V Budapešti už několik dní trvají protesty proti novému zákonu vlády Viktora Orbána, který znemožňuje renomované Středoevropské univerzitě, známé pod zkratkou CEU, pokračovat v činnosti. O situaci na místě i širším kontextu Orbánových kroků jsme hovořili s Szilárdem-Istvánem Papem, publicistou opozičního webového deníku Kettős Mérce a doktorandem na ohrožené univerzitě.
V Budapešti vyšlo 9. dubna do ulic podle odhadů až 70 tisíc lidí, aby protestovali proti plánovanému zavření Středoevropské univerzity. Je jasné, že přinejmenším obyvatelům města na této škole záleží. Co je vlastně CEU za instituci?
CEU byla založena maďarsko-americkým podnikatelem Georgem Sorosem na začátku devadesátých let. Oficiálním cílem bylo rozvíjet otevřenou společnost v regionech procházejících transformací, vzdělávat politické a ekonomické elity a vytvořit občanskou společnost. Původní myšlenkou bylo, že lidé ze střední a východní Evropy tam vystudují a pak se vrátí do svých zemí „šířit demokracii“. A do určité míry to zafungovalo, CEU nyní svou nabídkou vytváří mezinárodní regionální solidaritu. Nebo dokonce i solidaritu širší, jelikož zde studovalo mnoho společenských vědců, ekonomů a politiků ze střední Asie a Blízkého východu. CEU je pro studenty velmi atraktivní institucí, jelikož nabízí vysokou kvalitu vzdělání v angličtině a mezinárodní profesorský sbor, a přitom studium na ní je levnější než na mnohých západoevropských univerzitách.
Je CEU skutečně v ohrožení?
Univerzita má právní potíže, jelikož se vlastně jedná o dvě instituce v jedné. Jde o americkou univerzitu akreditovanou v Americe a pod stejným jménem v maďarském překladu působí jako univerzita akreditovaná v Maďarsku. V Americe přitom univerzita žádné vzdělávací aktivity nevyvíjí. V praxi to znamená, že studenti studující v Budapešti získají diplom, který je akreditovaný nejen v Maďarsku ale i mnoha amerických státech.
Pokud to vládě skutečně projde, nikomu v Maďarsku to neprospěje a režim se nejspíš stane ještě horším, než je teď.
Vláda se nyní snaží tyto dva právní subjekty od sebe oddělit. Pokud se jí to podaří, maďarská instituce už nebude přitahovat tolik studentů. Na CEU přichází studovat lidi z celého světa právě kvůli tomu, že získají také americký diplom. Vláda nyní zavedla opatření, podle kterého zahraniční instituce působící na maďarské půdě musí svou aktivitu zajistit smlouvou mezi Maďarskem a domovskou zemí instituce. Jedná se o obecné opatření, ale pro americkou část CEU to zřejmě bude znamenat její zánik.
CEU působí pod vládou strany Fidesz posledních sedm let. Proč tedy takový útok přišel právě teď?
Nic není jisté, protože plány vlády nejsou příliš transparentní. Ale blíží se parlamentní volby v roce 2018. Vláda často zintenzivňuje svou aktivitu před volbami, aby mobilizovala své voliče. Ale na druhou stranu nevraživost nezačala až teď: George Soros je trnem v oku všem neliberálním silám ve východní Evropě už od začátku transformace.
Staví se ale absolventi CEU jasně proti Viktoru Orbánovi? Mohou pro něj být skutečnou hrozbou, anebo se jedná jen o rétorickou figuru z jeho strany?
Jsem si jistý, že lidé spjatí s CEU nejsou pro vládu skutečnou hrozbou, ale stejně jako v Polsku se vláda neustále snaží hledat skupiny, které nejednají v souladu s oficiální konzervativní, nacionalistickou, křesťanskou ideologií. Zásadním tématem v provládních médiích byl fakt, že na CEU je katedra gender studies, která „vyučuje“ feminismus a jiné předměty údajně ohrožující tradiční rodinné hodnoty. Tato rétorika existovala v pravicové politice už před Orbánem. S ním ale nastoupilo něco, co bych nazval protofašistickým diskursem. Ten hlásá, že zdravá maďarská společnost je ohrožena vnitřními „chorobami“. CEU je v této logice prezentována jako kosmopolitní, protinárodní, cizí prvek na těle národa. Přitom na univerzitě působí mnoho křesťanských akademiků a mnoho členů strany Fidesz tam také studovalo.
Když vláda útočí na univerzitu, působí to jako odpor vůči intelektuálním kruhům. Považuje se vláda za zastánce obyčejných lidí proti elitám, nebo je útok na CEU jen bojištěm dvou elit s odlišnou politickou příslušností?
V případě CEU se vláda nesoustředí tolik na boj s elitami, jako na boj s „cizími“ prvky a kosmopolitismem. Fidesz se snaží vládu prezentovat jako zastánce maďarského národa. Kdo útočí na vládu, útočí i na národ. Tohoto dominantního diskursivního rámce si po sedmi letech Orbánovy vlády už ani nevšimnete. Nejde ale o vyhranění se vůči elitám. Po tolika letech u vlády je těžké tvrdit, že nejste součástí elity. Navíc veškerý Orbánův program je nastaven ve prospěch bohatých. Sociální stát je systematicky ničen, stejně jako veřejné školství a zdravotnictví. Daň z příjmu právnických osob byla minulý rok snížena z devatenácti na devět procent. Pro obyčejné lidi ale k žádnému snížení daní nedošlo.
Pokud je útok na CEU součástí nacionalistického boje, znamená to, že je také založen na protižidovských náladách?
Antisemitismus tu je přítomen v podtextu. Ale vláda o tom otevřeně nemluví. Patří spíše na neformální úroveň, s antisemitismem se setkáte u nižších stranických funkcionářů v regionech. Občas se objeví v ulicích. Pro Fidesz je typické využití jakékoli společenské úzkosti jako důkazu o souboji maďarského lidu se zahraničními agenty – a tady se jim antisemitismus hodí. Podobný vzorec využili i v případě uprchlické krize: uprchlíky sem prý poslal Soros na pozvání Angely Merkelové a všech zkažených liberálů na Západě. A stejné to je v případě údajného ohrožení národní suverenity ze strany Bruselu. Což je zajímavé, vzhledem k tomu, že maďarská vláda výrazně čerpá z evropských fondů, aby financovala vlastní zkorumpovanou klientelu.
A funguje tato antikosmopolitní strategie?
Jedná se o velmi silné vyprávění, jelikož do něj vše zapadá. Je tu najednou spojení mezi uprchlíky, liberály, Bruselem, CEU, Západem, Sorosem, neziskovkami, opozičními médii – vše se pojí v jeden velký konglomerát zla. Můžete jednoduše spojit opoziční média s liberálními elitami, které poté lze spojit s elitami v Bruselu, jež se snaží podkopat maďarskou národní suverenitu. Nebo například pokaždé, když se uskuteční nějaký protest, provládní média najdou nějakou osobu „spjatou“ se Sorosem. Takže v určitém momentu dojde k tomu, že média a veřejnost přestanou mluvit o tom, že vláda zavírá jednu z nejpopulárnějších univerzit v zemi a místo toho řeší, zda je Maďarsko pod útokem cizích sil.
A co opozice? Z mého pohledu se zdá, že nahrává vládě do karet. Volá po pomoci zvenčí, snaží se získat podporu v zahraničí. Na jednu stranu se to zdá jako přirozená strategie, na druhou stranu to potvrzuje vládní argumenty o cizích vlivech.
V mnoha případech maďarská opozice skutečně vládě spíše nahrává. Situace je ale složitá, protože ať děláte cokoliv, mediální propaganda vás ihned spojí s něčím, co vláda definuje jako zlo.
Mají protesty nějaký efekt? Jednou za pár měsíců slyšíme o demonstracích v Maďarsku – vypadá to nadějně, ale následuje zklamání: lidé se vrátí domů a nic se neděje. Podařilo se skrze mobilizaci občanů něčeho dosáhnout?
Na každé protestní akci se sejdou jiní lidé. Každá akce je organizována jinou skupinou. Mimoparlamentní opozici se zatím nepodařilo vytvořit struktury, které by předávaly znalosti a zkušenosti, a pomohly tak vybudovat odolné a dlouhodobě udržitelné hnutí. V současnosti to vypadá tak, že vyjdeme do ulic, sejde se nás deset až dvacet tisíc, křičíme, že nedovolíme vládě udělat to, co říká, že udělá, pak jdeme domů a vláda to stejně udělá. Samozřejmě to, co teď říkám, je trochu karikatura, ale není to daleko od realistického popisu maďarské protestní kultury.
A jakou to má příčinu? V Polsku situace vypadá podobně. Podle některých komentátorů tomu tak je proto, že protestující jsou proti politizaci. Tvrdí, že nemají nic společného s politikou, jsou přeci jen obyčejní občané. Je takový názor také rozšířený mezi maďarskou opozicí?
Mezi protestujícími je určitě řada neotřesitelných reflexů: politika je špatná, nechceme se chovat politicky, chceme pouze, aby tento jeden konkrétní návrh byl stažen. Zároveň tu máme reflexy pramenící z devadesátých let: chceme Evropu, chceme demokracii. To sice může fungovat pro již zmobilizované skupiny, ale pro většinu to není nijak lákavé. A vláda samozřejmě dělá vše, aby tyto reflexy ještě podporovala. Chce, aby lidi uvěřili tomu, že vytváření politické aktivity jde proti národním zájmům. Takže když útočí na CEU, tvrdí, že univerzita „dělá politiku“. Využívá tak obecnou postsocialistickou kulturu depolitizace. Existuje totiž přesvědčení, že komunisté byli příliš zpolitizovaní, že vše bylo jen o politice, kterou nám cpali například formou vědeckého komunismu a marxismu. A od toho jsme byli v devadesátých letech osvobozeni. Takže bychom se měli zbavit politiky na školách, učitelé nesmí mluvit o politice, a to ani na univerzitách. Mají to být depolitizované instituce. To vede k privatizaci vlastního já. Chceme mít akce a protesty jako na Západě, ale nechceme dělat politiku. Logickým extrémem je pak přesvědčení, že cokoliv politické je špatné. Obvinění, že CEU nebo kdokoliv jiný dělá politiku, je tedy demobilizační strategie.
Jak vidíte vyhlídky na příští rok? Je šance, že by výsledky voleb mohly vládu ohrozit?
Průzkumy ukazují, že Fidesz je stále nejpopulárnější stranou, ale většina voličů není spokojena se směrem, kterým se země ubírá. Pozice Fidesze je velmi silná, dominuje ve velké části médií, volební systém je nastaven v její prospěch, ekonomicky soustředí veškerou moc. Ale během protestů okolo CEU bylo cítit, že lidé stále více přemýšlí o politických alternativách. Dříve extrémně pravicová strana Jobbik se snaží přetvořit v umírněnou pravicovou stranu a právě spustila antikorupční kampaň. Socialisté se také probouzejí a nová strana Momentum nás možná překvapí. Takže pokud tyto nové zdroje politické energie vydrží až do voleb, existuje aspoň malá šance, že Fidesz přijde o parlamentní většinu. Šlo by stále o největší stranu, ale musela by přistoupit na kompromisy, což by v porovnání s posledními sedmi lety bylo skutečně revoluční novinkou. Ale teprve v příštích měsících budeme moci vyvodit jakékoliv prognózy, natož závěry.
Poslední otázka: přežije Středoevropská univerzita?
Zákon byl schválen, prezident ho podepsal, nyní vstoupí v platnost. Jediná instituce, která ho stále ještě může zablokovat, je ústavní soud. Ten je ovšem silně nakloněn vládě, i když v několika případech zafungoval jako protiváha. Zatím nevíme, jaké bude jeho stanovisko. Dalším faktorem pak je americká vláda. Americké ministerstvo zahraničí se jasně postavilo proti zákonu, takže zákulisní diplomatická jednání budou zřejmě pro budoucnost CEU klíčová. A budoucnost CEU bude mít dopad in budoucnost Maďarska – pokud to vládě skutečně projde, nikomu v Maďarsku to neprospěje a režim se nejspíš stane ještě horším, než je teď.
Z angličtiny přeložila Veronika Pehe. Delší verze tohoto rozhovoru vychází současně na webu Political Critique.