Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Kdo spasí Egypt?

Egypt čekají v nejbližších měsících prezidentské volby. Jména kandidátů sice ještě nebyla oficiálně oznámena, přesto je již téměř jisté, že příštím prezidentem nejlidnatější arabské země se stane po krátkém „civilním“ intermezzu opět voják z povolání. Vedení Nejvyšší rady ozbrojených sil 27. ledna deklarovalo svoji podporu kandidatuře ministra obrany Abdulfattáha as-Sísího, jenž byl téhož dne prozatímním prezidentem […]

Egypt čekají v nejbližších měsících prezidentské volby. Jména kandidátů sice ještě nebyla oficiálně oznámena, přesto je již téměř jisté, že příštím prezidentem nejlidnatější arabské země se stane po krátkém „civilním“ intermezzu opět voják z povolání. Vedení Nejvyšší rady ozbrojených sil 27. ledna deklarovalo svoji podporu kandidatuře ministra obrany Abdulfattáha as-Sísího, jenž byl téhož dne prozatímním prezidentem Adlím Mansúrem jmenován polním maršálem, tj. nejvyšším armádním představitelem. Vyjádření Sísího k jeho, zatím nepotvrzené, kandidatuře se očekává v nejbližších dnech. Jen málokdo však v Egyptě pochybuje o tom, že tento kontroverzní muž do volebního klání skutečně nastoupí a stane se novým prezidentem země.

Staronový režim

Egypt tak s největší pravděpodobností čeká opět období vlády silného charismatického vůdce. Z prodemokratického tábora se ozývají hlasy kritizující skutečnost, že země oproti všem předchozím slibům ze strany armády a prozatímní vlády směřuje zpět k prezidentskému systému, a sílí obavy z návratu starého režimu v obměněném hávu. Sám Sísí se bezprostředně po svržení islamistického prezidenta Muhammada Mursího v červenci loňského roku dušoval, že netouží po politické moci. Mnozí však dnes chápou, že se jednalo pouze o taktické vystupování v rámci příprav propagace Sísího osoby v roli spasitele Egypta. Člověka, jenž se obětuje v zájmu národa a pro jeho blaho. Egypt, který od pádu diktatury Husního Mubáraka prochází chronickou politickou krizí, by opravdu ve svém čele akutně potřeboval silnou osobnost, schopnou sjednotit polarizovanou společnost. Přestože Egypt představuje jeden z mála skutečných „národních států“ v regionu a na rozdíl od jiných arabských zemí se nad ním nevznáší strašák rozpadu státnosti a konfliktu živeného etnickými, konfesionálními či kmenovými animozitami, je dnes egyptská společnost rozdělena jako nikdy předtím v průběhu své moderní historie. Možnost, že by se právě maršál Sísí stal oním kýženým sjednotitelem, je ovšem předem prakticky vyloučena.

„Abdulfattáh as-Sísí je zkrátka příliš kontroverzní osobou na to, aby dokázal Egypťany sjednotit.“

Sísího hvězda vystoupala strmě vzhůru po protimursíovském armádním převratu. Od té doby začal být nepříliš výrazný generál považován za odvážného muže, který v zájmu lidu dokázal vystoupit proti neschopnému a stále více autoritářskému prezidentovi Mursímu. Velká část egyptské veřejnosti tleskala nekompromisnímu Sísího postoji vůči Muslimskému bratrstvu, jež během jediného roku u moci dokázalo přijít o velkou část druhdy enormní popularity a kreditu. Pro mnohé dnes Sísí symbolizuje vytouženou vidinu řádu a stability v době, kdy se základy egyptské společnosti otřásají. Prostým Egypťanům je blízké Sísího okázalé vlastenectví, veřejně deklarovaná muslimská zbožnost i image skromného muže z lidu. Sísí se rovněž může plně opřít o tu část podnikatelských kruhů, jež těží ze svého těsného sepjetí s přebujelým státním sektorem budovaným od šedesátých let minulého století. Tyto vrstvy, jakož i většina státních zaměstnanců, se během Mursího prezidentství cítily ohroženy vládní orientací na soukromý podnikatelský sektor, jenž je do značné míry spjatý právě s Muslimským bratrstvem.

sisi2_20140128_1990721852
Sísího hvězda vystoupala strmě vzhůru po protimursíovském armádním převratu

Sladký i zrádný Sísí

Rozměr Sísího kultu osobnosti je zřetelně vidět kupříkladu v centru Káhiry. Ulice a výlohy obchodů a restaurací jsou lemovány Sísího podobiznami, často v doprovodu dvou uctívaných předmubárakovských egyptských prezidentů Násira a Sádáta. Právě k prvnímu z nich, charismatické ikoně arabského nacionalismu Džamálu Abd an-Násirovi, je dnes Sísí, do značné míry nepatřičně, stále častěji přirovnáván. Vrcholem propagandistického kýče jsou sladkosti s portréty Sísího. Působí to, jako by se v Egyptě zrodil nový národní hrdina. Jiný pohled se člověku ovšem naskytne, když se přemístí do káhirské středostavovské čtvrti Madínat Nasr, bašty Muslimského bratrstva a místa, kde se nachází mešita Rábi’a al-Adawíja, dějiště srpnového masakru stovek islamistů protestujících proti zadržování svého prezidenta. Zde už Sísí není zachráncem Egypta. Hesla nasprejovaná na zdech, kladoucí rovnítko mezi Sísího jméno (v poangličtěné podobě CC) a tituly jako zrádce a vrah či Davidovu hvězdu, jsou více než výmluvná.

Aktuální „totální“ válka egyptského státu proti Muslimskému bratrstvu představuje nejen flagrantní porušování lidských práv, ale především bude mít do budoucna nedozírné následky. Podpora Muslimskému bratrstvu mezi Egypťany je, přes veškeré ztráty, stále signifikantní. Větší míra perzekuce přispěje k radikalizaci této skupiny obyvatelstva (jde řádově o desítky procent populace). Plošné označení hnutí za teroristickou organizaci i pokračující monstrproces s Mursím a vedením Bratrstva podkopávají jakoukoliv potenciální možnost návratu hnutí do politické hry. Navzdory radosti mnohých to ale není pro Egypt v konečném důsledku dobrá zpráva. Proti nové politické konstelaci se ovšem nestaví pouze stoupenci Muslimského bratrstva. I liberální prodemokratická mládež, jež podpořila pragmaticky armádu během červencového převratu, dnes naráží na perzekuci z její strany. Mladí liberálové vcelku otevřeně deklarují, že se případným pokusům o nastolení „vojenského fašismu“ postaví stejně odhodlaně, jako se postavili proti předchozím snahám o nastolení „náboženského fašismu“.

Stabilita v nedohlednu

Abdulfattáh al-Sísí je zkrátka příliš kontroverzní osobou na to, aby dokázal Egypťany sjednotit. Jiní potenciální kandidáti na prezidenta, například levicový Hamdín Sabáhí či umírněný islamista Abdulmun’im Abú al-Futúh, sice postrádají Sísího kontroverznost, nicméně zdaleka nedisponují srovnatelným charismatem a lidovou podporou a v přímém volebním souboji proti maršálovi jsou bez šance. Jeho zvolením získá Egypt sice silného prezidenta, nelze však předpokládat, že by se mu mohlo podařit uklidnit situaci, zvláště pokud budou proti opozici nadále uplatňovány současné brutální metody. Politická stabilita je tak v Egyptě stále v nedohlednu.

 

Autor je orientalista.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image