„Já si tý práce vážim, strašně mě to baví, ale…“ sděluje do kamery Ewa Farna na začátku dokumentu Buď toho součástí – podporuj muziku!, který zveřejnili OSA a česká pobočka Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) minulý týden na YouTube a vytáhli s ním do boje proti ilegálnímu stahování hudby. Je to takové to „ale“ z vět typu „Miluji tě, ale…“ nebo „Nejsem rasista, ale…“. Prostě spojka odporovací, po které musí přijít nějaký silný výrok. Farna se po svém „ale“ na sekundu odmlčí a vy čekáte, co z dvacetileté hvězdičky vypadne. „Občas si myslím, že si lidi myslí, že je to jednodušší, než se čeká,“ řekne konečně s povzdechem, a abyste měli čas přemýšlet, co tím vlastně chtěla říct, dopřeje vám režisér pohled na jednu z obtíží její kariéry: focení, při kterém na ni fouká umělý vítr, aby roztančil její dlouhé lokny.
„Že mezi muzikantem a fanouškem nemusí stát vůbec nic, je patrně pro IFPI i OSA příliš děsivá představa.“
Video, pod nímž je jako režisér podepsaný liberecký rapper Lipo, je součástí kampaně určené pro žáky druhého stupně základních škol a má být použito „na vzdělávání v oblasti autorských práv na internetu“. OSA a IFPI by rády, aby se dokument promítal v hodinách občanské nauky či hudební výchovy. Vedle Farne v něm vystupují ještě třeba Ben Cristovao nebo Paulie Garand, tedy další hvězdy pro cílovou skupinu ve věku deseti až patnácti let. Film žákům vysvětluje, proč je špatné ilegálně stahovat hudbu, a vede je k legálním alternativám. S výchovným mottem, že i fanoušci jsou součástí hudební scény, lze samozřejmě souhlasit. S ostatním už je to horší.
Dejte nám ty peníze
Možná si ještě vzpomenete na kampaň ze začátku tisíciletí Kopírování zabíjí hudbu!, v níž populární umělci od Františka Nedvěda po Lunetic vyhlašovali (poněkud opožděnou) válku vypalování CDR. Umělci tehdy vypouštěli z úst nezapomenutelné perly. Dan Bárta se například blýskl tímto výrokem: „Nejspíš není daleko doba, kdy bude možné okopírovat i jiné věci než obyčejné CD. Možná jednou někdo opráskne vaše myšlenky a pod rukou je střelí dřív, než je stačíte vyslovit. A možná dokonce někdo okopíruje vaši holku, když se mu bude líbit, a pořádně si to s ní užije. Nebo vás samé, když mu padnete do oka víc. To asi nebudete tak docela ve své kůži. Proto by se kopírování mělo zarazit, dokud jde jenom o ty cédéčka…“ O čtrnáct let později se už OSA a IFPI naučily být ve své prezentaci mnohem profesionálnější, nová kampaň ale stejně občas zavání ideologií, která je dost možná sama příčinou toho, že lidé odmítají za hudbu platit.
Když si muzikanti naříkají, jak málo mají peněz, vnucují nám jakousi podivnou ideu, že jejich práce je utrpením, které musí být vyváženo patřičným finančním ohodnocením. Ben Cristovao si stěžuje, že kvůli hraní chodí každý den spát ve čtyři ráno. Farna vypráví, jak je pro ni úmorné sedět jeden den v Superstar, druhý natáčet desku a třetí koncertovat. „Rihanna má placeno za to, že nemá privátní život, ale veřejný, protože je v práci pořád,“ filosofuje Farna při nanášení šminek nad krutým údělem hvězd. Jako by chtěla říct: „Dejte nám ty peníze, protože my si je fakt zasloužíme.“
Čeho mám být součástí?
U filmu nazvaného Buď toho součástí se vyplatí přemýšlet, k čemu se název vlastně odvolává. Každý z oslovených muzikantů totiž zjevně patří do zcela jiných sfér hudebního průmyslu. Farna je loutkou své agentury, která ji ve třinácti letech protlačila do médií, kde ji vší silou drží dodnes, a to spíš jako multifunkční celebritu než zpěvačku. (Vzpomene si někdo na nějaký její hit?) Fanouškům nepřímo vzkazuje, že by neměli přerušovat cash flow firmy Lewron Music Centre, která zastupuje hvězdy ze Superstar Sabinu Křovákovou či Gabrielu Gunčíkovou, a pak také stálice, mezi něž patří třeba zpívající právník Doctor P. P. Naproti tomu Ben Cristovao je renegát moderního střihu, kterému se jako jednomu z prvních hudebníků u nás podařilo proniknout mezi hvězdy oklikou přes sociální sítě a YouTube. Pohybuje se tedy v úplně jiném světě, v němž se nepočítají prodané desky, ale počty shlédnutí a vyprodané koncerty. Ostatně Ben po celou svoji kariéru působí dojmem, že ho víc zajímá vlastní sláva než peníze.
Třetí z mluvících hlav, Paulie Garand, patří do indie hiphopového labelu Ty Nikdy. Jeho šéf a zakladatel Idea se v dokumentu chlubí kompakty, které nakupuje při cestách po zahraničí, a sní o tom, že i u nás to jednou bude jako na Západě: „Tam když vyjde singl třeba od Michaela Jacksona, tak si ho člověk koupí.“ (Není už Jackson náhodou pět let mrtvý?) Nezávislá hiphopová scéna fyzickým nosičům pořád věří, o čemž svědčí i čtyři roky stará kampaň Kupuj originál, v níž osobnosti jako DJ Wich a Vladimir 518 kladli fanouškům na srdce, že praví „fans“ mají doma sbírku kompaktů. Jenže teď máme rok 2014 a ve velkém nastupují streamingové služby. Na ty ale dokument upozorňuje jaksi nenápadně. Důvod je jasný – pro labely, které IFPI zastupuje, jsou mnohem výnosnější klasické kompakty, ze streamů jsou příjmy příliš malé.
Starý dobrý odcizený svět
Když už jsme u toho, v seznamu platforem, přes které lze „podporovat muziku“, samozřejmě chybí portál Bandcamp, který muzikantům dovoluje prodávat svou hudbu přímo fanouškům, čímž je osvobozuje od labelů a distributorů. Že mezi muzikantem a fanouškem nemusí stát vůbec nic, je patrně pro IFPI i OSA příliš děsivá představa. Mimochodem, fanoušci v dokumentu také nejsou. A když už, pak stojí v první řadě na koncertě a oddaně hledí na hvězdu na pódiu. Jenže právě tento nerovný vztah mezi producentem a konzumentem udržovaný tím, jak se v médiích píše o hudbě, dal internetovým stahovačům v posledních deseti letech morální alibi, proč hudbu krást z úložišť: muzikanti si žijí v nějakém jiném světě a naše problémy je nezajímají, tak proč by měly nás zajímat ty jejich? Kampaň Buď toho součástí – podporuj muziku! se bohužel pohybuje ve stejných stereotypech. Když si za slovo „muzika“ dosadíte „hudební průmysl“, dostanete opět starý dobrý odcizený svět šoubyznysu. Ten ovšem hudebníci i fanoušci díky internetu mohou opustit. Místo lkaní nad tím, kolik stojí klipy a studio, by možná měli muzikanti v kampani fanouškům vzkázat: Jedeme v tom spolu a bez vás nejsme nic.
Autor je hudební publicista.