zastání, bude to jen horší“.
Ne, takhle to prostě nemá být. Mohu nesouhlasit, mohu vést polemiky, mohu odsuzovat… Ale to, co se v poslední době děje, je prostě přes čáru. Jsou určité hranice, které bychom měli všichni i v rámci nesouhlasných postojů akceptovat. To, co se nám včera v noci stalo, je daleko za těmito hranicemi.
Co se vůbec dá ve vaší situaci dělat?
Vnímat tu obrovskou vlnu solidarity a nebrečet u toho (to se mi, přiznávám, tak zcela nedaří). Odstranit všechnu tu barvu na centru a pokračovat dál. Zavolat svým rodičům, že až to ve zprávách uvidí, tak to asi bude působit krapet děsivě, ale není to tak hrozné. Nezaleknout se. Mluvit o tom. Téhle společnosti momentálně opravdu neškodí uprchlíci, muslimové, přítomní či domnělí. Tuhle společnost zásadně negativně formují lidi, kteří dělají tohle. Já chápu jejich strach, byť já osobně jej necítím. A chápu jejich nutkavou potřebu nějakého řešení. Ovšem vykročit cestou násilí a zastrašování je cesta do pekla.
Jak budete postupovat dále? Informovali jste o útoku policii?
Doposud byly všechny incidenty projednávány jako přestupky, nyní se již jedná o trestný čin. Doufám, že Policie ČR udělá maximum pro to, aby byli pachatelé dopadeni.
Cílem útoků bylo bezesporu vyslat varovný signál a pokusit se vás i další „vám podobné“ vyděsit a zastrašit. Možná je na takový dotaz brzo, ale jak včerejší útok poznamená vaše další případné angažování?
Jen víc a houšť a větší kapky. Nebojíme se a bát se nebudeme. Protože naší zbraní je solidarita.