O víkendu 13. až 15. května dorazily do Německa více než čtyři tisíce lidí, aby projevily svůj nesouhlas s pokračující těžbou hnědého uhlí v německé Lužici. Akce Ende Gelände (Ani o krok dál) byla již druhým ročníkem masové občanské neposlušnosti konané na území Německa. Aktivisté chtěli donutit švédskou státní firmu Vattnefall, aby svá aktiva neprodávala firmě EPH českého podnikatele Daniela Křetínského a namísto toho doly uzavřela a pomohla oblast revitalizovat. Protesty trvaly nepřetržitě od pátku do nedělního odpoledne. Účastníci obsadili na dva dny hnědouhelný důl Welzow a odstřihli elektrárnu Schwarze Pumpe od přísunu paliva tím, že zablokovali železniční přípojku vlastními těly.
Jaké to je obsadit důl
Až do poslední chvíle nebylo jasné, kdy občanská neposlušnost proběhne. Autobusy plné odpůrců těžby se do klimatického kempu na okraji vesnice Proshim v braniborské části Lužice sjížděly od čtvrtečního rána. Na večerním plénu vyšlo najevo, že akce odstartuje již další den a nebude jen jedna. „Zítra v poledne vyrazí z klimatického kempu tři skupiny. Modrá a červená obsadí důl a zelená zabere koleje vedoucí z uhelného dolu do elektrárny Schwarze Pumpe. Zastavíme těžbu uhlí a jeho dodávku do elektrárny,“ informoval na plénu organizátor a cirkusový stan praskající ve švech zajásal.
Právě v průběhu protestních akcí Německo poprvé v historii dokázalo uspokojit poptávku po elektrické energii výhradně z obnovitelných zdrojů, byť pouze na dvě hodiny.
Intenzivní protesty proti těžbě uhlí v Německu mají několikaletou tradici. Od roku 2010 se ve dvou hlavních těžebních oblastech, Porýní a Lužici, konají každoročně klimatické kempy, na které přijíždějí aktivisté z celého Německa, tvoří lidské řetězy, blokují vlaky s uhlím a důlní rypadla. Od roku 2012 okupuje celoročně asi třicítka lidí les poblíž povrchového dolu Garzweiler, která patří skupině RWE. Pro obyvatele Hambacher Forst se tak protiuhelný aktivismus stal takříkajíc denním chlebem. Ostatně letošní Ende Gelände není první masovou občanskou neposlušností v Německu. Naši sousedé v roce 2015 sezvali aktivisty z celé Evropy, aby se podíleli na obsazení již zmíněného dolu Garzweiler poblíž Kolína nad Rýnem. V srpnu 2015 na jeden den zastavili chod rypadel v největším hnědouhelném dole v Evropě. Loňský úspěch přilákal letos do Lužice jak veterány, tak nové tváře. „Loni jsme s tisícovkami dalších ukázali, kam mají směřovat přímé akce: ke kořenům problému. Zastavili jsme rypadla, která umožňují, aby se spalovalo uhlí. O akci se mluvilo u táborových ohňů i na konferencích. Mnozí, kteří tam nebyli, chtějí nyní okusit, jaké to je obsadit důl,“ říká John Jordan, britský aktivista a organizátor Klimatických her.
Na mrtvé planetě nejsou pracovní místa
„Policie se nejspíše rozhodla, že obsazení dolu je problémem Vattenfallu a nehodlá nijak zasahovat,“ komentuje na plénu „modré skupiny“ na dně dolu situaci jeden z organizátorů. Vattenfall tušící nadcházející problémy najal během posledních měsíců nové členy ochranky a speciálně je vycvičil. Bez policejní spolupráce je mu to ale málo platné. „Vzhledem ke kritice, která se snesla na policii po loňském Ende Gelände, kdy policejní těžkooděnci při zásahu proti aktivistům otevřeně spolupracovali s pracovníky RWE a dokonce se nechali vozit po dolu jejich auty, jsou letos policisté opatrnější,“ vysvětluje si postoj represivních složek organizátor.
Absence policie dělá protestujícím radost. Bílé postavičky tančí do zvuků bubnů, černý prach se víří, ocelové monstrum se pokrývá transparenty. Ti unavenější odpočívají v lopatách rypadel, odvážnější šplhají až na jejich vrchol a dívají se na neutěšenou krajinu. Uvnitř jednoho z důlních strojů debatují aktivisté s několika pracovníky Vattenfallu. Kromě jiného o ztrátě pracovních míst a nutné rekvalifikaci v případě uzavření dolu. „Víte, na mrtvé planetě nejsou pracovní místa,“ upozorňuje jeden z diskutérů. Rozprava se nese, dá-li se to tak říct, v přátelském duchu. „Nezasáhnou proti nám, pokud nebudeme ničit infrastrukturu,“ parafrázuje slova německy mluvící ochranky umouněný aktivista.
Schwarze Pumpe v obležení
Mezitím na druhé straně dolu obsazuje další rypadlo „červená skupina“. Jáma nyní hostí více než 1500 odpůrců těžby. Zelený prapor mezitím již dovedl aktivisty na překladiště uhlí. Z dolu do elektrárny po železnici nevyjede žádný další vagón. Jinou větev železnice blokují čtyři odvážlivci, kteří se pro jistotu ke kolejím připoutali. Zde policisté zasahují, ale nevědí si rady, jak osoby vyprostit ze složité konstrukce a volají speciální jednotku. Padesát odhodlaných účastníků se rozhodne v dole strávit noc. Na kolejích se připravují ke spánku tři stovky lidí. Zbytek se vrací do klimatického kempu. Do kempu stále ještě přijíždějí posily z Francie, Anglie či Nizozemska. Již ve čtvrtek dorazili i Švédi a svou dvousetčlennou účastí předčili Čechy, kterých přijelo vyjádřit svůj nesouhlas s koupí dolu Křetínským jen asi šedesát.
V sobotu časně zrána vyjíždí z tábořiště početná skupina lidí na kolech. Tvoří ji cyklisté, kteří na akci dorazili na svůj vlastní pohon z Londýna, Paříže či Vídně. Jejich cílem je ústí železnice do uhelné elektrárny. Tisícovka dalších se vydává na dlouhý pochod a v odpoledních hodinách zablokuje železniční most s výhledem na stále čadící Schwarze Pumpe. „V tuto chvíli blokujeme železnici na čtyřech místech, uhlí nemá šanci vyjet z dolu ani dorazit do elektrárny. Daří se nám stále blokovat i důlní stroje,“ hovoří nadšeně německý organizátor na železničním mostě. Dodává, že cílem je úplné ukončení provozu elektrárny. „Schwarze Pumpe výrazně omezila provoz. Abychom proces ještě urychlili, navrhujeme její obsazení,“ zní pobídka. Skupiny, které se zapojí, mají jen patnáct minut na přípravu. Hraje se o čas.
Zdá se, že nikdo nepočítal s tak hladkým průběhem občanské neposlušnosti a organizátoři zkoušejí, jak daleko mohou zajít. Obsazení uhelné elektrárny s sebou však nese rizika, která jsou nesrovnatelná s okupováním kolejí nebo důlní jámy. „Nepřibližujte se k chladícím věžím, pokud chcete zůstat na živu,“ zní apel na poslední společné radě před odchodem. Valná většina se zapojí, na mostě zůstávají jen dvě stovky lidí, aby udržely blokádu. Elektrárnu mají aktivisté na dohled. Několik stovek lidí se prodírá lesem, první řada přestřihává oplocení. Do několika minut jsou všichni na území elektrárny. Po překonání dalšího plotu se dostávají do areálu. Zde se poprvé projeví absence promyšleného plánu. Lidé se vrhají do prvních dveří, které spatří, bez tušení, kam vedou a tlačí s sebou i ostatní. Z megafonu duní pokyny: „Držte se pohromadě, neutíkejte, pokračujte rovně.“ V nastalém zmatku mnozí hledají členy svých skupin a jen málokdo instrukce slyší a věnuje jim pozornost.
Dva dny blokád, sto dvacet zadržených
Masový průnik do uhelné elektrárny již policisté ignorovat nemohou. Nad hlavami aktivistů létají vrtulníky, a než vlajkonoši zvládnou dovést skupinu ke strategickému místu, rozline se elektrárnou čpavý zápach slzného plynu. Těžkooděnci se ohánějí obušky, protestující se rozprchávají do všech stran. Bílé kombinézy kličkují mezi těžkooděnci, odvážlivci se snaží vyprostit chycené z objetí policie. Na toho, kdo neutrží ránu obuškem a proklestí si cestu až na okraj areálu, čeká překážka v podobě plotu s kovovými hroty. Někteří účastníci solidárně pomáhají ostatním dostat se na třímetrový plot, jehož překonání se však často neobejde bez vyvrknutých kotníků po dopadu nebo tržných ran od hrotů. Zdravotníci z řad aktivistů mají co dělat, někteří ranění však při pohledu na blížící se těžkooděnce raději odloží ošetření na později a pokračují v ústupu. Valná většina zúčastněných se dostane zpět k obsazenému železničnímu mostu. Zdravotníci pod ním ošetřují raněné a posílají je v lepším případě do kempu a v horším do nemocnice. Sto dvacet zadržených zůstává v obklíčení do pozdních nočních hodin, kdy je policisté převezou na okolní policejní stanice.
Blokádami se nese zpráva, že tiskový mluvčí elektrárny oznámil přerušení provozu Schwarze Pumpe v nočních sobotních hodinách, pakliže nedostane novou dodávku uhlí. Nyní prý elektrárna jede na 20 procent své kapacity. Nálada na mostě se zvedá. Dalšího dne z jedné chladící věže pořád ještě stoupá pára. „Vattenfall patrně chtěl jen vyburcovat policii k zásahu,“ myslí si organizátorka, když v neděli dopoledne předává nové informace na stále ještě obsazeném železničním mostě. Elektrárna najela na nouzový režim, provoz však úplně neukončila.
Aktivisté se po celkem 48 hodinách blokád rozhodnou protestní akci ukončit. Malé skupinky skalních odpůrců uhlí však hodlají pozice držet „dokud to jen bude možné“. Všichni zadržení jsou propuštěni a tábořiště se znovu plní lidmi. Hnutí 350.org, které se do organizace Ende Gelände zapojilo, následně vyvěsí na Facebooku zprávu, že právě v průběhu protestních akcí Německo poprvé v historii dokázalo uspokojit poptávku po elektrické energii výhradně z obnovitelných zdrojů, byť pouze na dvě hodiny. „Jde to i lépe, ale je to dobrý start,“ komentuje zprávu 350.org a vymezuje se vůči odpůrcům obnovitelných zdrojů, kteří tvrdí, že čistá energie není dostatečně efektivní.
V obnovitelné zdroje energie věří klimatičtí aktivisté po celém světě. Akce Ende Gelände byla součástí dvoutýdenní vlny protestních akcí Break Free proti těžbě a využívání fosilních paliv. V Turecku se protestovalo proti výstavbě nové uhelné elektrárny, v Ekvádoru se sázely stromy v oblasti s plánovanou těžbou ropy, v Indonésii se pochodovalo za přechod na čistou energii. Celkem dvaceti akcí na šesti kontinentech se odhadem zúčastnilo více než třicet tisíc lidí se stejným požadavkem: „Osvoboďme se od fosilních paliv!“
Autorka je ekologická aktivistka.