Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Pochybná pomoc sběratelům

Žebříčky umělců jsou vždy ošidné, zvláště, je-li jejich výsledkem hierarchie, jež ovlivňuje ceny uměleckých děl. Ale budiž, žijeme ve světě, kde životní úroveň umělce určuje především prodejnost jeho umění. „Mezi kritéria J&T Art Indexu patří vedle účasti na výstavách a bienále, výtvarných ocenění a zastoupení galeriemi i podezřelá kategorie ‚výrazné umělecké počiny‘.“ J&T Banka se […]

Žebříčky umělců jsou vždy ošidné, zvláště, je-li jejich výsledkem hierarchie, jež ovlivňuje ceny uměleckých děl. Ale budiž, žijeme ve světě, kde životní úroveň umělce určuje především prodejnost jeho umění.

„Mezi kritéria J&T Art Indexu patří vedle účasti na výstavách a bienále, výtvarných ocenění a zastoupení galeriemi i podezřelá kategorie ‚výrazné umělecké počiny‘.“

J&T Banka se ve spolupráci se znalci umění rozhodla zveřejnit J&T Art Index uvádějící stovku umělců, kteří jsou nejviditelnější na české umělecké scéně. Učinila tak patrně s bohulibým úmyslem zpřehlednit chaotický svět českého umění pro potenciální zájemce o vlastnictví artefaktů. Autoři seznamu předem upozorňují, že se nejedná o posouzení kvality a významu uměleckých děl, ale pouze o viditelnost umělce v uměleckém provozu – což je pro potenciálního zákazníka nicméně důležitý orientační bod. Pár dost zásadních věcí tu ovšem nesedí.

Fakta a předsudky

Nejslavnější mezinárodní systém, který měří „úspěšnost“ umělce, Artfacts.net, tak činí exaktními metodami, za pomoci algoritmu, na základě mezinárodního dosahu umělce, kulturního statusu měst, kde vystavuje (přičemž centrům současného umění jsou přiřazeny vyšší hodnoty), prestiže institucí a počtu výstav. Důležité je, že takto vytvořená hierarchie umělců se nezakládá na kritickém posouzení kvality jednotlivcem, čímž se eliminuje tlak různých zájmových skupin. Oproti tomu mezi kritéria J&T Art Indexu patří vedle účasti na výstavách a bienále, výtvarných ocenění a zastoupení galeriemi i podezřelá kategorie „výrazné umělecké počiny“. Těžko říct, kdo rozhoduje, zda se o takový „výrazný umělecký počin“ v daném případě jedná, a proč je vůbec takové subjektivní hledisko začleněno, když nám bylo jasně řečeno, že přece o význam dotyčného umění nejde.

Autoři nepřímo naznačují odpověď, když vysvětlují, že se pohybujeme v nestandardním prostředí, které zřejmě v důsledku určitý subjektivní náhled vyžaduje. V legendě k J&T Art Indexu se dočteme: „Zatímco v zahraničí lze s jistým zjednodušením definovat cosi jako obecný profil perspektivního mladého umělce – vystavoval v těch a těch galeriích, zúčastnil se těch a těch skupinových přehlídek –, v našem případě je to s ohledem na problematický stav centrálních galerijních institucí mnohem obtížnější.“

Žijeme ve světě, kde životní úroveň umělce určuje především prodejnost jeho umění
Žijeme ve světě, kde životní úroveň umělce určuje především prodejnost jeho umění

Všichni si přijdou na své

Že někdo vystavoval v Národní galerii tedy vzhledem k úpadku této instituce nic neznamená. Je třeba odborníků, kteří by posoudili, které instituce, a tedy i umělecké počiny, jsou vůbec relevantní. Zárukou objektivity a kvality indexu jsou proto sami jeho autoři: kritik a kurátor Ondřej Horák, galeristka Lucie Drdová a šéfredaktor časopisu Art&Antique Jan Skřivánek. Jenže o jak nestranné odborníky se jedná?

Drdová je majitelkou soukromé galerie a nikdo si nemůže nevšimnout, že umělci, které zastupuje (Aleksandra Vajd, Hynek Alt, Jan Nálevka, Jan Pfeiffer, Pavla Sceranková) se vyskytují hned v první padesátce. Jistě, jedná se o umělce na scéně bez diskuse viditelné, a nelze se divit jejich vysokému umístění, je-li jedno z dalších kritérií zastoupení komerční galerií, kterých je v českém prostředí jak šafránu. Měla by ale majitelka komerční galerie vůbec vytvářet podobný seznam, má-li být výsledek aspoň trochu důvěryhodný? Není to kardinální střet zájmů?

Horák je dlouhodobým spolupracovníkem Ceny Jindřicha Chalupeckého, jejímž sponzorem je mimochodem navíc J&T Banka. V legendě k J&T Art Indexu se rovněž dozvíme následující: „Zajímavou zprávou je rovněž vysoká úspěšnost laureátů a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. V první desítce se umístilo hned šest vítězů ceny a tři finalisté. V první stovce pak najdeme 48 umělců, kteří cenu získali nebo byli mezi jejími finalisty.“ To je vskutku zajímavé a pozoruhodné. Sponzor Ceny Jindřicha Chalupeckého evidentně dobře ví, co dělá, ví, jak pomoci sám sobě, ceně i svým ovečkám, výhercům a finalistům. Cena se zviditelní, banka taktéž a ani vyznamenaní umělci na tom tratit nebudou.

Ráda věřím, že jde o bohulibou snahu zpřehlednit umělecké pole pro potenciální mecenáše, jenže do očí bijící střet zájmů jakoukoli hodnověrnost tohoto „seznamu“ bohužel předem vylučuje. Potenciálním zájemcům o současné umění bych proto doporučila spoléhat se dál na kuloární šeptandu.

 

Autorka je redaktorka A2.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image