První kolo slovenských krajských voleb odstrašuje úspěchem přiznaně klerofašistické Ľudové strany Naše Slovensko. Ukazuje se, že přímé volby mohou být v systému vyhořelé parlamentní demokracie pozvánkou pro xenofoby a populisty všeho druhu.
Je snad v Česku ještě někdo, komu ani zavedení nesmyslu jménem přímá volba prezidenta nestačí a touží také po přímé volbě starostů či hejtmanů? Pak by měl obrátit pozornost k našim východním sousedům, u nichž právě proběhly krajské volby s přímou volbou županů. Slovensko je názorným příkladem, jak takové volby probíhají v kombinaci s nepříliš konsolidovaným stranickým systémem. A to je na tom ještě ten slovenský oproti rozbitému a nefunkčnímu systému českému relativně dobře. Dvoukolová přímá volba županů vede strany ke sdružování do prapodivných mnohočetných a heterogenních volebních koalic. A tak se v jednom kraji údajně levicová strana SMER – Sociálna demokracia (SMERSD) spojí s konzervativně katolickým Kresťanskodemokratickým hnutím (KDH), v jiném kraji táž, nyní údajně nacionalistická strana pro změnu spolupracuje s Ľudovou stranou Naše Slovensko (ĽSNS). A například v Banskobystrickém kraji jak s KDH, tak s maďarskými stranami a dalšími. Za jménem kandidáta se tak slovenský volič může dočíst třeba takovýto shluk písmen: SMERSD, SZ, HZD, ĽSHZDS, SModS, SMKMKP, KDH.
Logo napoví
Není pak divu, když se v tomto nepřehledném kvazistranickém chaosu prosadí někdo, jehož politická platforma je naopak až příliš jasná a srozumitelná. Zůstanemeli u Banskobystrického kraje, zjistíme, že do druhého kola s 21 procenty hlasů postoupil Marián Kotleba, kandidující za ĽSNS. Kdo je Marián Kotleba? A co je Ľudová strana Naše Slovensko? Trochu napoví logo strany, které nápadně připomíná značku klerofašistických Hlinkových ľuďáků, a to dokonce v její pobřeznové hlinkogardistické podobě. Ostatně dnešní kotlebovci hodlají založit domobranu na ochranu před „cigánskými extremisty a parazity“. Kdo by snad byl ještě na pochybách, může se začíst do listu Naše Slovensko – noviny politickej strany Mariána Kotlebu, který je ke stažení na stranickém webu.
„Slovensko je, zdá se, před Českem v mnoha ohledech napřed. Ukazuje nám, kam až lze dojít po cestě kolektivní sebevraždy zavedených politických stran a jak vypadají možné alternativy.“
K tématu sexuálních menšin se zde kupříkladu píše: „Ľudová strana Naše Slovensko týmto vyjadruje odpor proti plánovanému niekoľkodňovému festivalu ľudskej zvrátenosti (…) Festival úchylností pod názvom Dúhovy pochod nie je nič iné ako propagácia životného štýlu vedúceho k likvidácii normálnych ľudí, a verejná skúška architektov nového svetového poriadku, že koľko toho Slovensko ešte znesie. Je povinnosťou každého národne uvedomelého človeka, a kresťana zvlášť, spraviť všetko na prekazenie tohto diabolského podujatia. Biblia nám jasne hovorí, že homosexuálne správanie je hriechom.“
Potkani v politice
Na téma Romů a jiných menšin: „Cigánski extrémisti vďaka nečinnosti polície a ľahostajnosti vlády denne okrádajú, bijú a vraždia slušných ľudí bez rozdielu národnosti, a to vrátane bezbranných žien, detí a starcov!“ Nebo reakce na výsledky komunálních voleb: „Po komunálnych voľbách Slovensko ovládli cigánski starostovia a sionisti. Slovensko má po komunálnych voľbách o štyroch cigánskych starostov viac (23 oproti 19). Slovensko má tiež 228 starostov, ktorých nominovala strana MOSTHÍD, o ktorej samotní Maďari tvrdia, že je ovládaná sionistami. Ešte smutnejší je fakt, že z tých 228 sionistických starostov 96 je na strednom Slovensku! To už nepotrebuje ani komentár.“ Pro zpestření kotlebovci občas namísto extremisti použijí sousloví „cigánski paraziti“. Například: „Do redakcie sme dostali list od zdravotnej sestry, ktorej štát po 26tich odpracovaných rokoch dal namiesto dôchodku pľuvanec do tváre. Vymeral jej dôchodok vo výške 128 eur, čo sú peniaze, za ktoré by asociálny cigánsky parazit ani nevstal z postele.“
A ještě k tématu „potkanů v politice“ a – abychom se vrátili na začátek – stranických koalic: „Politické potkany na Slovensku neslúžia ľuďom, ale záujmom Nového svetového poriadku, ktorého cieľom je pomaly, ale isto zničiť všetko národné a kresťanské. V tomto sú všetky veľké strany rovnaké, niet medzi nimi rozdielu. Ak by to tak nebolo, tak by predsa ‚kresťania‘ z KDH nevytvárali volebné koalície s ‚boľševikmi‘ zo SMERu. Ľudia, rozmýšľajte!“
Slovensko, naše budoucnost?
Slovensko je, zdá se, před Českem v mnoha ohledech napřed. Ukazuje nám, kam až lze dojít po cestě kolektivní sebevraždy zavedených politických stran – v kombinaci s přímou volbou všeho a všude – a jak vypadají možné alternativy. Jak daleko je od véčkařských „dinosaurů“ ke kotlebovským „potkanům“? Anebo od českého, údajně politicky korektního označení „sociálně nepřizpůsobiví“ ke slovenskému neskrývaně nekorektnímu „paraziti“?
Kam nás doveze stále rychleji roztáčený kolotoč opakovaně vzbouzených očekávání a věčně zklamávaných nadějí z nových stran? Už mezi Věcmi veřejnými a Úsvitem lze zaznamenat jistý posun. Slovensko by mělo být mementem. A nenechme se mýlit tím, že někteří „sociálně spravedliví dělníci“, například jejich předseda Tomáš Vandas, působí oproti Kotlebovým ranařům jako spořádaní bankovní agenti. Tím spíš by jednou mohli uspět.
Autor je politolog.
Text vyšel v A2 č. 24/2013.