Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Českému fotbalu šéfují alibistické tyče

Sparťanští ultras o víkendu využili pražské derby se slávistickým rivalem k předčasné oslavě exodu Izraelitů z egyptského otroctví. Pesach sice začíná až 15. dubna, to ale nezabránilo filosemitským Sparťanům využít předvelikonoční šábes k opěvování slovansko-židovské vzájemnosti tradičním pokřikem „Jude Slávie“. Snad jenom přívrženec radikální tolerance či univerzitní intelektuál, nepřející jakémukoli sportu, nedokáže v bujarém skandování, […]

Sparťanští ultras o víkendu využili pražské derby se slávistickým rivalem k předčasné oslavě exodu Izraelitů z egyptského otroctví. Pesach sice začíná až 15. dubna, to ale nezabránilo filosemitským Sparťanům využít předvelikonoční šábes k opěvování slovansko-židovské vzájemnosti tradičním pokřikem „Jude Slávie“. Snad jenom přívrženec radikální tolerance či univerzitní intelektuál, nepřející jakémukoli sportu, nedokáže v bujarém skandování, při němž slovo „Jude“ padlo nespočetněkrát, rozpoznat vyjádření hlubokého respektu a porozumění k Židům a jejich kultuře, a naopak se v něm snaží najít urážlivý podtext.

„Fotbal nejsou šachy a nějaké to slůvko hanobící jiná vyznání či etnika někomu vždy uklouzne.“

Ostatně na tom, že nejde o urážku, se shodli zástupci svazu i obou pražských „es“. Ti si dokonce dali práci s tím, aby v právním rozboru tuto citlivou záležitost uvedli na pravou míru. Můžeme jen tušit, na čem se interní materiál zakládá. Snad jej inspirovala česká policie, jejíž příslušníci podle všeho považují sparťanský pokřik „Polský židi“ určený fanouškům ostravského Baníku za pouhé konstatování faktu, nikoli urážku či dokonce hanobení. Vedení Slávie podle všeho nemá s pokřikem „Jude Slávie“ žádný problém proto, že ve Slavii přeci žádní Židé nejsou. Jisté rozpaky ovšem v útrobách vršovického stadionu musí vyvolávat zpráva, že nedávná akvizice sešívaných, Damien Boudjemaa, hrával ve Francii za klub Maccabi Paris, což zní snad až příliš hebrejsky.

Smrt nebo smrk?

Fotbalová asociace vyhlásila výtržnictví na českých stadionech nemilosrdný boj a hodlá jej vést na dvou frontách. Předseda Fotbalové asociace Miroslav Pelta a ministr školství Marcel Chládek už si plácli na vytvoření expertní skupiny, která by měla připravit změnu legislativy tak, aby první zákopová linie vedla ještě před stadionem a vstupenky na tribunu byly vázané na konkrétní jméno. Návrh zákona by prý chtěli předložit ještě v tomto roce. Fotbalová asociace zároveň apelovala na rozhodčí a delegáty, aby byli nekompromisní při vulgárních, rasistických či antisemitských nadávkách a neváhali případně zápas přerušit nebo dokonce ukončit. Jinak řečeno: odkázala je na jeden z bodů manuálu, který asociace, tehdy ještě pod názvem Českomoravský fotbalový svaz, vydala už v roce 2008…

Z rozhovoru se sudím Janem Jílkem pro server iDnes.cz ovšem vyplývá, že to není tak jednoduché, jak se zdá. „Já na hřišti stejně nepoznám, jestli fanoušci volají smrt nebo smrk,“ demonstroval sudí, do jak ošemetné záležitosti se svazoví činovníci pustili. A skutečně, nejtvrdší jádro slávistických fanoušků vyměnilo krvelačný pokřik „Smrt Spartě“ za mnohem přijatelnější vánoční přání „Smrk Spartě“, aby jejich mužstvo vůbec nějaký zápas v sezóně dohrálo do konce. K případu, že by něco tu a tam někomu přeci jen ujelo, se ovšem staví blahosklonně i samotný šéf Fotbalové asociace. Jílek totiž od něj dostal instrukce, že pokud z tribun zazní třeba laškovné „Pelta je čurák!“, má nad tím jen mávnout rukou a plně se koncentrovat na počítání dělbuchů. Šéf slavistického kotle zvaný Strašák navíc na Twitteru před zápasem média ujistil, že se bude skandovat „Pelta je čumák!“, a proto vlastně ani není důvod někoho podezírat ze špatného úmyslu.

Všichni neliberální fanoušci dobrého fotbalu, kteří by chtěli ze stadionů mít aseptické, politicky korektní prostředí, tak zřejmě i tentokrát přijdou zkrátka. Holt, fotbal nejsou šachy a nějaké to slůvko hanobící jiná vyznání či etnika někomu vždy uklouzne – a není-li adresováno konkrétní osobě, nemá to snad ani koho urážet. Již zdomácnělý argument korektních fašistů, že nemohou na stadion vzít ani své děti, je taky lichý. Fotbal je hra pro tvrdé hochy s pečlivě upraveným melírem (je sladkým tajemstvím, že v kabině nesmí chybět fén) a na stadionech nemají děti co pohledávat. A pokud je tam rodiče zavedou, aspoň se přiučí tomu, jak má správný fanda a milovník čutané vypadat. Zadostiučinění pravděpodobně nedojdou ani správci hřišť, kteří mají problém s tím, že chuligáni vytrhávají na tribunách sedačky. Pelta by je nejspíš odbyl s tím, že se není čemu divit, protože tvrdé jádro fotbalových fans většinou tvoří chroničtí neposedové.

Sparťané oslavili předvelikonoční šábes tradičním pokřikem „Jude Slávie“
Sparťané oslavili předvelikonoční šábes tradičním pokřikem „Jude Slávie“

Spokojenost na všech frontách

A tak to se zpřísněním dohledu na stadionech nad agresivními a rasistickými fandy dopadlo jako v pohádce. Hysterické veřejnosti, která na fotbal stejně nechodí, vyšla asociace vstříc deklarovaným zájmem něco se situací udělat a na fanoušky významně zamrkala: není se čeho bát, vyhlášky a právní záměry jsou sice jedna věc, ale pak je tu ještě tvárné pole výkladu a tam záleží především na tom, jestli se spolu nějak dohodneme. Pelta je mistrem takových dohod a učiní vše ke spokojenosti zainteresovaných stran a především pak ke spokojenosti sebe sama. Klidné mohou zůstat i kluby, stačí se před zápasem sejít s činovníky domácích i hostů a dohodnout se, kdo nastoupí v jakých dresech a na jaké antisemitské pokřiky se hoši dnes cítí. Důležité je především si to „vyříkat“. Rozhodčí pak takovou dohodu posvětí a nemusí se bát o okna u auta, předsedkyně komise rozhodčích Dagmar Damková následně prohlásí jeho výkon za téměř výborný (ale ne absolutně výborný, protože sudí přehlédl penaltu, která by stejně už nic neřešila) a pořadatel spočítá tržbu, aniž by se musel bát, že mu ji zkrouhne pokuta od svazu.

Že není jen tak nějaký bafuňář, který zná hřiště pouze z VIP lóží, dokázal Pelta na předloňském Euru, když před rozhodujícím zápasem ve skupině vyhlásil mobilizaci a sám navlékl tepláky, aby s národním týmem potrénoval. On ví, že hlavní je jít od zápasu k zápasu, a to jak na hřišti, tak na svazu. Aby se derby povedlo, bylo potřeba tomu trochu jít naproti, ale co – byla to nakonec hezká sobota, i počasí se povedlo. Hlavní totiž je, aby opět vyhrál kvalitní fotbal, a jak všichni z vlastní zkušenosti víme, kvalitní fotbal u nás vyhrává tehdy, když vyhrává Pelta.

 

Autor provozuje sportovní penzion.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image