Hudební soutěž Eurovize nám v posledních dnech opět připomněla, že politika a popmusic nejsou odlehlé oblasti. Intelektuálové rádi považují popkulturu za opium lidstva, avšak soutěž Evropské vysílací unie ukázala, že i popmusic se může stát platformou pro živou až živelnou politickou debatu a politický protest. Česko se v roce 2009 přestalo Eurovize účastnit pro nezájem zdejšího publika. Pět let poté si soutěž naši pozornost opět získala – ne však výkony soutěžících, ale právě svým politickým nábojem.
„Podle petice ruských rodičů se Eurovize stala ‚semeništěm sodomie‘ – tvrdí, že Conchita Wurst vede životní styl neakceptovatelný pro Rusy.“
Ještě před finále, které se konalo 10. května v Kodani, provázel soutěž stín konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Proevropský ukrajinský politik Vitalij Kličko vyzval diváky, aby hlasovali pro ukrajinskou zpěvačku Mariji Jaremčukovou, a vyjádřili tak podporu Ukrajině. Novinář Adam Sherwin z britského deníku Independent se domnívá, že Rusko zcela záměrně vybralo pro svou reprezentaci sestry Anastasji a Mariji Tolmačevovy, křehká a nevinně vyhlížející sedmnáctiletá dvojčata, aby se tak poněkud neutralizovala pověst agresora a uzurpátora, na niž měla upozornit účast ukrajinské zpěvačky. Jeremčuková se nakonec skutečně umístila o jednu příčku výše než zástupkyně Ruska a pro některé se tak stala neoficiální vítězkou. Jiní diváci však žehrali na to, že soutěž písní by měla být politiky prostá a výsledek by měl záviset čistě na výkonu jednotlivých zpěváků a zpěvaček.
Západ je semeništěm sodomie
Hlavní impulz pro politické debaty nakonec zavdala vítězka letošního ročníku Conchita Wurst, zpěvačka s hlasem anděla, postavou panenky Barbie, havraní hřívou Disneyho Pocahontas a vousem loupežníka Rumcajse. I když je třeba přiznat, že Conchitin plnovous je mnohem kultivovanější než ten Rumcajsův a hejno včel by se v něm asi neudrželo. Ale o to nejde.
Conchita Wurst, jejíž umělecké jméno znamená něco jako „Mušlička Buřtová“, se v občanském životě jmenuje Thomas Neuwirth. Svým vítězstvím v soutěži vzbudila bouřlivé reakce a zděšení se ozývá především z Východu. Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin využil vítězství vousaté krásky k tomu, aby ukázal, že evropská integrace není nic pro rozumné státy. Pokud se Ukrajina a další státy chtějí orientovat na Západ spíše než na Východ, dočkají se leda podobných bláznivin jako je tato provokující uzenka. Ruský nacionalista Vladimir Žirinovskij prohlásil: „To je konec Evropy. Zbláznila se. Již tam nemají ženy a muže, ale namísto toho tohle.“ Podle petice ruských rodičů se populární mezinárodní hudební soutěž stala „semeništěm sodomie“ – tvrdí, že Conchita Wurst vede životní styl neakceptovatelný pro Rusy.
Odpor vyvolalo vystoupení Conchity také v Bělorusku a Arménii. Arménský soupeř Aram MP3 se zase vyjádřil, že by se zpěvačka měla rozhodnout, zda je mužem, nebo ženou. Bělorusko nechtělo vystoupení zpěvačky odvysílat, avšak bylo k tomu donuceno podmínkami Evropské vysílací unie, jejichž porušením by se samo vyloučilo ze soutěže. Když už nemohlo být Conchitino vystoupení nevysíláno, snažili se ho oficiální porotci Ruska, Arménie a Běloruska odmítnout aspoň symbolicky udělením žádných nebo minimálních bodů. Nicméně v diváckém hlasování se Wurst umístila v Arménii na druhém, v Rusku na třetím a v Bělorusku na čtvrtém místě. Údajná „sodomie“ se tedy šíří.
Hravý věk androgynie
Wurst není jen gay nebo trans – především svou image odmítá podrobit ukázněné volbě mezi kategoriemi žena a muž. Kloubí znaky mužskosti a ženskosti do jednoho obrazu. Kdyby se muž Thomas rozhodl, že se stane ženou Conchitou, dalo by se to ještě jakžtakž akceptovat. Jenže jemu je to Wurst, tedy buřt, jestli je víc ženou či mužem, image Barbie doplňuje plnovousem a vůbec nezvažuje, že si nechá odstranit penis. Média oslavují zpěvaččino prvenství jako vítězství svobody a tolerance. Články o popsoutěži se vyjadřují k tématům homofobie, transfobie a lidských práv, a to dokonce i ty v bulváru. Možná je to opravdu znakem toho, že Evropa vystavěná na pevných základech mužsko-ženských binarit a hierarchií se hroutí a čeká nás něco nového, andělsky androgynního a frivolně hravého. Ačkoli – něco takového si začnu myslet teprve, až se Conchita nebo nějaká podobná bytost zhostí významného politického postu nebo třeba povede nějakou nadnárodní společnost. Až bude několik takových mezi mými studenty a studentkami a až pár takových jedinců potkám každý den v ulicích.
Autorka je socioložka.