„Brněnská radnice se k Bloombergově soutěži připojila poněkud překvapivým způsobem – rozhodla se totiž jít přímo proti jejímu smyslu, jímž je rozvíjení spolupráce s občanskou společností.“
Bývalý starosta New Yorku, filantrop a podnikatel Michael Bloomberg, inicioval před dvěma lety vznik speciálního grantového programu podporujícího inovativní řešení problémů současných měst. V otevřené soutěži jsou vybírány nápady a řešení, které mají konkrétní pozitivní dopad na život obyvatel a mohou být inspirací i pro jiná města. Důležitým soutěžním kritériem je přitom „smysluplné zapojení talentů, partnerů a zdrojů nezávislých na městské správě“. Letos se soutěž týká evropských měst a vítěz získá na realizaci své vize až pět milionů eur. V minulém roce zvítězilo americké město Providence, které přišlo s originálním řešením problémů jazykové deprivace dětí nízkopříjmové skupiny obyvatel za pomoci nových technologií. Zajímavý projekt přihlásila do soutěže i Filadelfie: jeho smyslem bylo vytvořit lepší podmínky pro větší zapojení odborníků a veřejnosti do řešení problémů, které se týkají života ve městě a s nimiž se radnice dlouhodobě potýká.
Primátorova soukromá soutěž
Brněnská radnice se ovšem k Bloombergově soutěži připojila poněkud překvapivým způsobem – rozhodla se totiž jít přímo proti jejímu smyslu, jímž je, jak už bylo řečeno, rozvíjení spolupráce s občanskou společností. Na městském webu tak o výzvě brněnského magistrátu k podávání projektů dodnes žádné informace nenajdete. Kancelář strategie města je totiž dala na vědomí pouze vybraným organizacím a zbytek „propagace“ obstarala už jen tichá pošta. Přípravu dobře utajené soutěže svěřil magistrát Nadaci Partnerství. Ta měla na starosti výběr porotců odborné komise, v níž zasedli: Marie Zezůlková (Kancelář strategie města Brna), Miroslav Kundrata (ředitel Nadace Partnerství), Petr Chládek (Jihomoravské inovační centrum), Lubomír Kostroň (Brno International Business School), Ondřej Doležal (grafické studio Pixl-e), Miloslav Kafka (Flex Tronics s.r.o.), Luděk Navara (MF Dnes) a Rostislav Koryčánek (Dům umění města Brna). Nechci zpochybňovat odbornou erudici členů komise, je v ní ale dostatek odborníků na rozvoj města? Kde jsou sociologové, architekti nebo urbanisti, kteří mají zkušenosti s řešením problémů v jiných evropských městech? Proč je tak výrazně zastoupen komerční sektor?
Odborná komise nakonec ze zaslaných návrhů deseti šťastlivců, kteří byli vyzváni (anebo znali někoho, kdo znal někoho, kdo o výzvě věděl), vybrala projekt architektky Evy Staňkové Brněnský chodec, zabývající se zlepšením podmínek pěších ve městě za pomoci interaktivních map. Na druhém místě skončil projekt týmu Barbory Antonové Bronx, navrhující řadu sociálních, ekonomických a kulturních zásahů v dnešní sociálně vyloučené lokalitě poblíž Cejlu. Jako třetí byl vybrán projekt městské policie Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení, který řeší situaci v „problémovém domě“ na sídlišti v Novém Lískovci.
Roman Onderka pochopil název Bloombergovy soutěže Mayor’s Challenge (Primátorova výzva) po svém. Zjevně polichocen důvěrou ve svou osobu se rozhodl, že vítězný projekt z vybrané trojice zvolí sám. A protože je pro Brno nežádoucí, aby dostaly prostor nekontrolovatelné shluky angažovaných odborníků a neziskovek, z nichž se znenadání mohou vyklubat další otravní aktivisté, kteří mu budou při zasedání zastupitelstva strkat transparenty pod nos, rozhodl se pro nejbezpečnější řešení – vybral projekt iniciovaný brněnskou městskou policií a ministerstvem vnitra.
Plody sociální segregace
V čem spočívá vítězný projekt Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení? Jedná se o snahu vyřešit problematickou sociální situaci domu v Koniklecově 5 v Novém Lískovci. Ta ovšem nespadla jen tak z nebe. Byla zapříčiněna komplikovanou historií stavby, financování a využívání dvanáctipodlažního panelového domu na počátku devadesátých let. Kvůli nedostatku prostředků se na jeho dostavbě finančně podílelo několik městských částí, které pak podle velikosti příspěvku obdržely dispoziční právo k jednotlivým bytům. V současnosti byty nejvíce využívají části Brno-střed a Brno-sever. Vzhledem k bytové politice Brna-střed, kde naprosto chybí bydlení pro sociálně slabé (v nabídce bez pořadníku jsou jen byty s nutností nemalé investice), připadly byty v Koniklecově nájemníkům v tíživé sociální situaci. Jelikož šlo o malé byty a garsonky, byly pro ně výhodné, i když jejich nájem nebyl nijak zvlášť „sociálně“ regulován. V jedné třetině domu pak byla městským magistrátem zřízena azylová ubytovna pro matky s dětmi. Městská část Brno-střed i magistrát města tedy, ať už vědomě nebo ne, napomohly sociální segregaci. Ta je o to tíživější, že v domě je dosti nešikovně a bez jakéhokoli architektonického konceptu naprojektováno sto padesát pět bytů pro asi pět set obyvatel a k tomu jen jeden malý vchod a dva výtahy. Navíc chybí větší místnost, v níž by se mohli obyvatelé shromažďovat.
Nelehkou situaci v domě, kde docházelo k výtržnostem a k řadě vyhrocených situací, se tedy rozhodla radnice Nového Lískovce pod vedením starostky Jany Drápalové v roce 2004 řešit. V domě byla zřízena funkce domovníka, započala se spolupráce s občanskou poradnou a byla zavedena klubovna pro mládež s pravidelným programem. Kvůli špatnému technickému stavu objektu byla nedávno provedena i celková rekonstrukce fasády a zateplení, což výrazně snížilo nájemníkům náklady na energie, takže dnes již můžeme doopravdy mluvit o sociálním nájemném.
Zřejmě i díky těmto opatřením byla radnice oslovena městskou policií, která hledala vhodný objekt k realizaci projektu ministerstva vnitra v rámci programu prevence kriminality. Ten spočíval v instalaci kamerového systému a čipového otevírání dveří. Proběhlo zde i dotazníkové šetření a besedy s obyvateli o specifických problémech jejich soužití. Předchozí sociální opatření radnice jsou však nyní vydávána za přínos samotného projektu městské policie, který byl již v minulosti přihlášen do několika soutěží, a to bez předchozí konzultace s radnicí Nového Lískovce.
Ubu vládne Brnu
Situace v „domě hrůzy“, jak se objektu říkalo mezi obyvateli sídliště, se tedy uklidnila, i když zdaleka ne všechny problémy jsou vyřešeny. Když domovník před dvěma lety náhle zemřel, nebyla již tato funkce znovu obnovena. Není totiž lehké najít vhodného člověka. Ukázalo se, že v takto složité sociální situaci by měl toto místo zastávat kvalifikovaný sociální pracovník. Místo toho byla v domě od počátku letošního roku zřízena agenturní non-stop ostraha sledující monitory kamerového systému.
Dlouhodobě nesystematický přístup k řešení problémů sociálně vyloučených obyvatel ze strany představitelů města není jednoduché napravit. Problémem je i naprostá ignorace potřeby rozvinutého konceptu sociálního bydlení v Brně. Uvědomoval si to i Onderka, když projekt vybíral do soutěže, která je ve své podstatě hluboce sociální a která motivuje města, aby předcházela situacím, které v Brně vybraný projekt teprve ex post řeší? Představitelům města evidentně nejde o progresivní a systematické řešení skutečných sociálních problémů. Jde jim v první řadě o vlastní prezentaci. Soutěž je tak, stejně jako brněnská kultura, zneužívána ve prospěch jejich osobní politické propagandy. Jakákoli otevřená diskuze se pak stává obtěžující zbytečností.
Totalitní přemýšlení magistrátních úředníků a brněnských politiků, stejně jako pseudofeudální vystupování primátora s právem veta, je absurdní tragédií. Pánové na radnici by si měli konečně uvědomit, že město patří ve skutečnosti jeho obyvatelům, kteří do jeho podoby a rozvoje prostě zasahovat musí. Nezbývá než se v podzimních komunálních volbách postarat, aby se situace na radnici zásadně proměnila a aby si zase někdo nepletl veřejnou zastupitelskou funkci s neomezenou možností řádit na vlastním písečku.
Autorka je spoluzakladatelka 4AM Fóra pro architekturu a média.