Pro nemalou část české společnosti znamenala sametová revoluce společně s Klausovými transformačními roky proces, kterým jsme se měli definitivně osvobodit od všeho socialismu a překotně se přimknout k triumfujícímu západnímu kapitalismu a liberální demokracii. Touha po osvobození z područí komunistické diktatury tak byla zároveň touhou po Západu, jejímž ztělesněním se stal mimo jiné i vstup do Evropské unie, jenž nás zároveň měl definitivně vymanit ze sféry ruského vlivu. Podle britské společnosti YouGov, která se věnuje průzkumům veřejného mínění, je ale dnes na samotném mytickém Západě skutečnost poněkud komplikovanější.
Kritický vztah ke kapitalismu můžeme především interpretovat jako odmítání pracující chudoby, zadluženosti studentů nebo privatizace zdravotnictví.
Začněme zemí, kde se socialistickým myšlenkám daří nejméně, tedy Spojenými státy. Především v souvislosti s kampaní Bernieho Sanderse se pozornosti dostalo tzv. mileniálům, tedy nastupující generaci, jejíž politické preference se výrazně liší od přesvědčení jejích rodičů a prarodičů. Podle průzkumu firmy YouGov z roku 2015 vnímalo tehdy socialismus pozitivně 36 procent mladých Američanů ve věku od 18 do 29 let a 39 procent zástupců stejné věkové skupiny preferovalo kapitalismus. Se stoupajícím věkem pak v americké populaci zároveň stoupají i tendence k upřednostňování kapitalismu. Celkově tak pozitivně vnímalo kapitalismus 52 procent americké populace, zatímco o socialismu se pozitivně vyjádřilo 26 procent Američanů.
Zabrousíme-li ovšem do evropské reality, politické preference začínají skutečně rudnout. Průzkum z minulého roku ukazuje, že k socialismu má vstřícný postoj 45 procent Němců, zatímco 26 procent se k němu staví odmítavě. V otázce kapitalismu je tomu přesně naopak: 26 procent Němců jej kvituje a 47 procent jej vnímá negativně. V samotné kolébce kapitalismu, tedy Velké Británii, pak mají ke kapitalismu docela rozpolcený vztah: k socialismu se hlásí 36 procent populace, zatímco 32 procent jej odmítá, a naopak ke kapitalismu má kladný vztah 33 procent Britů, oproti 39 procentům těch, kteří jeho fanoušky nejsou.
Země jako Německo, Velká Británie a USA možná nebyly pro výzkum vybrány náhodně. Přeci jen se jedná o státy, které tvoří pomyslné pilíře západního kapitalismu a zpráva o tom, že právě zde ztrácí kapitalismus legitimitu, může působit o to silnějším dojmem. Přesto by asi bylo zajímavé sledovat, jak se kapitalismu (ne)daří přesvědčovat veřejné mínění například ve Francii, skandinávských zemích nebo v jihoevropských státech. Co ale pro Němce, Američany a Brity socialismus vůbec znamená? Patrně ne autoritativní politiku bývalého východního bloku, ale spíše rozšiřování a udržování sociálního státu s vysokou mírou přerozdělování a kontroly kapitálu, která umožňuje rozvíjet solidární odpovědi na nejrůznější lidské potřeby, ať už se jedná o dostupnou zdravotní péči pro všechny, dostupné vzdělání nebo zvyšování mzdové hladiny. Kritický vztah ke kapitalismu tak můžeme především interpretovat jako odmítání pracující chudoby, zadluženosti studentů nebo privatizace zdravotnictví. O tom ale třeba někdy příště.