Muž, jemuž se na Oscarech nejvíce děkovalo, hollywoodský producent Harvey Weinstein, stojící za filmy jako Pulp Fiction, Králova řeč nebo Dobrý Will Hunting, neměl dobrý týden. Léta trvající sexuální obtěžování hereček, asistentek, mladých žen na počátku kariéry, jež se mu doposud úspěšně dařilo zametat pod koberec, se provalilo nejprve v The New York Times a posléze ve všech významných médiích. Co bylo veřejným tajemstvím, totiž že Weinsteinovy pracovní pohovory se odehrávají na hotelových pokojích a sestávají z masáží, společného sprchování a masturbace, se konečně stalo předmětem zájmu a především vyšetřování policie.
Dobrý Harvey Weinstein
Harvey Weinstein se od počátku své kariéry veřejnosti jevil jako ztělesnění americké kulturní elity. Se svým starším bratrem Bobem založil produkční dům Miramax, jehož název je fúzí jmen jejich rodičů Miriam a Maxe. Firmu později postoupil Disneymu. Filmy jako Sex, lži a video Stevena Soderbergha či Spoutej mě! Pedra Almodóvara pomáhal utvářet podobu současné popkultury a podílel se třeba i na trilogii Pán prstenů. Podporoval projekty bojující proti chudobě, AIDS a cukrovce, byl aktivní v kampaních demokratických kandidátů Baracka Obamy i Hillary Clinton. V březnu 2017 se dokonce účastnil protestních pochodů Women’s March. Tyto a další věci z něj udělaly jednoho z nejmocnějších mužů Hollywoodu, s kterým je prostě lepší být zadobře.
Muži jako Harvey Weinstein zneužívají svého postavení k sexuálnímu uspokojování a posléze z pozice moci manipulují kontrolními mechanismy.
O sexuálních eskapádách mocného producenta se ale na rozdíl od jeho úspěchů na poli filmové tvorby tak dobře nemluví. Za posední tři dekády však problematických incidentů způsobil mnoho. Zmínit můžeme například případ herečky Ashley Judd. Tu si pozval před dvaceti lety do beverlyhillského hotelu Peninsula na schůzku, která měla být podle herečky pracovním pohovorem. Nechal si ji zavolat z hotelové lobby do svého pokoje, kde ji uvítal pouze v županu a nabídl jí masáž. Když masáž odmítla, požadoval po ní, aby se alespoň dívala, jak se sprchuje. V roce 2014 zase, ve stejném hotelu, učinil podobnou nabídku Emily Nestor, jež v jeho firmě dočasně zaskakovala – pokud by souhlasila, sliboval jí nastartování její kariéry. Hotel Peninsula se stal dějištěm také dalšího incidentu: přiměl svou asistentku Lauren O’Connor k masáži. O’Connor posléze o těchto praktikách informovala v dopise výkonné manažery Weinsteinovy společnosti. „Prostředí společnosti je pro ženy velmi toxické,“ napsala.
Pravidla města hříchu
Podle deníku New York Times, který celou kauzu rozkryl, se za posledních třicet let v archivech Weinsteinových firem Miramax a Weinstein Company nashromáždilo bezpočet e-mailů, osobních výpovědí a interních dokumentů, které Weinsteinovo sexuální predátorství mapují. Ve většině případů Weinstein uzavřel s oběťmi smlouvy o nezveřejnění, případně se skandálu vyhnul mimosoudním vyrovnáním. Po zveřejnění kauzy minulý týden se tak mnoho lidí diví, proč zneužité ženy na Weinsteinovo chování neupozornily dříve nebo proč nešly rovnou na policii. Tím se dostáváme k základní otázce celé kauzy: Jak je možné, že Weinsteinovi podobné jednání po celá léta procházelo, i když o něm každý v branži věděl?
Zastavme se nejdříve u reakcí, jež se objevily na sociálních sítích po zveřejnění prvních detailů. Na internetu se strhla vlna misogynních urážek svalujících vinu na oběti. „Jestli Weinstein opravdu udělal, co ty hollywoodské kurvy tvrdí, proč to nevyplavalo dřív? Ženy přece používají sex jako platidlo, to není žádná novinka,“ napsal například twitterový uživatel Victor Nor. Učinil tak veřejně v roce 2017, kdy by teoreticky podobné názory měly být už dávno překonané. Jak by tedy asi vypadalo soudní jednání na toto téma před třiceti lety, kdy Weinstein s výše popsanými praktikami začal?
Hledání odpovědi na otázku, proč ženy v případu Harveyho Weinsteina nevynesly sexuální obtěžování ze strany svého šéfa na světlo mnohem dříve, odkrývá celou spletitost problému s nevyrovnaným postavením žen nejen v americkém showbyznysu. Obraz nedotknutelného šéfa, magnáta v oboru a veřejností oblíbeného dobráka a mladé ženy na počátku kariéry, jež je producentovi vydaná na milost, se zdá být otřepaným klišé. I přesto je tato situace stále aktuální a všudypřítomná. Zmiňovaná Ashley Judd se v rozhovoru svěřila s myšlenkami, které ji během incidentu napadaly: Jak si nerozházet nejmocnějšího představitele showbyznysu a nezničit si tím kariéru, a přitom se s ním nemuset vyspat?
V branži se všeobecně vědělo o Weinsteinových tendencích, mezi ženami v Hollywoodu se o problematičnosti jeho chování mluvilo, jak vyplývá z osobní korespondence několika asistentek z různých producentových společností, tým jeho právníků však veškeré pokusy o trestní oznámení zarazil již v zárodku tučnými odměnami za mlčenlivost, a tak Weinstein vesele kraloval Hollywoodu dál. A přitom skoro každý, kdo to chtěl někam dotáhnout, s ním musel přijít do kontaktu.
Společenstvo mocných
Podle serveru Mic je fenomén veřejného tajemství důkazem rozšířenosti daného problému. Je to metoda, jíž se ženy chrání ve společnosti, která je otevřeně misogynní, sexistická a automaticky omlouvá sexuální predátory podřazeným postavením ženy, objektifikací žen a jejich přehnanou sexualizací. Funguje také romantizování roztomilého chlapáctví, kdy je bodrý muž potřebný sexu a ženu svým zájmem v podstatě odměňuje. V takové sdílené atmosféře jsou si ženy často vědomy toho, že jejich hlas nebude vyslyšen, pokud se proti zavedeným pořádkům ohradí, a proto se naučily v nepřátelském prostředí přežívat po svém – sdílejí mezi sebou informace o potenciálně problematických bossech a snaží se setkáním s nimi vyhýbat, často na úkor svého vlastního kariérního úspěchu. Kdyby všechny ženy odešly ze zaměstnání, ve kterém jsou vystaveny podobně skandálnímu počínaní některého z kolegů či nadřízených, dá se s nadsázkou říct, že by zůstala téměř každá bez práce. Mlčet a najít si vlastní cestičky v téhle džungli je tedy mnohem snazší než jít proti všemocnému kolosu. Promluvit totiž znamená obětovat kariéru a v případě takto exponovaných osobností i osobní život, jakkoli ve jménu vyššího dobra.
Muži jako Harvey Weinstein zneužívají svého postavení k sexuálnímu uspokojování a posléze z pozice moci manipulují kontrolními mechanismy. Jejich mužští kolegové jim často pomáhají takové počínání krýt tím, že ženy, které o problému promluví, neberou vážně a osočují je z přehánění nebo ze lži, případně je přímo zostuzují. Často slýcháme, že se ženy nemusely podvolit, že je k tomu nikdo nenutil, ve hře je ale často mnohem víc než jen sexuální akt. Ženy se pak brání šuškandou, sdílejí mezi sebou zkušenosti, a když se tyto informace dostanou k jejich mužským kolegům, ti je často smetou ze stolu jako pomluvy. A tak se podobné incidenty dějí dál a jejich pachatelé jsou v podstatě nepostižitelní.
Mocní muži si svou nedotknutelnost uvědomují, a tím si vlastní jednání racionalizují. V reakci na zveřejněné články se Harvey Weinstein omlouval tím, že do branže vstoupil v sedmdesátých letech, kdy byly podobné praktiky naprosto normální, a tak si neuvědomil škodlivost svého počínání. Měli bychom panu Weinsteinovi a jemu podobným ale vysvětlit, že byť se něco děje běžně, automaticky a je to považováno za normu, neznamená to ještě, že je dané chování v pořádku.
Zveřejnění kauzy vyústilo ve vyhazov Harveyho Weinsteina ze společnosti nesoucí jeho vlastní jméno. Doufejme, že tento happy end pomůže pročistit zatuchlé prostředí starých struktur nejen v Hollywoodu a vynese i ostatní „veřejná tajemství“ na světlo boží a učiní z nich téma, o kterém se bude mluvit s vážností, jež problému opravdu přísluší.
Autorka je členkou spolku Konsent.