Váránasí neboli Banáras je městem, kde by chtěl každý správný hinduista zemřít a být zpopelněn, aby se mohl znovu narodit jako lepší bytost. Zrodí se zde také nové směřování indické politické scény? O tom voliči ve Váránasí rozhodnou v pondělí 12. května, v poslední den letošních parlamentních voleb.
„Podaří se Kédžríválovi omezit klientelismus a náboženský populismus a vybojovat své straně silné místo v opozičních lavicích? Anebo Indie dá silný mandát Módímu, aby ukázal, jestli bude jeho gudžarátský model rozvoje fungovat i ve zbytku země?“
Posvátné město na řece Ganze sice obývá 1,7 milionu oprávněných voličů, ale v posledních týdnech to vypadalo, že se jejich počet snad ještě zvýšil. Předvolebních mítinků Naréndry Módího se účastnilo až dvě stě tisíc lidí a ani ostatní strany se nenechávaly zahanbit. Oficiální volební kampaň sice skončila v sobotu, ale zástupci politických stran i jejich přívrženci nadále kempují po městě. Cestovní kanceláře dokonce pořádají zájezdy pro západní turisty, aby mohli okusit indickou volební atmosféru se vším všudy. Parlamentní volby spějí po pěti týdnech do finále a Váránasí bude nejen posledním, ale do jisté míry i rozhodujícím volebním obvodem.
Polarizovaná veřejnost
Když 25. března protikorupční bojovník Arvind Kédžríval na mítinku ve Váránasí nečekaně ohlásil svou kandidaturu proti hlavnímu favoritovi voleb Módímu, součástí jeho programu byla i koupel v posvátné řece. Zčásti to bylo vstřícné gesto vůči zbožným hinduistům, částečně však z nouze ctnost – odpůrci na Kédžrívála cákali inkoust a během kampaně mu několikrát vlepili i pořádnou facku. Módí, do té chvíle neohroženě kráčející za premiérským křeslem, se začal stále častěji a stále nervózněji ohlížet po svém novém pronásledovateli. A nejspíš byl hodně rozladěn, neboť ze svého bohatého rejstříku deshonestací vytáhl na Kédžrívála tu nejšťavnatější: „pákistánský agent“.
O tom, že letošní parlamentní volby budou klíčové pro další směřování Indie, se mluvilo už dlouho. Nikdo však zřejmě netušil, jak se nakonec indická veřejnost polarizuje. Váránasí v posledních týdnech procházely nejen stovky dobře organizovaných členů Národního svazu dobrovolníků, kteří přesvědčovali voliče, aby volili Módího. Do města přijeli i levicoví studenti ze všech koutů Indie, kteří sice ještě před rokem nemohli přijít Kédžríválovi na jméno, ale nakonec jej vyhodnotili jako jediného obhájce sekulárních hodnot proti hinduistickému nacionalismu. Naštěstí se nepřátelské skupiny nestřetly a na rozdíl od Ásámu či Západního Bengálska zatím ve Váránasí k žádným násilnostem nedošlo.
Proč Váránsí?
Že se cesty obou soupeřů setkaly právě ve Váránasí na východě Uttarpradéše, není náhoda. Jde o nejlidnatější z indických svazových států a místní volební výsledky jsou tedy klíčové pro celý politický systém: do sněmovny lidu vysílá osmdesát poslanců z celkových 543 a pocházelo odsud osm ze čtrnácti dosud vládnoucích premiérů. Uttarpradéš nicméně zůstává jedním z nejchudších indických států a stále čeká na silného vítěze s jasnou vizí. V roce 1998 vyneslo 57 křesel pro Indickou lidovou stranu (BJP) Atala Bihárího Vádžpéjího až do premiérského křesla. Módí to dobře ví – proto také ohlásil kandidaturu ve Váránasí. Hlavní město hinduismu slyší jak na oblíbené téma ekonomického rozvoje, tak na občasné úlitby božstvům. Ale ví to i Kédžrívál, který jde ve Váránasí s Módím do přímého souboje: kde jinde by měl ukázat, že indický volič je znechucený jak neoliberální ekonomikou, tak hinduistickým komunalismem, a chce skoncovat s obojím?
Bitva o Váránasí však nebude jen soubojem mezi dvěma prostořekými politiky a jejich radikalizovanými příznivci, bude to také souboj dvou přístupů k politice. Na jedné straně stojí suverénní řešitel problémů Módí, chlubící se svým silným mandátem z Gudžarátu, na straně druhé věčně pochybující Kédžrívál, přicházející s nepříjemnými otázkami, které raději nechce nikdo slyšet. Na jedné straně myšlenka hospodářského rozvoje a růstu HDP téměř za jakoukoli cenu, na straně druhé snaha o posílení chudého člověka proti zkorumpované státní moci. Na jedné straně dokonale vyladěná volební mašinerie BJP, řádně promazaná sponzorskými dary úspěšných indických velkopodnikatelů, kteří až donedávna podstrojovali vládnoucímu Kongresu a teď jen vsadili na koně s lepším kursem, na straně druhé skromná kampaň Strany obyčejného člověka (AAP), těžící z mravenčí práce mladých dobrovolníků.
Nevyhrát lacino
Když 23. dubna Kédžrívál oficiálně ohlašoval svou kandidaturu, šly s ním jeho přihlášku manifestačně odevzdat desítky tisíc příznivců. Jenže jedna věc je mít veřejnou podporu a druhá věc je, jestli se za vás lidé postaví i v den voleb – a tady zřejmě bude mít Strana obyčejného člověka problém. Ve zkorumpovaném systému nechce žít nikdo. Věří však lidé Kédžríválovi natolik, aby mu dali mandát něco změnit? „Nemá za sebou pevnou stranickou základnu,“ říkají pragmatici, zatímco z levé strany politického tábora se ozývá, že Kédžrívál ve skutečnosti nenabízí žádnou změnu – pouze kosmetickou úpravu stávajícího neoliberálního systému. Na obou námitkách je kus pravdy.
„Arvind Kédžrívál nejde do přímého souboje s Módím proto, aby ho porazil. Nejspíš sám dobře ví, že to nedokáže,“ odhaduje profesor Amarnáth Móhantí z banáraské univerzity. „Dělá to především proto, aby předvedl, kolik voličů vlastně Módího nechce. A taky aby mu ukázal, že nevyhraje lacino.“ Podaří se Kédžríválovi omezit klientelismus a náboženský populismus a vybojovat své straně silné místo v opozičních lavicích? Anebo Indie dá silný mandát Módímu, aby ukázal, jestli bude jeho gudžarátský model rozvoje fungovat i ve zbytku země?
Autor je indolog.