Čím se zabývá vaše iniciativa Laia ekosormena?
Iñaki Urkixo: Je to diskusní a akční skupina, která se soustředí na otázku, jak zajistit potravinovou soběstačnost.
Co pro vás potravinová soběstačnost znamená?
IU: Je to právo komunity rozhodovat o kvalitě potravin, které její členové konzumují, a o způsobech, jimiž jsou produkovány. Možná si říkáte, že takové právo je samozřejmé. Lidé však zpravidla nemají možnost ovlivnit, co jedí, natož třeba nastavit podmínky, za nichž pracují farmáři, kteří potraviny produkují. Všechna tato rozhodnutí ve skutečnosti dělá zemědělský průmysl.
Jste v Baskicku se svými snahami sami, nebo existuje podobných organizací více? Kolik máte členů? Čím se konkrétně zabýváte a co je vaším cílem?
IU: Jádro skupiny tvoří pět lidí. Naše skupina byla založena teprve nedávno, nicméně lidé pracující v jejím středu se v oblasti potravinové soběstačnosti pohybovali už dlouho. Podle potřeby spolupracujeme i s dalšími organizacemi. Naším dlouhodobým cílem je – nadneseně řečeno – světová revoluce. Usilujeme o to, vytvořit komplexní alternativní potravinový systém, kterého by se, ať už v roli výrobců nebo spotřebitelů, účastnilo v baskickém regionu, kde působíme, asi čtyřicet tisíc obyvatel. Baskicko je průmyslová oblast s velmi slabým zemědělským sektorem. My ovšem považujeme za důležitou právě podporu zemědělství. Snažíme se být v kontaktu s místními úředníky a starosty a samozřejmě se samotnými zemědělci. Potřebujeme nastartovat transformaci stávající zemědělské výroby, podporovat nové možnosti a zavést alternativní cesty zásobování populace potravinami. Tento proces stojí na čtyřech pilířích. Jsou to: kolektivní řízení, plánování spotřeby a produkce, kontrola výrobní kapacity každého farmáře a ekologické zemědělství.
Co vás přimělo s touto aktivitou začít?
Irantzu Duro: Myslíme si, že nejlepší cesta, jak spustit skutečnou a globální změnu celé společnosti, je právě transformace potravinového systému.
Jaká je současná situace potravinové produkce a zemědělství ve vašem regionu?
IU: Je to oblast, která v posledních letech nesla veškerý tlak ekonomického sektoru, a ten ji téměř zlikvidoval. I farmáři, kteří ještě zbyli, radí svým dětem, aby v této obživě raději nepokračovaly.
ID: Také přístup k půdě je velmi obtížný – farmáři nemají prostředky na to nově začínat.
IU: V největší vesnici na okrese je míra nezaměstnanosti kolem dvaceti sedmi procent. Skutečně máme zato, že by rozvoj potravinové soběstačnosti mohl povzbudit ekonomickou aktivitu v regionu. Zemědělci jsou pod obrovským tlakem ze strany řetězců, které snižují výkupní ceny, požadují rychlejší, stále větší a efektivnější produkci jednoho produktu. Například rajčata jsou velkoobchodně vykupována za 0,20 eur za kilogram a v supermarketu je potom prodávají za více než dvě eura za kilogram, ačkoli férová cena pro zemědělce i konzumenta je někde mezi jedním a dvěma eury. Proto čím dál tím více zemědělců přechází na náš model přímého prodeje konzumentům. Někteří farmáři prodávají svou produkci přímo na chodníku, za ceny, které navrhují sami zákazníci. Od doby, kdy jsme začali s různými podobnými iniciativami, se zvedl počet farmářů i odběratelských skupin a více lidí má znovu chuť hospodařit a produkovat potraviny lokálně.
Pracujete s modelem takzvaného komunitou podporovaného zemědělství?
ID: Pracujeme s obměnou tohoto modelu. Klademe důraz spíše na výrobní část systému než na spotřebitele. Záleží nám sice také na přímém vztahu mezi producentem a konzumentem, ale soustředíme se na iniciativu ze strany zemědělské unie.
IU: Věc se má tak, že se mnohé modely komunitou podporovaného zemědělství zaměřují pouze na omezená řešení a přímou spotřebu. A tím se stávají závislé na oficiálním potravinovém systému. Pokud chceme, aby byl způsob pěstování a produkce skutečnou společenskou alternativou, měli bychom být schopní vytvořit nové a komplexní potravinové systémy. Chceme proto transformovat zemědělství za pomoci školení výrobců i spotřebitelů a zapojit do diskuse politickou reprezentaci na regionální úrovni.
Zmínili jste zapojení do místní správy. Jaká je, nebo by měla být, role státu?
ID: Zatím mluvíme jen o místní správě – nemáme jasno v tom, jaká by měla být v tomto ohledu role státu. Pokud už nějaká, pravděpodobně by měl dohlížet, aby byla půda nadále využívána primárně pro zemědělství, a podporovat dostupnost zemědělské půdy pro farmáře, kteří chtějí začít s novými přístupy nebo aspoň zdokonalovat postupy, které už existují. Také by měl podporovat využití místních produktů a zabraňovat spekulacím s půdou a cenou potravin. Důležité je rovněž informovat o důsledcích spotřeby – lidé si často neuvědomují, jaké mají jejich běžná rozhodnutí dopad, a to nejen, co se týče životního prostředí.
Jaké je postavení konzumenta ve vašem systému?
ID: Spotřebitel především dostává možnost rozhodovat o tom, jak se zachází s místními přírodními zdroji, a ovlivňovat podmínky, které postuluje stát. V oblasti zemědělství totiž státní politika do značné míry závisí na rozhodnutích místních nebo regionálních správ.
IU: Jde společenský model založený na spoluzodpovědnosti za následky výroby a spotřeby. To, že spotřebitel získá místní produkt, je pouze začátek. V oblasti potravin může v konečném důsledku chování tisíců spotřebitelů pro konkrétní lokalitu znamenat vytvoření nových pracovních míst jak primárního, tak terciárního sektoru. V Baskicku jde asi o sedmdesát milionů eur ročně vynaložených pouze na potraviny. A tyto peníze by mohly v regionu zůstat, nikoli se rozplynout někde v globálním agroprůmyslu.
Členové iniciativ komunitou podporovaného zemědělství v Anglii, Řecku i jinde tvrdí, že jejich systém může spustit změny v zemědělství, může ale také podpořit zdravotnictví, reformy školství, důchodového systému a tak dále. Souhlasíte s tím?
IU: Model komunitou podporovaného zemědělství může nastartovat změny ve všech oblastech sociálního života. Nezbytná je ovšem vůle účastníků systému takové změny podporovat. Pokud chtějí lidé pouze očistit své svědomí a dostat chutné a zdravé jídlo, potom bude nový systém jen těžko pokračovat.
ID: Nepřehodnocujeme koncept společnosti, naopak ho vlastně posilujeme – chceme, aby členové společnosti mohli dělat vlastní rozhodnutí, což začíná u jídla.
Jste součástí největšího rolnického hnutí na světě – La Via Campesina. Co to pro vás znamená?
IU: La Via Campesina je mezinárodní politické sdružení rolníků a farmářů. Podporuje solidaritu mezi farmáři, což je velmi důležité, a také dokáže spojit energii protestních farmářských hnutí, která vznikají v jednotlivých zemích po celém světě. Je to tedy celosvětové hnutí s důležitým dopadem na místní úrovni. Jako její členové brzy zjistíte, že problémy, které řeší farmáři v Latinské Americe, v Asii nebo v Africe, mají stejnou podstatu. Jsou způsobeny současným zemědělským průmyslem. K řešení problémů je tedy třeba přistupovat globálně.
ID: Když řešíte nějaký problém na lokální úrovni, často brzy zjistíte, že přichází odněkud z venku. Pokud tedy chcete najít řešení, musíte se pohybovat v co možná nejširším měřítku – ať už jde o vztah společnosti k zemědělství, přístup zemědělců k půdě, její vlastnictví nebo způsoby hospodaření.
Světová populace roste. Jak ji nasytit?
IU: Je to široká otázka, ale má jednoduchou odpověď: změnit způsoby výroby a modely spotřeby. Nemůžeme udržet současnou míru výroby a zároveň záviset na fosilních palivech. A nemůžeme udržet systém spotřeby, který přistupuje k nasycení světové populace jako ke spotřebě zboží.
Z angličtiny přeložila Marta Svobodová.