Zatímco u nás během posledního měsíce zuřil zátah na growshopy, v digitálním světě se o svoji existenci začaly třást webové portály shromažďující texty k písním. Americká národní asociace hudebních vydavatelů (NMPA) poslala provozovatelům padesáti webů varování, že pokud nelicencovaný obsah nestáhnou do čtrnácti dnů, přijdou na řadu právní postihy. Možná je to trochu laciná analogie, nešlo přeci jen o policejní těžkooděnce zabavující semínka a lampy, obě akce nicméně spojuje podobná hysterie a absurdita. Ať nad tím přemýšlíte, jak chcete, nedávají žádný smysl. A také jsou předzvěstí toho, že i optimista jako já bude muset přiznat, že věci se definitivně začínají měnit k horšímu – v naší zemi i na internetu.
„Všichni moc dobře víme, jak na tom hudební vydavatelství v posledních letech jsou, a tak tažení proti portálům s texty trochu zavání zoufalstvím vylévání vody z potápějící se lodi děravou lžící. Tím spíš, že asociace a labely tímto krokem vyhánějí ze svého děravého plavidla i ty poslední věrné, kteří jim mohou pomoci se záchranou, tedy fanoušky.“
Právní logika je jasná. Weby jako RapGenius nebo LyricsMania nabízejí texty chráněné autorskými licencemi, jež pokrývají píseň jako duševní vlastnictví ve všech ohledech. Na Googlu každý den hledá texty k písním pět milionů lidí a polovina z nich odtud podle asociace putuje na nelicencované stránky, které tak přicházejí k nemalým příjmům z reklamy. A o peníze tu jde samozřejmě na prvním místě. NMPA jedná na popud velkých nahrávacích společností, které použití textů svých koní licencují na několika legálních stránkách platících řádné autorské poplatky, například na Songmeanings nebo A-Z Lyrics. Cokoli mimo tento systém ohrožuje byznys velkých labelů.
Potápějící se loď
Všichni moc dobře víme, jak na tom hudební vydavatelství v posledních letech jsou, a tak tažení proti portálům s texty trochu zavání zoufalstvím vylévání vody z potápějící se lodi děravou lžící. Tím spíš, že asociace a labely tímto krokem vyhánějí ze svého děravého plavidla i ty poslední věrné, kteří jim mohou pomoci se záchranou, tedy fanoušky. Právě z jejich entusiasmu ovšem nelicencované weby shromažďující texty vznikly. Je v nich práce tisícovek nadšenců přepisujících a luštících slova zpěváků a zpěvaček. Texty totiž z čím dál tenčích bookletů vesměs vymizely.
Na prvním místě zveřejněného seznamu největších provinilců je portál RapGenius, který vznikl před čtyřmi lety a dnes funguje především jako sociální síť pro debaty o správností textů, jejich interpretaci či skrytých popkulturních odkazech. Původně byly předmětem zájmu komunity hiphopové texty, dnes už ale její záběr zasahuje i do dalších žánrů. Díky tisícům anonymních přispěvovatelů vznikl fascinující hypertextový propletenec, v němž se dá stopovat evoluce textových témat, nitky vlivů, citací a mutací. Portál neunikl pozornosti ani některých rapperů, třeba Nas nebo RZA z Wu-Tang Clan začali sami schvalovat či opravovat svoje texty a anotace.
Wikipedie pro textaře
Podle statistik na webu Alexa zobrazí RapGenius měsíčně 82 milionů stránek a už patří mezi 800 nejpopulárnějších webů v USA. To, co sem uživatele láká, však nejspíš nejsou samotné texty, nýbrž přídavné informace, které tato „Wikipedie pro textaře“ poskytuje. „Vrstvy kontextuálních interpretací transformují obyčejný web o textech do interaktivního, dynamického zážitku, na němž se podílí komunita vzdělaných dobrovolníků,“ vysvětluje v New York Times zakladatel portálu Ilan Zechory.
Odborníci na autorské právo mu dávají za pravdu. Díky tomuto aspektu spadá web spíše do kategorie „fair use“, jež umožňuje legální využití chráněného díla za účelem kritiky, komentáře, parodie, novinářského zpravodajství, výuky, výzkumu a podobně. Kdyby došlo na skutečný soudní proces, RapGenius by nejspíše soudce přesvědčil o své nevinně. Podle posledních zpráv ale portál pro jistotu zahájil jednání s velkými firmami a minulý týden podepsal licenční smlouvu se Sony.
Stáhněte to z internetu
Je docela paradox, že za celou akcí proti webům s texty stojí David Lowery, aktivista vystupující na podporu dodržování autorských práv muzikantů, kterého si pamětníci možná budou pamatovat jako šéfa altrockové kapely Camper Van Beethoven. Ta zažila svoje nejslavnější časy v polovině osmdesátých let a jejich největší komerční úspěch přišel v roce 1989 s coververzí skladby Pictures of Matchstick Men původně od Status Quo. Použití šedesátkové psychedelické hymny bylo nepochybně právně ošetřeno (skupina tehdy vydávala na velké značce Virgin), nicméně hraní cizích skladeb je součástí přesně té blahodárné kulturní výměny, kterou se teď Lovery se svými právními expertízami chystá zadusit.
Když se v polovině devadesátých let začalo použití internetu šířit z univerzit mezi širokou veřejnost, byl to entuziasmus obyčejných lidí, díky němuž se tento nový svět bez hranic začal naplňovat informacemi. Mezi prvním obsahem byly i fanouškovské stránky kapel, vyrobené často narychlo podle začátečnických příruček HTML jazyka. Z nadšenectví stejného druhu začala v roce 2001 růst Wikipedia, která postupně zastínila všechny komerčně vydávané encyklopedie. To je důkaz toho, že kultura v tom nejširším významu nemusí být podřízena komerčním účelům. Naopak, právě aktivity, které existují mimo rámec finančních transakcí, udržují kulturu při životě.
Strohá logika autorského práva ovšem nestačí k pochopení, že stránky jako RapGenius povzbuzují lásku k hudbě a vytvářejí prostředí, díky němuž můžou muzikanti dělat svoji hudbu – ať už tím myslíme kulturu obecně nebo ochotu fanoušků platit za koncerty a desky. Až se toto všechno právníkům zastupujícím hrstku nenasytných hvězd a byznysmenů z velkých nahrávacích společností podaří zadusit, bude konec. Provozu konzumní kultury totiž mnohem více vyhovují pasivní konzumenti, kteří se nerozptylují vlastní participací. A stejně tak má stát radši obyvatele trávící volný čas pitím tvrdého, státem licencovaného a legálně nakoupeného alkoholu, a ne kouřením podomácku pěstované marihuany.
Autor je hudební publicista.