V úterý 20. září proběhla před ostravskou radnicí akce s názvem Diskuse na chodníku. Happening organizovali ostravští lidé v bytové nouzi s cílem diskutovat o podobě sociálního bydlení na Ostravsku. Vzhledem k připravovanému spuštění ostravské koncepce sociálního bydlení byli na diskusi pozváni také koordinátorka sociálního začleňování města Ostravy a zástupce ostravské pobočky Agentury pro sociální začleňování. Oba účast předem přislíbili. Den před akcí však ostravský magistrát i Agentura pro sociální začleňování svou účast zrušily a od diskuse se prostřednictvím dopisu distancovaly. Do rukou se jim totiž dostal leták sloužící jako pozvánka pro lidi v bytové nouzi, jehož součástí bylo také Prohlášení o sociálním bydlení. Toto prohlášení vzniklo společným úsilím skupin sdružujících lidi v bytové nouzi, jako jsou organizace Chceme bydlet z Prahy, Hnutí pro nové bydlení z Brna a Kruh naděje z Ostravy.
Hlas, který není slyšen
Prohlášení o sociálním bydlení vypracovaly participativní skupiny na svých pravidelných setkáních – protože hlas těch, kterých se zákon nejvíc dotýká, není slyšet. Formulovat požadavky by ovšem lidé v bytové nouzi podle ostravského magistrátu a ostravské regionální pobočky Agentury pro sociální začleňování neměli. Podle nich totiž „debata zahájená jen radikálními požadavky pouze jedné ze stran může situaci ještě zhoršit“.
V zapojení občanů do řešení problematiky sociálního bydlení ostravský magistrát i ostravská pobočka Agentury pro sociální začleňování selhaly.
Jaké radikální požadavky tedy lidé v bytové nouzi prosazují? Tak například žádají bydlení finančně dostupné, v bytech, které jsou hygienicky nezávadné a v technicky dobrém stavu, se základním vybavením, jako je funkční topení. Dále si dovolují žádat byty bez kaucí nebo také podpůrnou sociální práci, která by hájila jejich zájmy jakožto nájemníků. Podle Martina Navrátila, vedoucího ostravské pobočky Agentury pro sociální začleňování, akce Diskuse na chodníku vedla k radikalizaci lidí v bytové nouzi. Místo ocenění občanského aktivismu, zájmu a angažovanosti lidí, kteří se očividně o sociálním bydlení ve svém městě chtějí dozvědět více, zvolili zástupci magistrátu a Agentury neúčast z obavy, že „se budou muset zodpovídat, spíše než aby byl veden rovnocenný dialog“, jak to vyjádřili ve vysvětlujícím dopise. Místo utvoření si obrázku na základě vlastní zkušenosti se tak mimoděk přidali na stranu těch, kteří v sobě živí předsudky.
U určité části veřejnosti je takový postoj k lidem v bytové nouzi očekávatelný. U Agentury pro sociální začleňování je však nepřijatelný – jak vyplývá i ze Základního dokumentu pro podporu sociálního začleňování ve městech, obcích a mikroregionech, který říká, že cíle Agentury je dosaženo tehdy, pokud „obec dokáže funkčně řešit problematiku sociálního vyloučení v partnerství s úřady, školami, neziskovým sektorem, policií, podnikateli a dalšími subjekty a při zapojení občanů“. V zapojení občanů do řešení problematiky sociálního bydlení však ostravský magistrát i ostravská pobočka Agentury pro sociální začleňování selhaly. Na radnici, kam jsme se vydali zeptat, proč s námi nikdo nechtěl přijít diskutovat, nás u kanceláře vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Jaroslavy Rovňákové čekalo jen odmítnutí a následné uzamčení dveří. Nezbylo nám, než nechat na zemi vzkaz s poděkováním za „důstojné přijetí“ a za „jejich účast“.
Čekat na svévoli
Magistrát a Agentura však lidi v bytové nouzi zcela nezavrhuje. Rádi se s nimi pobaví. Jak píší v dopise: „Nabízíme jiné formy dialogu, na které jsme připraveni.“ Jaké formy dialogu to jsou, ale nespecifikují. Dosavadní formáty jednání, kterých jsem měla příležitost se účastnit, se totiž vyznačovaly nerovnoměrným rozložením sil. Hlas zástupců lidí v bytové nouzi je na těchto setkáních ve výrazné menšině. Lidé v bytové nouzi se navíc obávají otevřeně projevovat své názory a zkušenosti před aktéry, vůči kterým jsou v nerovném postavení a na jejichž rozhodnutí často závisí jejich osud. Jenže pouze takové debaty, kde jsou lidé v bytové nouzi jasně v nevýhodě, jsou autory „dopisu“ označovány za „vedení rovnocenného dialogu“.
Lidem v bytové nouzi – po neúspěšné iniciaci diskuse způsobem, který považují oni za rovnocenný – nezbývá než čekat, až se ostravský magistrát a Agentura uvolí pozvat je na své jednání. Dostávají se tak do bodu, ze kterého vyšli, tedy do bodu rezignace a pasivního vyčkávání, až si na ně někdo vzpomene.
Takto si participaci v Ostravě opravdu nepředstavujeme. Naštěstí jsme již dostatečně „radikální“ na to, abychom se jako občané organizovali a aktivně se snažili nepříznivé životní podmínky, v kterých mnozí z nás žijí, přetvářet podle našich potřeb a našich očekávání, prostředky, které máme zatím k dispozici.
Autorka je členka Akční skupiny s lidmi bez domova.