Už jsme si zvykli, že vládnoucí polská strana Právo a spravedlnost (PiS) svými autoritářskými kroky soustavně posouvá hranice přijatelného v demokratickém zřízení. Ovládnutí ústavního soudu i plánovaný zákaz potratů vzbudily mezinárodní pohoršení a přispěly ke vzmachu protestního hnutí (Výbor na obranu demokracie – KOD, takzvaný černý protest). Zatímco prvnímu z nich se kromě toho, že několikrát dostal desetitisíce nespokojených lidí do ulic, nepodařilo získat od vlády reálné ústupky, široká mobilizace (především) žen proti navrhovanému zákonu o potratech nakonec donutila vládu přibrzdit a projednávání úplného zákazu interrupcí pozastavit. To byl zřejmě největší úspěch občanských protestů v Polsku.
Zatímco například pochod nacionalistů na Den polské nezávislosti bude jako pravidelná akce povolen, antinacionalistická protidemonstrace může být zamítnuta, jelikož by „konkurovala“ periodické akci.
Kdyby ale Poláci měli vycházet do ulic kvůli každému kontroverznímu kroku vlády omezujícímu občanské svobody, zřejmě by tam museli být neustále. A to se přece jen nikomu nechce. Přitom jen v posledních několika týdnech došlo ke třem značně znepokojujícím událostem, jejichž cílem je omezit pluralitu názorů ve veřejné sféře. Rozhořčení se ale pro tentokrát omezuje na mediální přestřelky.
Útok na neziskovky
Nevládní neziskové organizace to v zemích visegrádské čtyřky nemají lehké. Útoky na „nikým nevolené“ neziskovky známe z českého prostředí, v Maďarsku zase vláda Viktora Orbána terorizuje nevládní organizace nesmyslnými finančními audity a označuje je za „zahraniční agenty“. Právo a spravedlnost nyní přichází s vlastní ofenzivou proti tzv. třetímu sektoru. Podobně jako Václav Klaus i Jarosław Kaczyński považuje občanskou společnost za něco škodlivého, co stojí mezi vládou a občany. Nyní dělá vše pro to, aby nevládním organizacím značně ztížil práci.
Státní televize spolu s pravicovými médii již několik týdnů systematicky napadá neziskovky, které nejen že čerpají dotace ze státních zdrojů, ale také pobírají peníze ze zahraničí. Nadace Stefana Batoryho, která je důležitým zdrojem financování pro mnoho občanských a neziskových aktivit v Polsku, či levicové médium a vydavatelství Krytyka Polityczna byly označeny za „agenty George Sorose“. Opoziční nevládní organizace tak vlastně nemají na výběr: čerpají-li peníze ze státních fondů, dělají „levicovou propagandu“ za peníze daňových poplatníků. Pokud jsou financovány ze zahraničí, tak jsou zase vinny prosazováním zahraničních (a v případě Sorose si můžeme domyslet, že se tím rozumí také židovských) zájmů. Nic na tom, že zahraniční dotace čerpají i pravicové neziskovky. To, že všechny napadené organizace publikují na svých stranách informace o svém financování, ničemu nepomáhá – transparentnost je v tomto případě spíše na škodu. Postpravda dorazila i do Polska.
Vláda nyní chystá zřízení Národního centra pro rozvoj občanské společnosti, které bude dohlížet na distribuci finančních prostředků neziskovým organizacím. Jestliže tradiční funkcí nevládních organizací v liberální demokracii je být něco jako „hlídací pes“ upozorňující na nedemokratické kroky vlády, rozhodlo se Právo a spravedlnost nasadit proti nim vlastního, mnohem většího psa. A není těžké uhádnout, jaký typ organizací bude nové Centrum podporovat – především ty, jež se soustředí na tradiční rodinu, katolické hodnoty a výchovu k patriotismu. Zatímco financování ze zahraničí zatím vláda nezakáže, může zásadně zasáhnout do chodu řady organizací, kterým už nebude poskytována státní podpora.
Právo na shromažďování? Pouze s církví nebo pro národ
Dalším ohrožení občanských aktivit přináší před několika dny schválená novela zákona o shromažďování, jejímž jasným záměrem je shromažďování omezit. Tedy pokud se nejedná o akci organizovanou veřejnými orgány nebo katolickou církví. Takové akce budou mít naopak ve svolávání přednost. Doposud měla právo na pořádání veřejného shromáždění první skupina, které na daném místě akci řádně nahlásila. Novela, která se tváří jako právní ošetření zabraňující střetům různých protestujících skupin, jelikož zakazuje konání dvou manifestací na stejném místě, prakticky znamená, že vládou schválené akce budou mít prioritní přístup ke klíčovým místům, kde se demonstrace obvykle konají.
Snahu dostat opoziční skupiny z veřejného prostoru ještě umocňuje klauzule o „periodických shromážděních“ konaných ve státní svátky, které budou mít přednost před demonstracemi jednorázovými. V praxi to znamená, že zatímco například pochod nacionalistů na Den polské nezávislosti bude jako pravidelná akce povolen, antinacionalistická protidemonstrace může být zamítnuta, jelikož by „konkurovala“ periodické akci. Obavy vyjádřil polský ombudsman, Helsinský výbor i Komisař Rady Evropy pro lidská práva. Na 10. prosince svolává demonstraci liberální občanská iniciativa Obywatele RP, 13. prosince pak hodlá vyjít do ulic KOD. Nicméně tomuto občanskému hnutí popularita spíše klesá od té doby, co na akci 11. listopadu dorazilo o desetitisíce méně lidí, než bylo avizováno.
Co s levičáky? Nejlépe zatknout
Skutečně znepokojující je pak to, co se nedá nazvat jinak než politicky motivovaný proces. 29. listopadu byl kvůli podezření z údajné korupce zadržen levicový politik, bývalý europoslanec a senátor Józef Pinior a s ním několik jeho spolupracovníků. Tento za komunismu vězněný aktivista polské Solidarity je pro PiS nepohodlný z několika důvodů. Vládní strana staví svoji legitimitu současně na antikomunismu i na útoku na elity bývalé Solidarity. Jarosław Kaczyński si snaží přivlastnit zásluhy Solidarity, a přepsat tak historii opozičního hnutí. Pinior ale překáží nejen svou minulostí; je zároveň nejhlasitějším kritikem zřízení tajných detenčních zařízení CIA na území Polska – o čemž proamerické PiS nerado slyší. Pinior by navíc mohl PiS reálně ohrozit v roce 2018, kdy by mohl zabodovat v lokálních volbách ve Vratislavi. Soud v Poznani nakonec Piniora zprostil obžaloby během slyšení, na které mu přišly osobně vyjádřit podporu další legendy Solidarity – Karol Modzelewski, Henryk Wujec či Danuta Kuroń. Tito bývalí disidenti pak v médiích upozorňovali, že se z jejich pohledu historie nebezpečně opakuje, když i dnes musí chodit podporovat zadrženého kamaráda k soudu. Případ Piniora je zatím spíše ojedinělý; teprve se ukáže, zda se stane precedentem pro diskreditování politických oponentů pod pláštíkem boje s korupcí.
Přes to všechno se preference PiS výrazně nemění. Evropská unie, která má v současnosti jiné starosti než kvalitu polské demokracie, je impotentní. A roztříštěné polské opoziční hnutí nenabízí lepší alternativu než návrat k liberálním vládám. Jenže ty v minulosti přinesly takové zklamání, že mnozí dali svůj hlas právě PiS. A tak se zdá, že podobné kroky budou polské vládě zřejmě i nadále procházet.
Autorka je spolupracovnice redakce a redaktorka webu Political Critique.