Dodnes bylo možné protihazardní mafie aktivistů (jak je nazval nemafiánský SYNOT) snadno usvědčit jen z toho, že by rády městské čtvrtě ochudily o stovky pracovních míst, které zrušením heren zaniknou. Brzy se budou černá svědomí nikým nevolených aktivistů muset vyrovnat i s tím, že připravují města nejen o perspektivní práci a hodnotnou zábavu, ale i o originální výtvarné umění přímo v ulicích.
Speciální komise na Praze 1 se totiž rozhodla oslovit grafické školy, aby změnily černé výlohy kasín na něco „graficky originálního“. Je samozřejmě hezké, že radnice myslí i na umění a mladé studenty, kteří jinak nemají do čeho píchnout. Herna sama už je obvykle ukázkou sociálního realismu, a když se na to zvenku ještě nabalí studentská kreativita, vznikne opravdové živé umění. Z pomalovaných vitráží budou vycházet už hotové výsledky invazivního uměleckého projektu jménem neregulovaný hazard.
„Musí být jasné, že se jedná o kasíno. Budova by podle magistrátního specialisty neměla působit například dojmem, že se v ní prodávají housky.“
Prosperující pražská „jednička“ si prostě nemůže dovolit vypadat jako Detroit, kde se pořád něco zavírá, a i proto se rozhodla k tomuto odvážnému kroku. „Provozovny teď vypadají jako zavřené nebo jako kdyby tam probíhala rekonstrukce,“ vysvětlil důvod, proč vizuálně oživit kasína, zástupce Prahy 1. Herny a kasína prostě česká města zdobí a nesluší se, aby to vypadalo, že jsou snad zavřené, a zvlášť ne v historickém centru Prahy, kde je tolik potenciálních obdivovatelů.
Smysl lokálních politiků pro ironii je stále nevyčerpaným zdrojem kvalitního humoru. Škoda, že si toho pečlivě všímají zatím jen v Brně. Školy, jak se ze slov jejich ředitelů zdá, se však k nápadu staví spíše rezervovaně – nejásají z možnosti pomalovat každé sklo, které jim magistrát nabídne. Namalovat by si samozřejmě mladí kumštýři nemohli, co by je napadlo. Museli by splnit některé podružné podmínky. Tak například musí být jasné, že se jedná o kasíno. Budova by podle magistrátního specialisty neměla působit například dojmem, že se v ní prodávají housky. „Člověk musí vědět, že vchází do kasína, aby si nemyslel, že si tam může koupit housky,“ řekl doslova jeden z radních. To by bylo opravdu hloupé – jít si do obchůdku pro rohlík a nakonec se z domnělé pekárny vypotácet bez peněz i bez pečiva.
Kasina dosud na svých barevně potištěných výlohách nabízela něco, čemu rozhodně nemohla dostát – slávu, úspěch, blondýny roznášející náhle zbohatnuvším hráčům drinky a další motivy z kýčovitých filmů o mafiánech z minulého století. S tím je však teď konec, protože společnost nesmí být nadále uváděna v omyl, snad i proto ta příhodná Krejčího poznámka o houskách. Nezbývá než doufat, že školy prozřou a chopí se své společenské odpovědnosti, tak jako to učinila radnicí oslovená kasína, která před několika týdny zareagovala na zákaz využívání výloh k sebepropagaci jednoduše tím, že nechala výlohy černé, což bylo bezprostředním impulzem k vyvinutí snah o oživení města za milé pomoci mladých výtvarníků.
V naší zemi, ba i v Praze, je naštěstí dost velký pořádek na to, aby hrozila nějaká rebelie nebo prvoplánové politické provokace. Pokud ředitelé svolí, aby studenti vypomohli s grafickou výzdobou kasín, budou samozřejmě ještě potřebovat souhlas jejich provozovatelů. Grafici se aspoň naučí tomu nejcennějšímu, co ke své budoucí profesionální činnosti budou potřebovat: plnit kreativní zadání a ještě za to nedostat ani korunu. Český hazard – symbol kapitalismu bez přívlastků – by tak konečně mohl získat lidskou tvář.
Autor je sociolog.