Přestože Čína rychle zavedla mnoho prvků moderní právní infrastruktury, jedna imperiální čínská právní norma přetrvává: jelikož spravedlnost je intuitivní koncept, také právo by mělo být vedeno intuicí. Toto přesvědčení vychází z konfuciánského důrazu na morální autoritu, což je idea, která je aplikována na všechny sociální instituce. (Henry Kissinger příliš nepřeháněl, když prohlásil konfuciánství za něco jako „čínskou Bibli a ústavu zároveň“.) Ve světle neustále sílícího neokonfuciánského hnutí volá Ťiang Čching, zakladatel Jang-mingské konfuciánské akademie, po přijetí konfuciánské ústavy, jež by jeho zemi vedla v souladu s čínskými myšlenkovými kořeny.
Podle Ťianga je západní ústavnost, založená na dodržování sumy individuálních práv, nedostatečně morální. Pokud je ochrana práv jednotlivců nadřazena všemu ostatnímu, lidé se podle něj soustředí na hájení těchto práv namísto prosazování morální a shovívavé společnosti. Státní moc je v této koncepci silou dobra a neměla by být omezována vůlí lidu, ale spíše morálním kodexem. „Existují nadřazené náboženské a etické hodnoty, které by úřady měly implementovat,“ tvrdí Ťiang. Pokud je toto přesvědčení pravdivé, pak je uvalení formálních právních omezení na vládní působení [o nějž usilují čínští liberálové – pozn. red.] snahou o řešení neexistujícího problému.
Oslabení liberální diskuse
Ačkoliv po většinu loňského roku ústavní debatě dominovali liberálové, posléze se konzervativcům, k nimž patří i Ťiang Čching, podařilo skrze oficiální média vrátit úder. Ve svém článku pro publikaci Chung-čchi Wen-kao (Rukopis červené vlajky), která je přidružená k nejvlivnějšímu stranickému dvouměsíčníku věnovanému politickým otázkám, Čchiou-š‘ (Hledání pravdy), tvrdí profesor Žen-minské univerzity Jang Siao-čching, že konstitucionalismus, tak jak je definován liberální inteligencí, by Čínu odklonil z cesty socialistického vývoje: „Socialistický koncept práva se drží zásad právního státu a spravedlnosti určených pro lid, justice v těchto mantinelech slouží společnosti jakožto celku a také vedení Strany.“ V socialistickém státě vládne lidu diktatura proletariátu a zákon se stává nástrojem politických účelů. V konečném důsledku tedy vláda vyjadřuje vůli lidu.
„Centrální politická a právní komise (CPPK), která je liberálními soudními reformisty hojně kritizována, zajišťuje, že poslední slovo nad všemi právními orgány v zemi (včetně soudů) zůstává v rukou strany.“
Jangovu komicky dogmatickou obhajoba současné ústavní struktury čínští uživatelé internetu hojně zesměšňovali. Houževnatí zastánci Strany nicméně zašli v článku pro časopis Budování strany ještě dál, když tvrdili, že konstitucionalismus je nutno chápat jako revoluční nástroj, určený k svržení socialistické vlády a Komunistické strany. Výsledkem bylo nenápadné přidušení liberální diskuse.
Ať už vědomě či nikoliv, konzervativní postoj přehlíží skutečnost, že Čína prodělala celou řadu ústavních reforem, aniž by se významněji narušila původní socialistická mocenská struktura. Ústava stále poskytuje pro státní správu sovětského typu rámec, v němž je Národní lidový kongres (NLK) jakožto legislativní orgán svrchovaným úřadem státní moci. Oddělení různých typů moci takřka neexistuje; ústavu a zákony neinterpretuje justice, ale stálá komisi NLK. Soudní moc zase existuje z toho důvodu, aby vykonávala legislativní, tj. stranickou, politiku.
Alespoň teoretické posílení soudů
Jinými slovy, nezávislost soudů je něco, čeho je třeba se vyvarovat. V silně hierarchizované soudní moci, jíž ovládá obdobný systém profesních pobídek jako vládní byrokracii, je zvykem, že závažnější rozsudky předem schvaluje Strana. Důraz Komunistické strany Číny na řešení soudních sporů prostřednictvím mimosoudních orgánů v poslední době ještě zesílil, jelikož tak aktivně zamezuje a předchází přerůstání sporů v politické nepokoje. Centrální politická a právní komise (CPPK), která je liberálními soudními reformisty hojně kritizována, zajišťuje, že poslední slovo nad všemi právními orgány v zemi (včetně soudů) zůstává v rukou strany.
Přesto se však justice rozšiřuje a možná pomalu nabývá i faktické nezávislosti. Stálá komise NLK si uvykla delegovat výklad ústavy a zákonů na Nejvyšší lidový soud. Vláda také během posledních třiceti let posílila nižší soudy, aby mohly vykonávat klíčové administrativní úkony, na které nemá legislativní složka čas ani prostředky. Nejvyšší lidový soud před Třetím plénem Komunistické strany Číny prohlásil, že je třeba „rezolutně zavést nezávislý výkon justiční autority soudů, založený na ústavních principech, a rozhodně odmítnout všechny podoby místního a rezortního protekcionismu“. Zdá se, že požadavku bylo vyhověno, tedy alespoň teoreticky: plénum zdůraznilo potřebu nezávislosti soudů a slíbilo prozkoumat způsoby, jak vyjmout provinční soudy z područí lokálního politického vlivu. Je otázkou zda se Straně podaří omezit vliv lokálních variant CPPK a zároveň zajistit, aby byla moc těchto národních organizací stále dobře patrná. Pokud nic jiného, oficiální uznání oprávněnosti podílu Národního lidového soudu na výkladu právních norem je pozitivním signálem, že dveře se začínají otevírat.
Autorka je právnička a spisovatelka.
Z anglického originálu China’s Constitutional Crisis, který vyšel v magazínu n+1, přeložil Matěj Schneider.