Na tiskové konferenci v sobotu 2. července oznámili zástupci Vattenfallu prodej hnědouhelných akvizic v Lužici českému koncernu EPH. Švédská firma čistí své portfolio a orientuje se na obnovitelné zdroje. EPH přebírá aktiva v hodnotě 1,6 miliardy eur společně s dluhy a závazky, které jsou o něco vyšší – 1,9 miliardy eur. O prodej hnědouhelných dolů v Lužici usiluje Vattenfall už od minulého roku a Křetínského koncern byl nejvážnějším zájemcem. Podnik zaměstnává v regionu na osm tisíc lidí, pro místní politiky tedy bylo zachování pracovních míst prioritou.
Nechte uhlí ležet
Vattenfall je akciová firma s většinovým podílem švédského státu. Prodej je pro švédskou firmu výhodný. Přichází v čase, kdy ceny generované elektřiny klesají na minimum od roku 2003, což citelně snižuje výnosy. Insideři hovoří o fosilní investiční bublině: investoři do fosilních energetických zdrojů v minulosti počítali s návratností, která je nyní kvůli nízkým cenám nereálná. Očekávané vyhlídky tohoto sektoru nevypadají zrovna růžově. Současná německá vládní koalice se navíc v rámci energetické transformace shodla na uzavření hnědouhelných elektráren o celkové kapacitě 2,7 gigawattů. Chystá se tak dodržet závazky klimatických cílů do roku 2020.
Zatímco od Vattenfallu bychom mohli očekávat konstruktivní řešení útlumu těžby, od EPH lze předvídat snahu o vyždímání zdrojů do poslední kapky.
Proti pokračování těžby hnědého uhlí v regionu je i široká veřejnost. Květnové protesty Ende Gelände byly největší občanskou neposlušností, během níž se podařilo zastavit těžbu a dodávky uhlí do elektrárny. Všechny tyto faktory tlačily na Vattenfall, aby vzal odpovědnost na sebe a těžbu hnědého uhlí utlumil. To ostatně žádala také velká část akcionářů, tedy občanů Švédska. Pod heslem „Låt kolet ligga“ (volně přeloženo „Nechte uhlí ležet“) protestovali proti tomu, aby švédská vláda prodej posvětila. Otázka prodeje hnědouhelných akvizic dokonce způsobila rozpor ve vládní koalici. Vláda totiž byla poslední instancí, která mohla prodej zastavit, což bylo vzhledem k zastoupení zelených reálné.
Takové rozhodnutí by bylo klimatickým milníkem a jednoznačným vítězstvím aktivistů, kteří ukončení těžby věnovali velké úsilí. Zároveň by znamenalo, že podobu energetiky formují politická rozhodnutí, a ne ekonomické zájmy. Naopak ryze privátní EPH pojistku, kterou představovalo rozhodnutí švédské vlády, nemá. Daniel Křetínský pochopitelně útlum těžby nemá v plánu. Řešení už existujícího problému se tak odkládá. Zatímco od Vattenfallu bychom mohli očekávat konstruktivní řešení útlumu těžby, od EPH lze předvídat snahu o vyždímání zdrojů do poslední kapky.
Klimatické hnutí nebylo poraženo
Podnikatelský záměr EPH kalkuluje s naprostým krachem „Energiewende“, ignoruje klimatické změny a postrádá záchrannou pojistku. Obzvláště pro stávající zaměstnance Vattenfallu v regionu může mít selhání tohoto plánu zásadní důsledky. Globalizace a liberalizace energetického trhu způsobila, že o podobě lužického životního prostředí a vyhlídkách tamních obyvatel rozhodovala švédská vláda, a ta nyní přenechala tuto možnost podnikateli, který je jedním z vítězů privatizačního kasina v České republice. Přitom dopady těžby – na rozdíl od zisků – v místě zůstanou.
Proti těžbě se postavili lidé v České republice, Německu i Švédsku. Rozhodnutí švédské vlády každopádně neznamená definitivní porážku klimatického hnutí. Zastavení dodávek uhlí a vniknutí do elektrárny Schwarze Pumpe letos v květnu bylo inspirativním momentem, který bude těžké přebít. Dá se očekávat, že podobné akce se budou opakovat, poněvadž je to účinný způsob jak vyvolat politickou debatu o podobě energetiky. Pokládání otázek umožňuje odhalovat předpoklady, na kterých stojí rozhodnutí o investování do těžby a využívání uhlí. Proto je do budoucna důležité podobné aktivity podpořit, obzvláště v místech, kde se fosilní paliva využívají. Nejbližší takovou akcí u nás je protest proti prodloužení životnosti chvaletické elektrárny.
Autor vystudoval environmentální studia.