Dnešek je mezinárodním dnem bezplatné veřejné dopravy. Pro někoho je to utopie, pro někoho přirozená součást života v moderní společnosti. V každém případě se jedná o horký trend z poslední doby, o němž se mluví zejména díky hlavnímu městu Estonska Tallinnu. V roce 2013 spustil starosta Edgar Savisaar, po hlasování místních obyvatel v referendu, jeden z největších experimentů ve veřejné dopravě. Přinejmenším tak o tématu referovala mainstreamová média, pro které se stala tato událost zajímavou novinkou. O celkové problematice nicméně informovala přinejmenším povrchně, bez jakéhokoliv zájmu o zjištění podrobností či hlubší analýzy.
Pokusy po celém světě
V návaznosti na situaci v Tallinnu se o možnost bezplatné veřejné dopravy začala zajímat i další města. Za všechny jmenujme Helsinky. Prakticky okamžitě ji zavedla i další dvě estonská města: Keila a Türi. V Polsku se k principu bezplatné veřejné dopravy přihlásila města Gostyń, varšavské předměstí Ząbki nebo ve slezském pohraničí položené Żory. Za mnohem menšího mediálního ohlasu funguje tento přístup v desítkách měst po celém světě řadu let. Prvním z nich bylo již v roce 1971 francouzské Colomiers. Francie je s počtem dvanácti měst také státem s nejrozšířenější sítí této praxe. Další příklady můžeme najít například ve Švédsku, Finsku, Belgii, ale třeba i ve Slovinsku, Rumunsku nebo Spojených státech.
„Klidné vody českého aktivismu v oblasti veřejné dopravy se snaží rozvířit dnešní oslava mezinárodního dne bezplatné veřejné dopravy, která se koná na nejfrekventovanějších stanicích metra – na Můstku, Muzeu a Florenci.“
V českém prostředí se většinou jednalo o krátkodobé pokusy, které zcela závisely na blahovůli jednoho politika. Nejlepším příkladem budiž město Třeboň, kde tento princip fungoval celých pět let. Pak přišla změna politického vedení, jež argumentovalo například tím, že místní děti systém zneužívají a zbytečně popojíždějí. Hlavním důvodem zrušení ale byl argument, že za služby je normální platit. Momentálně jediným městem s bezplatnou veřejnou dopravou u nás zůstává Frýdek-Místek. Zde se po prokázání bezdlužnosti vůči městu a pořízení městské karty můžete pohybovat svobodně po celém městě. Prokazatelně díky tomu se městu podařilo vybrat tři sta tisíc korun na dlužných částkách.
Aktivistické podhoubí
Celospolečenské diskuse o bezplatné veřejné dopravě jsou často výsledkem dlouhodobého působení aktivistického podhoubí. Pravděpodobně nejdéle fungujícím hnutím je brazilské Movimento Passe Livre (Hnutí za bezplatnou dopravu), které působí od roku 2003 a je třetí největší organizací v Brazílii co do počtu aktivních členů. Povědomí o důležitosti veřejné dopravy a možných dopadech její všeobecné dostupnosti šíří hlavně mezi středoškolskou mládeží. Zároveň mobilizuje své příznivce k boji proti zvyšování cen jízdného. Po celou historii protestů se vláda o tyto hlasy z ulice nezajímala, až minulý rok se podařilo dosáhnout toho, že se ceny jízdného už dále nezvýšily. Je pravda, že dotyčné masové protesty se týkaly i jiných problémů ve společnosti, ale hnutí Movimento Passe Livre stálo u jejich zrodu. Po dlouhé době tedy slavilo dílčí úspěch svého snažení. V neposlední řadě však připoutalo ke svému boji pozornost celého světa.
I v Evropě působí podobná hnutí. Mezi nejsilnější patří švédská organizace Planka, která dosáhla značného mediálního ohlasu a bez přehánění lze tvrdit, že hraje důležitou roli v oblasti veřejné dopravy ve Stockholmu. V případě potřeby jsou její členové vždy připraveni hájit práva cestujících. Bojují proti případným pokutám, učí se jim předcházet a z pravidelných příspěvků platí ty, které jejich členové přesto dostanou. Je však třeba podotknout, že revizoři nemají ve Švédsku taková práva jako u nás a tato profese nepřitahuje tolik jedinců s patologickými rysy jako v našich končinách, a tudíž je jednodušší se pokutám za jízdu načerno vyhnout. Podobný systém na bázi solidarity černých pasažérů zdárně funguje například i v nedaleké Bratislavě, kde působí skupina pod názvem Tribus.
Klidné vody českého aktivismu v oblasti veřejné dopravy se snaží rozvířit dnešní oslava mezinárodního dne bezplatné veřejné dopravy, která se koná na nejfrekventovanějších stanicích metra – na Můstku, Muzeu a Florenci. Každý účastník si přitom může sám zvolit způsob, jakým tento den oslaví. Všechnu moc imaginaci!
Jízdné platíme dvakrát
Praha se pyšní jedním z nejlepších systémů veřejné dopravy v Evropě. Charakterizuje jej kvalitní a široká síť, moderní technologie a v rámci možností i časová přesnost. Vše funguje na první pohled téměř bezchybně. Přečteme-li si výroční zprávu dopravního podniku, narazíme na hesla typu: Poskytujeme kvalitní služby! Jezdíme přesně! Zlepšujeme přístupnost! Jezdí s námi více cestujících! Investujeme do budoucnosti! Zvyšujeme efektivitu! Čistá vozidla, náš cíl! Bezpečnost na prvním místě! Jsme šetrní ke svému okolí! Líbivá hesla, která se dají obhájit čísly vytrženými z kontextu. Pojďme se ale podívat na čísla, která tentokrát vytrhneme z kontextu tak, jak se to hodí nám.
K dispozici jsou tři linky metra, dvacet jedna tramvajových a sto třicet čtyři autobusových linek, které celkem najedou 164 598 kilometrů ročně. To nám umožňuje 10 562 zaměstnanců pro celkový počet 1 228 883 000 cestujících. To vše je dopravní podnik schopen realizovat za cenu 14 885 533 Kč, mimo jiné i díky našim platbám za jízdné, které tvoří 28,46 procent z celkového rozpočtu dopravního podniku. Zbytek doplácí především městská pokladna. Každý obyvatel města (s trvalým pobytem v Praze) tedy platí veřejnou dopravu dvakrát. Platí jízdné a současně přispívá do rozpočtu města, v němž žije, a má tedy právo využívat jeho služby. Zároveň se za posledních deset let zvýšila cena základní jízdenky téměř trojnásobně, zatímco průměrná mzda ani ne dvojnásobně. Samozřejmě, se zdražením přišlo i prodloužení celkové platnosti jízdenky. Kdo z nás by neocenil možnost jezdit veřejnou dopravou o půl hodiny déle, než většinou potřebujeme. Na druhé straně funguje v Praze dopravně-kontrolní systém, který díky každodennímu nasazení sto šedesáti revizorů vydělal za rok 2012 při udělení 280 139 postihů celkovou částku 132 600 korun, tedy přibližně jedno procento z celkového rozpočtu dopravního podniku.
Veřejná doprava představuje klíčový prostor, v němž se odehrává a buduje společný život obyvatel města. To je možná důležitější než všechna vyjmenovaná města a hnutí nebo nepochopitelná čísla, s nimiž operuje dopravní podnik. Rozvoj společnosti, bez toho, abychom kohokoliv vylučovali, je ten hlavní důvod, proč je třeba zajistit přístupnost veřejné dopravy všem jejím členům za všech okolností a bez nároku na zisk zájmových skupin spjatých s Dopravním podnikem hlavního města Prahy.