Česká televize odvysílá pořad, ve kterém se mají občanští aktivisté, vědci, maminky, zkrátka dobří lidé, ucházet o dar. V porotě zasedli zástupci Skupiny ČEZ, která podpoří vítěze zatím tajenou finanční částkou. Příběhy neobyčejné energie jsou koncipovány tak, jako by bylo samozřejmé, že přístup ke zdrojům je pro všechny soutěží, ve které uspěje jenom někdo.
Ironická slovní hříčka „ČEZká republika“ už zlidověla – ale co je vlastně ČEZ? Jde o společnost, která zahrnuje desítky dceřiných firem v Česku, Polsku, Slovensku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a Turecku. Nejvýnosnější je výrobní divize, tedy elektrárny. Distribuce (přeprava) a prodej elektřiny koncovým odběratelům v České republice tvoří jenom asi pětinu celkového čistého zisku, který obyčejně přesahuje čtyřicet miliard korun ročně.
„Co opravňuje Skupinu ČEZ k tomu, aby byla arbitrem občanské společnosti?“
Hovoříme o korporaci, která musí do značné míry respektovat hodnotový žebříček současné společnosti, pokud chce nadále uspokojovat poptávku, prosperovat a přispívat do veřejného rozpočtu přibližně patnácti miliardami ročně. Dokud bude obecně vzato cennější logo na dresu olympijského reprezentanta než humánní přístup k zaměstnancům, ekologické a sociální podniky přinejlepším zůstanou marginální. Potíž je, že Skupina ČEZ je v několika ohledech horší než její velcí konkurenti, a negativní společenské trendy tak ještě umocňuje.
Proč ČEZ není vzorem etiky
Ve svých propagačních materiálech idealizuje jaderné elektrárny Temelín a Dukovany, které chce rozšiřovat. „Kateřina Vokatá (40) a Petr Dvořák (33) z Dřítně jsou padesátým párem, který uzavřel sňatek pod chladicími věžemi Jaderné elektrárny Temelín,“ míchá Skupina ČEZ uran s romantikou. Mezi obecnými frázemi o čistotě a udržitelnosti je však zamlčováno, co otevřeně píše Správa úložišť radioaktivních odpadů: „I kdyby se optimistický rozvoj nových technologií potvrdil, zbude z jaderné energetiky (…) určité množství dlouhodobých či vysokoradioaktivních odpadů, které bude třeba desetitisíce let izolovat od biosféry, od životního prostředí.“
Pravda, ze sedmi největších solárních parků v tuzemsku většinu vlastní právě Skupina ČEZ. Však na rozdíl od firem Nano Energies Trade a E.ON Energie zákazníkům nenabízí ani jeden „zelený“ tarif, tedy elektřinu pocházející jenom ze slunce, větru, vody nebo biomasy. Jak jinak takové situaci rozumět, než že solární byznys Skupiny ČEZ je pouhá spekulace – důsledek touhy po penězích, kterými každý odběratel povinně přispívá na obnovitelné zdroje energie?
Potom není divu, že naše státní korporace zkouší šetřit na zaměstnancích a klientele. Nové zákazníky shání externí call centrum, smlouvy doručuje externí dodavatelská firma. Kvůli úspornému outsourcingu může docházet třeba k falšování podpisů, přičemž viník je prakticky nedohledatelný. Dále je pozoruhodné, že ČEZ neprovozuje bezplatnou zákaznickou linku. Pokud v Ostravě nebo Plzni nepůjde elektřina a osamělá důchodkyně zavolá distributorovi, za hovor zaplatí. Firmě ČEZ Distribuce přitom musí odvádět paušální poplatky, i když nespotřebuje ani jednu watthodinu.
Za dobrotu na žebrotu
Tradiční marketingový mix hodně stojí – každá stránka v celostátním tisku, každá minuta ve vysílání celoplošného rádia vyžaduje významnou investici. Prosperující firmy jsou ochotny zaplatit zajímavé sumy už za to, že budou zmíněny, nebo dokonce citovány. ČEZ zkusil proniknout do České televize poměrně troufalým návrhem: Společně sestavíme porotu, která bude hodnotit občanskou společnost, a potom natočíme dokumentární cyklus, který odvysíláte. Veřejnoprávní médium kupodivu souhlasilo, a tak vznikají osmidílné Příběhy neobyčejné energie.
Česká televize vypsala konkurz na „lidi, pro které občanská společnost není jen prázdným pojmem“; konkrétně cílila na ekology, neziskovky, sociální podniky, idealistické právníky, vědce, mnohonásobné maminky a studentky, které „ve volném čase vozí staré lidi po doktorech“. Skupina ČEZ, Nadace ČEZ a Česká televize potom sestavily porotu, která na konci ledna vybrala „8 nejzajímavějších projektů“. Od února vzniká osm dokumentů, jež veřejnoprávní televize odvysílá na podzim. „Diváci rozhodnou svými hlasy o vítězi. Vítězný projekt bude finančně podpořen Nadací ČEZ.“
Tiskové oddělení České televize opakovaně nereagovalo na moje otázky: Co opravňuje Skupinu ČEZ k tomu, aby byla arbitrem občanské společnosti? Zaplatí vám za svoji propagaci? Proč vůbec potřebujete koproducenta, když disponujete sedmimiliardovým ročním rozpočtem a profesionálním personálem? „Smyslem je jak předání pozitivního poselství, tak i možnost pro diváky najít v těchto příbězích inspiraci a třeba udělat první krok k vlastním projektům,“ napsal mi Jan Pavlů, tiskový mluvčí ČEZ.
Opravdu skvěle zvládnuté PR (bez ironie). Bohužel skutečnost, že dobří lidé soutěží o milodar a dostatečnou kvalifikací pro arbitra občanské společnosti je kapitál, je rozporuplným poselstvím; pokud nepůjde o výstřední jev, ale dlouhodobý trend, může znamenat návrat od rovnoprávnosti a systematického uplatňování lidských práv k výběrové charitě, která držiteli moci automaticky propůjčuje také masku hlavního dobrodince.
Autor je sociolog a redaktor portálu CenyEnergie.cz