Práce na České poště se v posledních letech proměnila. Je lhostejné, jak zpracováváte listovní a balíkové zásilky. Nejdůležitější je, kolik založíte za měsíc bankovních účtů a kolik pojištění. Listovní doručovatelka, která možná chodí i k vám domů, má podle osobního plánu za měsíc založit jeden bankovní účet, jedno stavební spoření, jedno penzijní pojištění a jednu pojistku. Pokud to nesplní, zkrátí se jí výkonová část mzdy. To, co nesplní, se jí může navíc převádět i do dalšího měsíce. Protože ve dveřích bytu si chce bankovní účet založit jen málokdo, zakládá doručovatelka účty sama sobě, případně na jména svých příbuzných, jak dokládají i sami pošťáci a pošťačky na webu postaknenipojistovak.cz. Situace je o to absurdnější, že smlouvy s bankou neznamenají pro Českou poštu žádný závratný příjem. Výnosy České pošty v roce 2015 vzrostly na 20,26 miliardy korun, z bankovních a pojišťovacích služeb má státní podnik výnosy zhruba 1,5 miliardy korun ročně.
Nesplnitelné úkoly
Tlak, který se slovníkem rozvoje lidských zdrojů nazývá „motivace“, je podpořen tím, že pošta uzavírá se zaměstnanci smlouvu na dobu určitou, a to na jeden rok. Prodloužení smlouvy závisí na tom, jak si vedete v prodeji bankovních a pojišťovacích produktů. Pro banku je to asi dobrý byznys, protože má tímto způsobem zajištěno, že část z 30 tisíc pošťáků a pošťaček založí účet sama na sebe a své příbuzné. A zároveň získává 30 tisíc dalších lidí, kteří dělají stejnou práci jako bankovní úřednictvo, jen za ně nepřebírá žádnou pracovněprávní zodpovědnost. Neumím si představit, že by lidé například v ČSOB pracovali v obdobných podmínkách, jaké jsou normou na České poště.
Listonošky a listonoši mají plnit osobní plány i tam, kde je zákaz podomního prodeje, lidé za přepážkou mají podle osobních plánů nabízet pojistky, ačkoli většina z nich nemá licenci od České národní banky.
Kromě toho, že pošta tvrdě vyžaduje plnění nesplnitelných plánů, vystavuje pošťáky dalším nestandardním krokům: listonošky a listonoši mají plnit osobní plány i tam, kde je zákaz podomního prodeje, lidé za přepážkou mají podle osobních plánů nabízet pojistky, ačkoli většina z nich nemá licenci od České národní banky, nedodržují se přestávky, na některých poštách se chodí do práce i o dvě a půl hodiny dříve. Kila reklamních letáků se mnohde roznášejí bez jakéhokoli příplatku. Občasné zhroucení je u některých pošťaček a pošťáků už součástí práce.
Veřejná služba?
Že státní podnik Česká pošta už dávno rezignoval na to, že má být veřejnou službou, a zajímá ho pouze zisk, se ukazuje i na snaze zbavovat se malých nevýdělečných poboček. Česká pošta je předává k provozování buď obci, nebo soukromému subjektu. Tyto pobočky se pak jmenují Pošta Partner. K 1. červnu 2016 jich v České republice podle webu České pošty přibylo ke stávajícím 144 dalších 16. Obec Hrejkovice u Milevska na posledním zastupitelstvu správně odmítla přebírat zodpovědnost za Českou poštu. Ta se ale nevzdává a provozování pobočky nabídne soukromému subjektu. Nabídne mu stejně jako Hrejkovicím příspěvek sedm tisíc korun měsíčně?
Ptáte se, proč pošťáci nestávkují? Aby byla stávka reálná, musí být splněno několik podmínek. To ví i vedení pošty. Proto mu například vyhovuje, že zájmy pošťáků zastupuje několik odborových organizací, jejichž neschopnost domluvit se přiživuje vedení pošty aktivně tím, že výrazně upřednostňuje tu největší z nich například v přístupu do dozorčí rady České pošty. Místa pro zaměstnance tam obsazují jen zástupci největších odborů.
Z analýzy devítidenní stávky v IGW Brno na podzim 2015 od skupiny Kolektivně proti kapitálu vyplývá, že ochota zaměstnanců stávkovat je přímo úměrná jejich sebejistotě a pocitu nenahraditelnosti. I toto riziko umí Česká pošta předjímat a důsledně pracuje na tom, aby si zaměstnanci naopak připadali nahraditelní. „Stav se jenom zhoršuje… Nebo je snad náhoda, že jsou stále otevřená výběrová řízení na stejné pozice? Je to cyklus, kdy se naberou lidi, vycucají se a potom odejdou,“ píší pošťáci. S odchodem mnoha pošťáků a pošťaček se také spolehlivě likviduje institucionální paměť. Lidé, kteří se na pracovišti často mění, už nepředstavují kolektiv, ale jen jednotlivé atomy, které se ovládají mnohem lépe, obzvlášť když si vezmeme na pomoc ještě i individualizované finanční složky mzdy. Kolektivní obrana se tvoří o poznání hůře, pokud se do hlavy stále vkrádá myšlenka: „Když se podřídím, budou se ke mně možná chovat lépe.“
Zkrátka, poměry na České poště prudce vybočují z přijatelných norem. Dejte to najevo podpisem pod výzvu řediteli pošty a ministrovi vnitra na webu postaknenipojistovak.cz.
Autorka je členkou předsednictva Strany zelených.