Do varšavských ulic vyrazilo v sobotu podle odhadů až 240 tisíc lidí, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS). Zatím největší protivládní demonstrace, a zřejmě i největší občanská protestní akce od roku 1989, proběhla pod heslem „Jsme a budeme v Evropě“. Účastníci tak demonstrovali především proti antievropské politice, omezování demokratických mechanismů a ohrazovali se proti vládou slibované „dobré změně“. Akce proběhla pod záštitou celé parlamentní a zčásti i mimoparlamentní opozice a stala se prozatímním vrcholem řady protestů probíhajících od počátku vlády premiérky Beaty Szydło.
Sobotní akce tedy vypadala asi tak, jako kdyby tisíce lidí v Česku vyrazily do ulic na podporu politiky Miroslava Kalouska a k tomu zahrál Žlutý pes, lehce střižený lidovým rasismem Yo Yo Bandu.
Poláci tak dali rozhodným způsobem najevo nesouhlas s autoritářskými tendencemi vládnoucí strany a ukázali, že jim není směřování země lhostejné. Musíme se ale ptát, jak by rádi toto směřování změnili. Široká koalice liberálních sil sjednotila různorodá politická uskupení způsobem, který vrací legitimitu středopravicové Občanské platformě, jejíž nepopulární osmiletá vláda výrazně přispěla ke vzestupu PiS. Zároveň dává velký prostor Ryszardovi Petru, předsedovi nové strany Nowoczesna (Moderní) a bývalému žáku Leszka Balcerowicze, autora nejdravějších reforem polské ekonomické transformace. Jeho receptem na alternativu k ekonomicky sociální, ale společensky konzervativní politice vládní strany jsou nejen liberální hodnoty, ale také více neoliberalismu – což mnozí z účastníků sobotní akce zřejmě hodnotí jako součást oné proevropské orientace, za kterou přišli demonstrovat.
Volejte Kaczyńskému
Pravidelné demonstrace začaly už v listopadu, kdy vláda krátce po nástupu k moci podnikla kontroverzní kroky ohrožující fungování ústavního soudu. Tyto demonstrace daly vzniknout občanskému sdružení Výbor na obranu demokracie (KOD). KOD byl i v čele sobotního několikakilometrového průvodu, který se táhl od kanceláře předsedkyně vlády celým centrem města, takže lidé na jeho konci neměli žádnou šanci zaslechnout projevy řečníků na náměstí Pilsudského. Ačkoli demonstrace zřejmě vládou neotřesou, je jasné, že si PiS přece jen trochu dělá starosti. Ve stejný čas, kdy probíhala protestní akce, zařadila veřejnoprávní televize k odlákání pozornosti program, v němž Jarosław Kaczyński ve stylu pořadu Volejte řediteli odpovídal na dotazy z internetu.
Kromě polských vlajek, které figurovaly téměř stejně prominentně jako na protivládní demonstraci, tak na pochodu několika tisíců protievropských nacionalistů, jenž se odehrál ve stejnou dobu jen o kousek dále, bylo v davu vidět především vlajky evropské a transparenty opozičních stran – Nowoczesné, Občanské platformy, levice, ale i menších uskupení, odborů, a pochopitelně KOD. Relativně silné zastoupení měly i duhové vlajky a transparenty kritizující a parodující Kaczyńského a Szydło. Nejpopulárnějším heslem demonstrace pak bylo „Tady je Polsko“, vymezující se proti tvrzení PiS, že právě jejich strana reprezentuje pravé Poláky. U mikrofonu se střídali čelní političtí představitelé a celá akce působila trochu jako předvolební mítink sice vágního, ale sílícího politického uskupení.
Ostatně takové uskupení již oficiálně vzniká. Údajně apolitický KOD vyzval před několika dny opoziční strany, aby vstoupily do nového hnutí nesoucího název Svoboda, Rovnost, Demokracie, které nyní sjednocuje celou opozici kromě Občanské platformy. Je tedy možné, že právě toto uskupení se pokusí jednotně vyzvat PiS v příštích volbách. Po projevech apelujících na jednotu a evropské hodnoty a zpěvu polské hymny akce skončila koncertem „angažované písně“ veteránů polského rocku Big Cyc, kteří momentálně slaví na internetu úspěchy se svým satirickým hitem Antoni volá do zbraně, narážejícím na ministra obrany Antoniho Macierewicze. Pro kapelu trefující se do politiků, ale zároveň nahrávající různým populárním předsudkům, to byla jedinečná příležitost propagovat své nové, vůči PiS kritické album před správně naladěným publikem. Nebylo tak zcela jasné, kdo vlastně z účasti Big Cycu těžil víc, respektive kdo komu za účast zaplatil.
Kalousek a Žlutý pes
Ačkoli by evropská tematika mohla naznačovat, že polská společnost je rozdělená na progresivní proevropskou a konzervativní protievropskou část, současná opozice proti PiS je výrazem hlubších rozdílů, jejichž kořeny je třeba hledat v transformaci devadesátých let. Je to ostatně rozdělení, které je nám v Česku známé – i Poláci mají totiž svou obdobu slušných Čechů (podporovatelé PiS) i místní verzi pražské kavárny (podle Kaczyńského „nejhorší sorta Poláků“). Ti, kteří se cítili vyloučeni nástupem kapitalismu, nyní nacházejí oporu v sociálně laděné rétorice PiS, navíc zahalené do silně katolických hodnot, jež v Polsku tradičně hrají velkou roli. Podporovatelé stran liberální pravice a středu jsou naopak ti, kteří z transformačního procesu těžili a mají pocit, že jim liberální demokracie a Evropská unie skutečně něco nabídly. Sobotní akce tedy vypadala asi tak, jako kdyby tisíce lidí v Česku vyrazily do ulic na podporu politiky Miroslava Kalouska a k tomu zahrál Žlutý pes, lehce střižený lidovým rasismem Yo Yo Bandu.
Všechna vystoupení se vyznačovala především absencí konkrétních požadavků. Projevy se nesly v extrémně obecné rovině (demokracie, Evropa, obligátní patriotismus), konkrétněji mluvil pouze představitel KOD na začátku demonstrace, který si dovolil ptát se po příčinách vzestupu PiS a prezentoval názor, že za současnou situaci může především Občanská platforma. Tím implicitně odkazoval ke skutečnosti, že to byla právě její vláda, která i přes dobré ekonomické indikátory nezlepšila sociální rozdíly v zemi, ani pracovní práva a razila konzervativní rodinnou politiku, která se zásadním způsobem nelišila od politiky PiS. „Odvážný“ mluvčí byl ihned moderátorem napomenut a nervozita ze strany organizátorů byla patrná i poté, když vyjádřil solidaritu se „zbitými migranty“, čímž narážel na sérii útoků na lidi tmavší pleti v posledním roce.
Ostatní mluvčí, včetně předsedy KOD Mateusze Kijowského, bývalého prezidenta Bronislawa Komorowského či Ryszarda Petru, raději zůstali u obecné obrany demokracie a ve svých projevech zdůrazňovali potřebu spojit různorodé subjekty, přivést je k dialogu a konsolidovat opozici. Výsledkem takového apelu je sice sjednocení opozice, ale také naprosté stírání rozdílů mezi názorovými požadavky jednotlivých uskupení – od levice po neoliberály – do jednoho mainstreamového liberálního bloku, v němž již nelze mezi plejádou stran rozlišovat. Poté co strana PiS převzala vládu, mělo vytvoření široké koalice opozičních sil na protest proti protiústavním postupům jasný smysl jako vyjádření podpory demokratickým principům napříč politickým spektrem. V okamžiku, kdy se toto spektrum transformuje v konsenzus středu, snižuje se potenciál pro skutečně alternativní politiku k té, kterou představuje současná vláda. Pohled na Petru, Kijowského, lídryni levice Barbaru Nowackou a předsedy Občanské platformy a lidové strany, jak se svorně drží za ruce a skandují „Jsme spolu“, byl sice úspěšně inscenovaným, emocionálně vypjatým momentem, ale moc důvěry nevzbuzoval. Do hesla „Braňme demokracii“ se toho vejde hodně – otázka je, jakou demokracii hodlají bránit.
Razem může nabídnout skutečnou alternativu
Tuto otázku si zřejmě v současnosti klade především nová levicová strana Razem (Spolu), jež se jako jedna z mála politických subjektů protestů oficiálně neúčastnila. To neznamená, že by konzervativní politiku PiS i některé neuvážené přerozdělovací kroky schvalovala, pouze odmítá být nástrojem politické legitimace Nowoczesné, a podporovat tak bipolární rozdělení polské politické scény. V tomto kontextu se Razem skutečně pokouší nabídnout něco jiného než tradiční souboj mezi konzervativní a liberální pravicí, jenž poslední desetiletí dominuje polské politice a jehož je nově sjednocená opozice jen dalším projevem. Razem uskutečnili několik vlastních úspěšných akcí – v březnu na protest proti lámání ústavy na několik dní okupovalo „Městečko Razem“ prostor před kanceláří premiérky, v dubnu pak zorganizovali demonstrace proti návrhu nového zákona zakazujícího potraty. Ačkoli se tak neúčast na akcích KOD zprvu jevila jako krok k ještě větší marginalizaci – Razem získali ve volbách necelé čtyři procenta –, ve výsledku může tato strategie nabídnout skutečnou alternativu k současné polské politice. A to aliance KOD se stranami liberálního středu přesvědčivě říct nemůže.
Autorka je redaktorka webu PoliticalCritique.org.