Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Protesty v Kyjevě: šance, kterou nesmíme promarnit

„Je to začátek velmi důležitých událostí, nesmíme si nechat tuto šanci ujít. Musíme ukázat, že se jich nebojíme. Máme dost jejich lží. Uvidíme se v ulicích,“ napsal v sobotu 30. listopadu na svém facebookovém profilu ukrajinský levicový básník Serhij Žadan. Byla to reakce na nepochopitelně kruté potlačení pokojné demonstrace na kyjevském náměstí Nezávislosti předchozí noci. Do […]

„Je to začátek velmi důležitých událostí, nesmíme si nechat tuto šanci ujít. Musíme ukázat, že se jich nebojíme. Máme dost jejich lží. Uvidíme se v ulicích,“ napsal v sobotu 30. listopadu na svém facebookovém profilu ukrajinský levicový básník Serhij Žadan. Byla to reakce na nepochopitelně kruté potlačení pokojné demonstrace na kyjevském náměstí Nezávislosti předchozí noci. Do té doby přitom Žadan zachovával zdrženlivé mlčení a proevropské demonstrace nijak nekomentoval. Ke komentáři jej podnítily až události nad sobotním ránem – záběry z nich už obletěly celý svět. Těžkooděnci, kterých bylo víc než demonstrantů, pořádali v nočním Kyjevě hon na civilisty, dobíhali jednotlivé utíkající demonstranty, povalovali je na zem a nepřestávali v mlácení. Rozšířila se zpráva, že na tuto akci byly povolány jednotky z Krymu, protože ty kyjevské by nebyly vůči vládě dost loajální a k lidem dost tvrdé. Tak tomu bylo například ve Lvově, kde místní Berkut (ukrajinští těžkooděnci) údajně odmítl plnit „zločinné rozkazy“ a zasáhnout proti protestnímu shromáždění. Mluvilo se o několika desítkách zatčených, několika stovkách zraněných. V médiích se objevily dokonce i zprávy o mrtvých, které nebyly doposud jednoznačně potvrzeny, ani vyvráceny.

Než došlo na násilí

Demonstranti, kteří byli násilně vyhnání z hlavního ukrajinského náměstí, patřili k těm, kteří tu pravidelně v počtu několika set zůstávali přes noc. Protesty v Kyjevě, ale i v dalších ukrajinských městech, vypukly poté, co představitelé současné ukrajinské vlády v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem a premiérem Mykolou Azarovem 22. listopadu oznámili, že jsou nuceni pozastavit sbližování země s Evropskou unií. Stalo se tak po několikaměsíční proevropské kampani, kterou iniciovala samotná vláda, a týden před tím, než mělo dojít k podepsání dohody o asociaci Ukrajiny s Evropskou unií.

„Probudili jsme se v Bělorusku. Přichází večer a my se znovu ocitáme na Ukrajině.“

Po brutálním zákroku, který měl zřejmě demonstranty zastrašit a odradit od dalšího shromažďování, demonstrace změnily svou povahu. Zatímco před tím se jednalo o civilizační volbu mezi Evropou a Eurasií, nyní jde o boj mezi Ukrajinci a jejich elitami. Organizátoři prvních demonstrací se přitom opakovaně distancovali od politizace protestů. Dílem působilo zklamání z takzvané oranžové revoluce roku 2004, dílem fakt, že mezi demonstranty jsou zastánci velmi různých postojů napříč politickým spektrem. Lídři tří nejsilnějších opozičních stran, kteří, zdá se, byli masovými demonstracemi zaskočeni stejně jako představitelé vlády, nebyli zpočátku mezi demonstranty na náměstí Nezávislosti připuštěni. Ovšem po summitu ve Vilniusu, kdy už bylo zřejmé, že proces integrace Ukrajiny do struktur Evropské unie je na nějakou dobu pozastaven, ne-li zmařen, vystoupili zástupci opozice před demonstranty v Kyjevě a několik hodin před vypuknutím policejního násilí deklarovali svou jednotu. I tak se ale leckomu zdálo, že by opozice nejraději demonstraci rozpustila a dále pokračovala ústavní cestou, kupříkladu společným postupem v příštích volbách. Nebýt intervence Berkutu, nejspíš by celé protestní hnutí skutečně vyšumělo.

Mluvilo se o několika desítkách zatčených, několika stovkách zraněných
Mluvilo se o několika desítkách zatčených, několika stovkách zraněných

Přichází večer a my se znovu ocitáme na Ukrajině

Účastníci protestních akcí se oproti očekávání těch, kteří vydali příkaz k nočnímu zásahu těžkooděnců, nedali zastrašit. V sobotu v poledne se shromáždili na Michajlovském náměstí, poblíž zdejšího kláštera, v němž předtím našlo útočiště zhruba dvě stě demonstrantů prchajících před řáděním těžkooděnců. Do večera bylo náměstí zcela zaplněno, mluvilo se až o sto tisících účastníků. „Probudili jsme se v Bělorusku. Přichází večer a my se znovu ocitáme na Ukrajině,“ zní jeden z komentářů, které se v sobotu šířily po sociálních sítích.

Protesty pokračovaly i v neděli. Kolem poledne se demonstranti přesunuli zpět na náměstí Nezávislosti, odkud se těžkooděnci bez boje stáhli. Část lidí také demonstrovala u sídla prezidenta v Bankové ulici. Zde došlo k několika potyčkám a provokacím. Maskovaní mladíci podněcovali k útoku na sídlo prezidenta, házeli na těžkooděnce dýmovnice a dlažební kostky s jednoznačným záměrem strhnout dav a podnítit násilnou odvetu. Někteří občané Ukrajiny tvrdí, že se jedná o takzvané sportovce, apolitické ultras, placené vládou. Několik tisíc se jich shromáždilo již v pátek v Marijinském parku nad náměstím Nezávislosti, kde zaútočili na několik novinářů a posléze se vmísili do davu. Podle další, neméně pravděpodobné verze, jsou maskovaní provokatéři příznivci extrémní pravice. Obě tyto verze se nejspíš zakládají na pravdě.

Mladíci s horkými hlavami

Právě příslušnicí extrémní pravice už druhý týden volají po násilném svržení vlády a diskreditují mírnou formu protestu. Jak napsala Oksana Brjuchvecka pro časopis Krytyka Polityczna, extrémní pravice – například opoziční strana Svoboda – je jedna z mocenských sil usilujících o opanování proevropských protestů na Ukrajině. „Vypadá to, že někdo se na vzniklou situaci hodně dobře připravil. K takové rétorice a propagandě, jakou rozpoutala strana Svoboda, mají ostatní politické síly daleko. Svoboda parazituje na lidském entuziasmu, stylizuje se do pozice vůdce protestního hnutí a snaží se vzbudit dojem, že to ona vede lid do Evropy. U mnohých střízlivě uvažujících lidí to vyvolává znepokojení, vždyť ideologie nacionalistické, ultrapravicové strany nemá nic společného s evropskými hodnotami.“

I přes deklarovanou apolitičnost protestů se na demonstracích kromě vlajek Ukrajiny a Evropské unie často objevovala červeno-černá „revoluční“ vlajka. Jedná se o vlajku radikálního křídla Organizace ukrajinských nacionalistů, takzvaných banderovců, dobře známých z bojů ve druhé světové válce. V poslední době se tato vlajka zabydlela na fotbalových tribunách a protivládních shromážděních. Také heslo banderovců „Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům!“, které bylo během sovětského období tabuizováno a během posledních dvaceti let doslova zlidovělo, se dnes na kyjevských demonstracích hlasitě ozývá. Tihle mladíci s horkými hlavami přeplněnými povstaleckou romantikou si možná neuvědomují, že silové rozetnutí celé situace hraje do karet vládě a Kremlu. Jakékoli krveprolití by teď způsobilo mezinárodní izolaci Ukrajiny a popostrčilo ji do náruče Moskvy – jako se to stalo v případě Běloruska.

I když je radikální pravice možná nejviditelnější politickou silou, rozhodně není ve většině. V množství nejrůznějších organizací, jež se protestních akcí účastní, najdeme také například skupinu s názvem Sebeorganizace a sociálně-ekonomický protest, složenou z kyjevských levicově smýšlejících studentů, kteří původně chodili na demonstrace s plakáty parodujícími nacionalistická hesla. Pro většinu Ukrajinců jsou nacionalisté jednoduše tím, čemu se říká „situační spojenec“ – v tomto případě v boji za proevropské směřování země a proti současné vládě. Ta je vnímána jako zločinná a většina společnosti žádá její odstoupení. To je asi jediné, na čem se nyní všichni účastníci protestů shodnou.

 

Autor je slavista a ukrajinista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image