Nebýt zcela tragického startu, většina společnosti se o novém kanále České televize zřejmě ani nedozví. Místo toho, aby se na stránkách celostátních i regionálních deníků řešilo, jaký nabízí nová stanice ČT art program, mohli jsme se dočíst především o tom, kde všude nový kanál nenaladili, kde děti brečely, že neuvidí Kouzelnou školku a kde se náročnější diváci nedočkali filmové adaptace Aloise Nebela. Přestože poctivě platí koncesionářské poplatky, na jejich obrazovkách se objevilo pouze šedivé zrnění.
Generální ředitel ČT Petr Dvořák ovšem zůstal zcela klidný. Divák si podle něj mohl dopředu ověřit, zda-li na uvedeném kmitočtu vidí smyčku ČT:D, respektive ČT art. Pokud ji neviděl, měl si opatřit nový satelit, volat technikovi, aby natočil správně anténu, případně si zaplatit vysílání jedné z kabelovek. „Jenže to je jako s novinami. Také jsou pro všechny, ale musíte si je dojít koupit do stánku,“ prohlásil Dvořák pro Hospodářské noviny. V Česku snad existují veřejnoprávní noviny?
Vlajky nahoru
Má se za to, že koncesionářské poplatky platíme proto, abychom měli zadarmo přístup k veřejnoprávním sdělovacím prostředkům. Veřejnoprávní televize by měla být platformou, na níž se budou střetávat odlišné názory a náhledy různých zájmových skupin či jednotlivců. V silně individualizované a atomizované společnosti působí jako tmel veřejného prostoru – v ideálním případě bychom se jejím prostřednictvím měli seznamovat s názory z druhé strany, které bychom zřejmě dobrovolně nevyhledávali a konfrontovat se tak se zjištěním, že v naší společnosti žijí i lidé jiného smýšlení a s jinými hodnotami, než jsou ty naše. Takový kulturní kanál to má ještě složitější, protože předpokládá kulturní obec, jejíž aktivity by měla zachycovat v co největší pestrosti. Na koho tedy ve skutečnosti míří ČT art? Jaká je její cílová divácká skupina?
Vraťme se zpět na začátek tohoto roku, kdy generální ředitel ČT Petr Dvořák a Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art, novou stanici poprvé představili. ČT art prý v žádném případě nemá být intelektuálním ghettem. Umělci a kritikové, ať si diskutují v kavárnách, nám půjde především o srozumitelnost. Ideálního diváka ČT art si Motl s Dvořákem představují jako „vzdělaného a přemýšlivého“. Zároveň musí mít rád kulturu. Motl odhaduje počet lidí spadajících do této úzce (sic!) vymezené skupiny na třicet až padesát tisíc diváků. Moderátor a kulturní redaktor Petr Vizina chce také především srozumitelnost, přehlednost, žádný elitářský a do sebe zahleděný cirkus výstředností. To Miroslav Balaštík bude rád, když jeho diskusní pořad Artefakta bude „atraktivní pro kulturní elity, které ovlivňují veřejný prostor“.
A pak že nerostou!
Zkusme tedy zbylým 10 460 000 obyvatelům ČR, kteří buď vůbec nemají šanci kanál shlédnout, nebo by je s největší pravděpodobností vůbec nezajímal, tlumočit, co vlastně ČT art nabízí. Tomáš Motl třeba láká na koncert, v němž se dirigent Jiří Bělohlávek loučí s BBC. Londýnský koncert bude stanice vysílat příznačně na státní svátek 28. září. „Neuvěřitelný zážitek, kde se lidi baví, vytáhnou britské vlajky, Bělohlávek s nimi komunikuje, protože oni absolutně nejsou svázaní konvencemi, a celé to má atmosféru, že člověk lituje, proč tam není s nimi,“ řekl Motl novinářům.
Bělohlávkova rozlučka však bude pouhým nevšedním dezertem, a proto se zaměřme na pořady pravidelné. Největším tahákem má být talkshow Artefakta, která je vysílána každý všední den, představuje výkvět české umělecké scény a je moderována čtveřicí neotřelých moderátorů: Janem Rejžkem, Janem Burianem, Miroslavem Balaštíkem a Lucií Klímovou. Balaštíkovy ambice jsou vskutku pozoruhodné – chce svým debatním pořadem přiblížit atmosféru Pražského jara, kdy spolu běžně komunikovali a spolupracovali vizuální umělci, spisovatelé a filmaři. Že to je nádherná idea, ale bude velmi obtížné ji realizovat, odhalil hned první, Balaštíkem moderovaný díl. Filmoví režiséři Karel Vachek a Martin Mareček v něm demonstrovali, že propast mezi literární a filmovou tvorbou je obrovská. Vachek totiž moderátora nepřímo obviňoval z neznalosti a strnulého myšlení, zatímco Mareček Balaštíka šokoval tvrzením, že pro něj je i nákup rohlíků v sámošce politickým jednáním. To se ovšem na literární scéně nahlas neříká, pane Marečku.
Otázkou je, proč si ČT art vybrala za moderátora tohoto klíčového pořadu právě Miroslava Balaštíka, člověka bez výraznější moderátorské zkušenosti, jistě pracovitého a seriózního, ovšem nikoli pohotového a zábavného. Navíc to, že kulturní talkshow na veřejnoprávní televizi uvádí šéf jednoho z největších nakladatelství v České republice je takřka totéž, jako kdyby pořad analyzující mediální trh nezúčastněně vedl třeba Zdeněk Porybný.
Aby toho nebylo málo, Balaštík o sobě prohlašuje, že není „členem nejrůznějších part a společenství, které kolem kultury existují“, což považuje za svou velkou výhodu. Je ale přinejmenším zvláštní, že by si šéf literárního měsíčníku Host a stejnojmenného nakladatelství nestihl vytvořit síť přátel a podporovatelů. Ovšem poté, co dostal zle naloženo od svérázného režiséra Karla Vachka, zřejmě zatoužil po poklidnějším večeru. Tématem příštího dílu tak bude průzkum čtenářstva. Licenci na takovéto průzkumy u nás drží stabilní člen týmu Hostu Jiří Trávníček. Nejenže je dlouholetým redaktorem časopisu Host, ale jeho „sociologické průzkumy“, jejichž závěry rok co rok umanutě tvrdí: „Ale ano, čte se!“, vycházejí právě v Balaštíkově nakladatelství. A pak že nerostou!
Svoboda, erotika a svině
Literatuře se na ČT art věnuje i pořad U zavěšené knihy, moderovaný Petrem Vizinou a Jiřím Podzimkem. Co má asi ona zavěšená kniha symbolizovat? Kde se s ní vůbec můžeme setkat? Možná ve velkém knihkupectví, kde sehrávají role vkusných dekorací a efektních reklam zároveň. O vztahu tvůrců ke knižnímu průmyslu toho tento pořad říká hodně. První díl začal prosvištěním nejnovějších žebříčků knižního trhu. Vizina vytuší, že ve výsledcích je cosi nápadného a začne vyzvídat u staršího a zkušenějšího Podzimka: „Jiří, kdy se stalo naposledy, že by erotická literatura takhle válcovala žebříčky prodejnosti?“ Podzimek samozřejmě ani chvíli neváhá a vypálí: „Jakmile uvolníte svobodu tisku, erotická literatura odněkud vždycky vyleze.“ Na tom něco bude.
Krom erotické literatury se však řeší pouze a jen politika, přestože se naši literáti neustále zaklínají apolitičností a neradi se zaplétají do politických záležitostí. Ostatně je jasné, na co narážela ona poznámka o svobodě slova. Spisovatelka Kateřina Tučková se pokouší vysvětlit nebývalý úspěch svého titulu Žítkovské bohyně touhou čtenářů dozvědět se více o křivdách spáchaných za minulého režimu. Hned vzápětí si připomeneme legendární projev Báry Hrzánové při přebírání ceny Thálie za roli v divadelní adaptaci románu Ireny Douskové Hrdý Budžes. Herečka na celou Lucernu hřímá, jak bylo osvobozující hrát hlavní roli, protože mohla nahlas vykřikovat cosi o Rusácích, komunistech a sviních. Jaký krásný příklad nebojácnosti a občanské odvahy.
A takových je třeba předkládat více! Proto zcela jistě ještě mnohokrát na stanici ČT art uslyšíme o nespoutaném undergroundu, budeme společně s dalšími spisovateli, hudebníky a jinými umělci pošilhávat po kultivovaném a vysoce demokratickém Západě, varovat před nebezpečím komunismu, zatímco nám hrozby současnosti budou protékat mezi prsty. Obecně je asi třeba popřát tvůrcům nového vysílacího kanálu více odvahy, ale také soudnosti. Divákům pak přeji méně talkshow, méně propagandy a zbytečných pořadů, a naopak více uměleckých filmů zahraniční produkce. Vypadá to totiž, že ty budou suverénně tím nejlepším, co stanice hodlá nabízet.
Autor je publicista a redaktor A2.