Z otevřené várnice se kouří. Je plná horkého jídla. Kolem postávají lidé bez domova a v prokřehlých rukou mají kelímky od kávy, plastové boxy a misky nebo uříznuté petflašky. Do nich jim mladý muž nabírá velkou naběračkou jídlo. Je pod nulou. Mlčky jedí a pijí ze svých nádob. Většina si nabírá znova a znova, dokud várnice není prázdná. Občas někdo prohodí, že je to dobré.
Stojíme na stanici metra Nádraží Holešovice. Skupina lidí, která jídlo uvařila, sem chodí pravidelně každý týden. A dva další dny v týdnu rozdává jídlo na náměstí Winstona Churchilla. Jejich iniciativa se jmenuje Food Not Bombs. Rozdávají jídlo, které sami vaří – z vyhozených surovin a vegansky. Kromě pomoci konkrétním lidem se snaží ukázat, že vzájemná pomoc je důležitá a že jako společnost plýtváme potravinami. V dnešní mimořádně mrazivý den je důležitost teplého jídla zvlášť patrná.
Ptám se, zda můžu fotit a dávám se do řeči s jedním z lidí, kteří z nedalekého bytu jídlo přinesli. Společně se rozhlížíme a díváme se, kde stojí tajní policisté. Víme, že tu někde jsou. Hlídají totiž, jestli se rozdávání jídla neúčastní Igor Ševcov. Před půl rokem Ševcova Vrchní soud v Praze odsoudil za spoluúčast na sprejování na zeď ruzyňské věznice ke tříletému zákazu účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí. Probační a mediační služba si trest ale vykládá tak, že se nesmí účastnit žádných anarchistických akcí. Ty definuje široce: jsou to takové akce, kterých se účastní anarchisté. Případnou Ševcovovu účast na rozdávání jídla tak hlídá Národní centrála proti organizovanému zločinu. Jakmile by policie zjistila, že Ševcov u rozdávání jídla byl, informovala by o tom Probační a mediační službu, která má dohlížet na „efektivní a důstojný výkon alternativních trestů“.
Každý ruský anarchista je terorista
Jedenadvacetiletý student Igor Ševcov strávil předloni tři měsíce ve vazbě kvůli údajnému útoku na dům ministra obrany Martina Stropnického. Soud mu ale čin neprokázal. Místo toho ho odsoudili za účast na sprejování. Účast spočívala v tom, že natáčel člověka, který sprejoval na zeď vazební věznice Ruzyně nápisy „Smrt státu“ a „Touhu po svobodě represe nezastaví“ se znakem vykřičníku a anarchistickým symbolem. Podle soudu zároveň hlídal přístupové cesty. Městský soud v Praze ho za to odsoudil ke dvěma letům vyhoštění z České republiky. Vrchní soud v Praze ale trest změnil a zakázal Ševcovovi účastnit se následující tři roky anarchistických demonstrací.
Případnou Ševcovovu účast na rozdávání jídla hlídá Národní centrála proti organizovanému zločinu.
Když přišel Ševcov poprvé k probační a mediační úřednici Tereze Kodešové, přiznala, že přesně neví, v čem má trest spočívat. To aspoň tvrdí Ševcov. Sama Kodešová se ke kauze odmítla pro Alarm jakkoli vyjádřit. Z materiálů ze Ševcovovy složky vyplývá, že se Kodešová obrátila na bývalého soudního znalce extremismu Miroslava Mareše z Masarykovy univerzity s dotazem, jak si má rozsudek vykládat. Podle Mareše může slovní spojení „účast na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí“ nabývat různých významů, a výklad tedy není jednoznačný. Účast může podle něj být zamýšlená, anebo nezamýšlená, když obviněný třeba přechází komunikaci a do akce se začlení. Účastník přitom může vědět, že se jedná o anarchistickou akci, anebo to podle politologa vědět také nemusí. Samotný anarchistický charakter akce může být dán svým účelem sloužícím ve prospěch anarchistického hnutí, složením účastníků, anebo osobou či osobami svolavatele. Přesná identifikace vazby osob na anarchistické hnutí může být podle Mareše obtížná, protože hnutí je většinou neformální. Na anarchistickou akci mohou přijít i lidé, kteří anarchisté nejsou, a anarchisté se naopak mohou účastnit akcí, které primárně nejsou anarchistické. Jako příklad uvádí mírové, antifašistické nebo ekologické akce. Taková shromáždění a obdobné akce jsou tedy podle politologa částečně aktivitami anarchistického hnutí, částečně ne. Podle Mareše se anarchistická scéna takto provázala i s humanitární antimilitaristickou organizací, respektive kampaní Food Not Bombs.
Návštěvy u probační úřednice odsouzenému studentovi připomínají místy spíše policejní výslech. Pozastavuje se například nad tím, že si Tereza Kodešová ve své kanceláři vylepila logo Sítě revolučních buněk a samolepky s heslem „S fízlama se nemluví“ a s odkazem na paragraf 100 o právu nevypovídat. „Pozorovala, jak budu na samolepky reagovat,“ říká student. Později to zapsala do jeho hodnocení spolu s detailním popisem náušnic, piercingu nebo pozoruhodné skutečnosti, že Ševcov nosí každou ponožku jinou. Na doporučení policie sleduje úřednice stránky anarchistických uskupení, jako třeba Radar.squat.net, aby zjistila, na jaké akce by se mohl chtít Ševcov vydat.
Nasazení Kodešové se ale neomezuje jen na to, že se snaží sama vyšetřovat a zjišťovat Ševcovo napojení na anarchistické hnutí. Obesílá také různé policejní útvary a odborníky, aby zjistili, jestli jsou v Rusku opravdu porušována lidská práva lidí, jako je Ševcov, anebo zda by přeci jen nemohl studovat tam. Plukovník Jiří Dreksler, ředitel sekce terorismu a extremismu z Národní centrály proti organizovanému zločinu, v materiálu, který probační sužbě poskytl, tvrdí, že situace lidí, kteří pořádají „neohlášená shromáždění“, je v Ruské federaci a České republice srovnatelná. „Plukovník Dreksler by si s ruskými policajty velice dobře rozuměl. Ti si totiž také myslí, že celá situace v Rusku je tak nějak v pořádku, když mlátí lidí obušky nebo je mučí na stanicích. Člověk, který něco takového plácne, je obvykle buď úplně mimo, anebo je to policista,“ tvrdí Ševcov, který má zkušenosti s policií v obou zemích a myslí si, že takový výrok zcela pomíjí, co se v Rusku na politické úrovni děje.
Irkutský rodák Ševcov byl v Rusku zadržen a strávil dva dny v cele předběžného zadržení proto, že spolu s kamarádem vyvěsil antifašistický plakát ze střechy domu. Za svůj čin zaplatil pokutu. „V Česku by nás v takovém případě policie maximálně legitimovala,“ uvádí Ševcov na pravou míru srovnání obou zemí. Jindy šel s kamarádem na proputinovskou demonstraci. „Prošli jsme bez zadržení a šli jsme mezi obyčejné lidi, abychom jim rozdali letáky s protiválečnou tematikou a upozornili je na to, že se v Rusku zvedá vlna nacionalismu a že anexe Krymu není ‚návrat původně ruského teritoria‘, jak si v Rusku mnozí myslí. Vysvětlovali jsme, že se politici vyžívají v populistických strategiích, a jediný, kdo bude na tyhle hry politiků doplácet, pak budou obyčejní lidé, tedy i já a oni,“ vzpomíná Ševcov a dodává: „Dostali jsme se do cely předběžného zadržení proto, že jsme údajně uspořádali demonstraci v demonstraci, a zadrželi nás se slovy, že jsme porušili zákon o letácích, který ani neexistuje.“
Probační úřednice také opakovaně písemnými dotazy zjišťuje, jaké povolení k pobytu Ševcov má. Do materiálů mimo jiné zanesla, že Ševcov v Česku pracuje nelegálně. Tuto domněnku vzala zpátky poté, co ji Ševcovův právník upozornil, že jako student zde pracovat může.
Třikrát porušil zákaz
Podle policie a Probační a mediační služby porušil Igor Ševcov zákaz účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí celkem už třikrát. Poprvé tak měl učinit krátce po vyhlášení rozsudku, když se jako brigádník zúčastnil veganského hudebního festivalu Fluff Fest. „Tehdy jsem neměl ještě ani v ruce rozsudek, ten přišel až měsíc potom, a taky jsem ještě ani nevěděl, že budu chodit k probační úřednici. Myslel jsem si, že mám zákaz chodit na demonstrace, vůbec mě nenapadlo, že by se to mělo týkat i hudebního festivalu,“ diví se Ševcov tomu, že policie najednou označila festival jako „anarchistický“. Podruhé měl Ševcov zákaz překročit účastí na „spontánní neohlášené akci na podporu Lukáše Borla před vazební věznicí v Litoměřicích“. Účast na této akci ale Ševcov popírá a ani z policejních hlášení není příliš jasné, jaké jsou k jeho účasti důkazy. Někdo demonstraci natáčel a video je dostupné na webu. „Policie si zřejmě myslí, že mám na natáčení anarchistických akcí monopol,“ žertuje Ševcov. Třetím porušením pak je Ševcovova účast na debatě v kavárně u Třech ocásků v Brně. Šlo o solidární večer s anarchistickými vězni, na který organizátoři pozvali kromě Ševcova také Martina Ignačáka obviněného z plánování útoku na vlak. Když se probační úřednice dozvěděla, že se tam Ševcov chystá, napsala mu, že se svou účastí vystavuje hrozbě trestního stíhání. Na dotaz organizátorů, proč debatu v jejich kavárně hodnotí jako tu, „na kterou se vztahuje soudem uložený zákaz“, neodpověděla. Organizátoři pak oficiálně debatu zrušili a místo ní proběhlo neformální setkání, kde si mohli hosté s Ševcovem i druhým pozvaným popovídat. Policie spolu s probačními úřednicemi si to vyložila jako obcházení zákazu.
Politolog Mareš zaslal v této souvislosti Kodešové vyjádření, ve kterém si klade otázku, zda akce u Třech ocásků byla veřejným shromážděním. Anarchistický charakter akce by byl podle něj zřetelnější v případě dominujícího počtu příslušníků anarchistického hnutí. Sporné je podle Mareše také užití slova „veřejné“, neboť to byla akce v soukromém podniku – dalo by se nicméně použít, pokud by ta akce byla veřejná ve smyslu veřejnosti přístupná. Politolog však upozorňuje, že termín „veřejné shromáždění“ definuje v obecném smyslu, nikoli z hlediska zákona o právu shromažďovacím. To mu totiž jako politologovi nepřísluší.
Advokátka Věra Nováková k postupu Kodešové uvádí, že užití institutu odborného vyjádření či znaleckého posudku na výklad soudního rozhodnutí v trestním řízení není. „V každém případě by výrok soudního rozhodnutí měl být jasný a nevzbuzující pochybnosti,“ tvrdí Nováková. Pokud má odpovědný úředník pochybnosti, měl by je podle advokátky odstranit soud, který rozhodnutí učinil. „Je nepřípustné trest jakkoliv v rámci jeho výkonu zpřísňovat nad rámec toho, jak jej uložil soud,“ vysvětluje Nováková.
Kodešová Ševcovovu účast na debatě konzultovala se soudkyní Blankou Bedřichovou. Ta spolurozhodovala v senátu Městského soudu v Praze, který Ševcova vyhostil. Ve složce Igora Ševcova naproti tomu není jediný záznam, který by dokládal, že se Kodešová obrátila na Vrchní soud v Praze, který rozsudek o zákazu účasti na demonstracích vynesl.
Když během kauzy Tří ocásků zveřejnili aktivisté z webu Antifénix dopis, který poslala probační úřednice Ševcovovi, kde bylo i telefonní číslo Kodešové, a doprovodili jej větou: „Pokud se vám snad obsílka nelíbí, doporučujeme napsat nebo zavolat samotné Tereze Kodešové (kontakt níže),“ začala se úřednice bát o svou bezpečnost. Její přímá nadřízená Radka Vošáhlíková začala obesílat různé policejní útvary s tím, co mají dělat. Zdůrazňovala, že v úřadě nemají bezpečnostní rámy ani justiční stráž. Policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu i kapitán Milan Kavka z kriminální policie Vošáhlíkovou po telefonu uklidňovali, že se Ševcov zřejmě nedopustí protiprávního jednání. Tuto domněnku měli vyslovit na základě svých aktuálních poznatků a zkušeností – tak alespoň formulovala Vošáhlíková jejich odpověď do zápisu. Kapitán Milan Kavka, se kterým se mi jako s jediným z policistů podařilo spojit, se ale pro Alarm ke kauze rovněž odmítl vyjádřit.
Kam až sahá dohled?
Nově probační úřednice Ševcovovi oznámila, že pokud mu dá vědět, bude mít povinnost hlásit se na policii v době, kdy budou probíhat anarchistické akce. Dostal tabulku, do níž mu budou policisté potvrzovat jeho pobyt na služebně, a poučení, že se na policii musí dostavit pokaždé, když mu to probační úřednice nařídí. Kodešová mu také poslala seznam akcí, kterých se nesmí účastnit. Na seznamu jsou koncerty i debaty, ale nejčastěji se tam objevuje právě Food Not Bombs. O případné Ševcovově účasti na rozdávání jídla si úřednice Kodešová dopisuje s kapitánem Martinem Janků rovněž z Národní centrály proti organizovanému zločinu, který v e-mailu uvedl, že „zatím nebylo zjištěno, že by se (Ševcov) vyskytoval na diskutovaných akcích FNB. Pokud bude cokoli, dáme vědět, pokud možno v předstihu,“ píše policista. FNB je zkratka Food Not Bombs.
Podle advokátky Věry Novákové má být účelem uloženého trestu především účinná prevence. „Před čím však společnost chrání zákazem účasti na rozdávání jinak nepotřebného jídla chudým, je zcela nejasné,“ myslí si Nováková. Jediným politickým vzkazem Foof Not Bombs je podle ní upozornění na existenci chudoby a plýtvání jídlem. Advokátka proto považuje zákaz na takové akci jen s poukazem na okolnost, že se jí účastní i lidé, z nichž někteří se zřejmě hlásí k anarchismu, za nepřiměřeně rozšiřující výklad soudního rozhodnutí.
Igor Ševcov nemá příliš mnoho možností, jak se proti postupu probační úřednice bránit. Kdyby její „doporučení“ neuposlechl, dostala by se kauza znovu před soud. Riskoval by tím, že bude za maření výkonu trestu vyhoštěn. Pokud probační úřednice definuje jakoukoli akci, na kterou přijdou jeho kamarádi anarchisté, jako manifestaci, demonstraci, pochod či veřejné shromáždění anarchistického hnutí, odsuzuje ho tím k sociální izolaci.
Autorka je redaktorka A2larmu.