Jako bychom čekali na to, kdo se v České republice konečně pevně chopí nahnědlých témat, navrhne jejich nejjednodušší řešení a dokáže to všechno dobře marketingově zabalit a prodat. Po několika neúspěšných pokusech „žluté dámy“ Jany Bobošíkové a nakukování do spodních vod populismu Věcí veřejných, se do toho naplno obul Tomio Okamura. A svůj řádně boostovaný Facebook rozhodně nešetří. Sází ze sebe rasistické a xenofobní výroky a prokládá je moudry lidí, kteří byli ochotní přijmout kandidaturu za jeho hnutí do europarlamentu.
„Okamura záměrně těží z komplexů a předsudků, které má společnost vůči Romům.“
Z populistické směsky, která vynesla Okamurův Úsvit do parlamentu, se anticiganismus a protiimigrační xenofobie vylíhly jako hlavní témata jeho hnutí až postupem času. Tomio Okamura se hrdinských výroků na adresu lidí na sociálním dně nebál ani dřív, ale až před evropskými volbami se rozhodl, že hrát tuto kartu je pro něj nejvýhodnější. A když už jsou ty volby „evropské“, přihodil k boji proti nepřizpůsobivým a cikánům i obranu před náboženskými fanatiky. Žádná vlna muslimů, natožpak „fanatiků“, se k nám sice nechystá, ale Okamura tak aspoň ukázal světáctví a zájem o problémy celé Evropy.
Nacionalismus, populismus a telka
Radek John, Jana Bobošíková i Tomio Okamura nejprve zazářili na televizní obrazovce a až pak se stali proponenty různých verzí českého xenofobního populismu. Bez svého backgroundu by si v politice ani neškrtli. Jejich „ideologie“ se od sebe vzájemně sice liší, všechny ale spojuje boj proti nepřizpůsobivým a Evropské unii.
Bobošíková obohatila českou billboardovou krajinu nápisem „nepřizpůsobiví nám diktovat nebudou“ a Tomio Okamura nyní proslul hláškou, v níž není „ani kapka cikánské krve“. Radek John, který by se jako europoslanec do politiky ještě rád podíval, nyní už jen smutně blouzní o právu na sebeobranu, ale „jeho“ Věci veřejné před čtyřmi lety neváhaly pro získání pár hlasů navíc vyslat do ulic preventivní úderku proti nepřizpůsobivým.
Vedle povinné mantry o straně/hnutí stojícím na straně voličů, a ne zkorumpovaných politiků, a xenofobního, provinciálního antievropského étosu spojuje zmíněné politické projekty i to, že slouží zejména k zajištění finanční existence svých vedoucích představitelů. Provozovatel loutkového divadla jménem Věci veřejné Vít Bárta šel do politiky, jak se sám prořekl, kvůli kšeftům, Jana Bobošíková a Tomio Okamura pak jsou už čistými politickými podnikateli a politika je pro ně byznys sám o sobě.
Televizní tváře mají svoji nepopiratelnou marketingovou hodnotu. Právě provařené „ksichty“ jsou třetí proměnnou, která kombinaci xenofobie a antikorupčního populismu dokáže povýšit na úspěšný politický projekt. Kandidát známý z televize zkrátka táhne a je schopný straně vynést minimálně procenta nutná ke státní dotaci, když už ne přímo parlamentní křesla.
Nic proti ničemu?
Okamura si nechává postavit bezva barák, který asi zůstane nejhmatatelnějším výsledkem působení Úsvitu v poslanecké sněmovně. Zatímco Bobošíková i Věci veřejné ještě mluvily o nepřizpůsobivých spoluobčanech s pomrkáváním, jež značilo „však vy víte, koho myslíme“, Okamura – podobně jako Vandas – hovoří o cikánech. Voliči zvyklí na ostřejší rétoriku a na lži o speciálních cikánských dávkách už ale nebudou chtít poslouchat umírněné řečičky.
Nemyslím si, že by Okamura doopravdy věřil tomu, co říká, ani si nemyslím, že by chtěl v ČR budovat lágry pro nepřizpůsobivé nebo že by snad skutečně chtěl zavádět přímou demokracii. Spíš kolem sebe jen tak nezodpovědně plácá a spokojeně hromadí majetek, což musí být po letech nepříliš úspěšného podnikání docela úleva.
Kdyby se spokojil s populismem proti politickému establishmentu jako celku, nic tak hrozného by se snad nedělo. Koneckonců české elity si za to, jaké účinky tato rétorika na voliče má, můžou do velké míry samy. Okamura ale záměrně těží z komplexů a předsudků, které má společnost vůči Romům. Nepostavil se rétorice internetových diskutérů a jejich lžím o dvojím zákoně pro Romy a gadže, naopak na podobných mýtech spokojeně parazituje. Ti, kteří přijdou po něm, už jim možná budou sami věřit a od Dělnické strany je rozeznáme ještě hůř. To za ten barák snad nestojí.
Autor je sociolog.