Letitá lidová poučka říká, že cesta do Dillí vede přes Uttarpradéš. A to nejen geograficky, ale i politicky. Dvousetmilionový severoindický stát, ve kterém žije šestina indické populace, je totiž klíčový pro volební matematiku na celostátní úrovni. Dlouho se ostatně diskutuje o tom, zda gigantický stát nerozdělit na čtyři tradiční regiony – nejen aby se lépe obhospodařoval, ale také aby jedno hlasování tolik necloumalo s celostátní politikou. Kromě Uttarpradéše se však volila zákonodárná shromáždění i v dalších čtyřech státech (Goa, Manípur, Paňdžáb, Uttarákhand) a volby byly do značné míry chápány jako pololetní vysvědčení pro ústřední vládu, která si nedávno odsloužila půlku svého pětiletého mandátu.
Pokud by se za dva roky podařilo Indické lidové straně získat v parlamentu ústavní většinu, mohli bychom se v extrémním případě dočkat i nějakého nového režimu, který by Indii přiblížil sousední Číně.
312 křesel z 403 možných, jež Indická lidová strana (BJP) v Uttarpradéši získala, se už nedá označit ani jako vítězství – spíš jako výprask všech ostatních soutěžících, podpořený navíc i nebývalým ziskem 39,7 procent hlasů. Soupeři se mohou utěšovat snad jedině tím, že před třemi lety vyhrála BJP ještě o něco drtivěji – v celoindických parlamentních volbách v roce 2014 získala v Uttarpradéši neuvěřitelných 42,3 procent a 71 z 80 mandátů.
Skutečným překvapením však není ani tak vítězství BJP, jako spíš obrovský propadák vládnoucích socialistů – očekávalo se, že souboj mezi těmito dvěma stranami bude mnohem těsnější. Dosavadní hlavní ministr Akhiléš Jádav byl i po pěti letech ve funkci vnímán jako oblíbený politik, kterému se v zaostalém státě konečně podařilo nastartovat rozvojové projekty a začít budovat potřebnou infrastrukturu. „Faktor Módí“ se však ukázal být nad jeho síly. „Postavili jsme dálnici, ale lidi asi hlasovali pro rychlovlak,“ glosoval trpce volební fiasko socialistický lídr. Ani nejdelší dálniční spojení v zemi mezi Ágrou a Lakhnaú voliči zřejmě nepovažovali za dostatečnou známku rozvoje.
Od identit k hospodářství
Letošní vítězství BJP je ještě výraznější než v roce 1991, kdy strana celou kampaň postavila na hnutí za zbourání Báburovy mešity a postavení Rámova chrámu. Zatímco před šestadvaceti lety se projevovala jako pravicová strana především kulturně a strašila voliče z vyšších kast muslimským nebezpečím, dnes pod vedením Naréndry Módího sestupuje mezi nižší vrstvy a nabízí jim (neo)liberální řešení jejich každodenních ekonomických těžkostí. V zemědělském Uttarpradéši, kde 40 procent obyvatelstva živoří pod hranicí chudoby, je šance ulovit příznivce na návnadu hospodářského rozvoje poměrně značná. Populistickým příklonem k ekonomickým zájmům prostého člověka ostatně byla i nečekaná peněžní reforma z listopadu 2016, nad jejímž smyslem odborníci nevěřícně kroutili hlavami. Ukázala, že navzdory několikadenním frontám před bankami a až měsíčnímu zpoždění výplat voliči svému premiérovi nadále věří.
Otázkou je, do jaké míry volby ovlivnilo lednové rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož kandidáti v kampani nesmějí vytahovat náboženská a kastovní témata. Indičtí politologové si totiž již dříve všimli, že letité školní poučky v roce 2017 přestávají platit. Uttarpradéš byl vždy specifický vysokým podílem muslimů, nízkých i nedotýkatelných kast, na něž však stará dobrá politika identit v posledních letech příliš nefunguje. Jednak už jako prostředek pro posílení slabších vrstev splnila svůj účel, především však nepřinesla marginalizovaným skupinám vytouženou prosperitu – její výdobytky vytvořily pouze tenkou vrstvu nových elit, které se masám ještě více odcizily.
Dalité, šúdrové i muslimové dnes raději svěří svůj hlas straně, která jim slíbí lepší přístup k moci a materiální výdobytky, než té, která těží pouze z náboženských a kastovních svárů. Podobně jako v parlamentních volbách v roce 2014 i tentokrát voliči hlasovali především pro příslib inkluzivního rozvoje a staré křivdy nechali stranou. Dokonce ani pro muslimy dnes navzdory obecně rozšířenému přesvědčení není zásadní problém hodit svůj volební lístek hinduistické BJP, pokud jim předloží dostatečně atraktivní sliby.
A co je nejdůležitější: musíme se definitivně smířit s tím, že BJP už není obskurním kroužkem hrstky konzervativních měšťáků, ale opravdovou masovou stranou s širokou podporou a charismatickým (a demokraticky zvoleným) lídrem. Všeobecná důvěra v premiéra Módího je tak vysoká, že ve volbách v Uttarpradéši ani v sousedním Uttarákhandu BJP neměla vlastního kandidáta na hlavního ministra a jako tahák pro voliče použila právě Módího.
Kongres pro 21. století
BJP potvrzuje trend nastolený před třemi lety a stává se novým hegemonem indického stranického systému. A to nejen čistě matematicky jako strana početně nejsilnější, ale také ideologicky jako strana, která určuje politická témata a na kterou její konkurenti pouze reagují. Díky vítězství v Uttarpradéši a Uttarákhandu si nyní může gratulovat, že vládne nadpoloviční většině indického obyvatelstva. Navíc má nakročeno i k tomu, aby příští rok získala vytouženou většinu křesel i v horní komoře parlamentu. Už letos v červenci si také může do funkce dosadit i sobě nakloněného prezidenta, neboť díky vítězství v klíčovém Uttarpradéši disponuje se svými spojenci nadpoloviční většinou volitelů.
Kurs je tedy nastaven tak, že z příštích parlamentních voleb v roce 2019 by mohla BJP vyjít jako hegemonní síla (politologové by řekli predominantní strana) – jakýsi Indický národní kongres pro 21. století, který změní nejen stranické rozložení sil, ale rovnou celý politický diskurs. Při bezprecedentní popularitě Naréndry Módího je možné, že pokud by se za dva roky podařilo BJP získat v parlamentu ústavní většinu, mohli bychom se v extrémním případě dočkat i nějakého nového režimu, který by Indii přiblížil sousední Číně.
Novou hračku však Indická lidová strana nedostane úplně zadarmo, neboť i zdánlivě slunečný sčítací víkend má své mráčky: Indický národní kongres jakožto druhá nejsilnější celostátní strana ovládl alespoň volby do zákonodárného shromáždění států Paňdžáb a Goa a udržel se u moci v Manípuru. „Indie bez Kongresu“, kterou Naréndra Módí hlásá jako jeden ze svých hlavních cílů, je tedy zatím stále v nedohlednu. Vykořenit letité vazby nenáviděného rivala je úkolem spíše na několik desetiletí než na jedno volební období.
Vzniká nová země?
„Povstává nová Indie, kterou pohání síla a um 1 250 milionů Indů. Tato Indie znamená rozvoj,“ uvedl Naréndra Módí v neděli na svém twitteru a hned vyzval občany, aby si stáhli novou mobilní aplikaci, kde mu s budováním státu mohou pomoci. (Mimochodem, v dalším tweetu označil za tři sudičky indického státu Gándhího, Patéla a nově i Ámbédkara, zatímco jeho okázalá ignorance Néhrúa nadále pokračuje.)
Indický premiér se sice umí hezky pochválit, ale i po dvou a půl letech ve vládě zůstává spíše u slibů než u činů, kterých je v současné době čím dál více třeba. V zemi dorůstá už druhá generace potomků zemědělských komunit, které alespoň částečně našly uplatnění ve státním sektoru, ale trh práce se hroutí a stát není schopen zajistit dostatečně kvalitní školství pro nejchudší. Navzdory zbohatnutí venkovských elit se také rovnováha mezi městskou a vesnickou ekonomikou postupně vychyluje na stranu měst a zemědělství se stále více stává hříčkou klimatických rozmarů. Naréndra Módí má tedy ve své rozvojové misi plný diář úkolů. Uvidíme, zda jeho neoliberální medicína bude zabírat na problémy, které jsou v hojné míře zapříčiněny právě ekonomickou liberalizací z devadesátých let 20. století.
Autor je indolog a politolog.