Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Výlet do koncentráku v Letech

Od 13. do 17. května proběhla v Letech u Písku blokáda vepřína firmy Agpi a.s., stojícího přímo na místě kárného tábora pro „nepřizpůsobivé“ a pozdějšího koncentráku pro české a moravské Romy. Klíčovým dnem byl přitom 16. květen, který je výročím ozbrojeného povstání Romů v Osvětimi v roce 1944. Blokáda, organizovaná občanským sdružením Konexe, měla upozornit na romskou hrdost, […]

Od 13. do 17. května proběhla v Letech u Písku blokáda vepřína firmy Agpi a.s., stojícího přímo na místě kárného tábora pro „nepřizpůsobivé“ a pozdějšího koncentráku pro české a moravské Romy. Klíčovým dnem byl přitom 16. květen, který je výročím ozbrojeného povstání Romů v Osvětimi v roce 1944. Blokáda, organizovaná občanským sdružením Konexe, měla upozornit na romskou hrdost, pošlapávanou nejen veřejnými rasistickými projevy, ale především rasismem, který je vepsán do vztahů kapitalistické společnosti.

„Zatím to vypadá, že anticiganismus je konsensus, jehož vlákno je vetkané do celé české společnosti zleva doprava a zdola nahoru.“

Tábor vznikl ještě z nařízení druhorepublikové vlády o kárných pracovních táborech z 2. března 1939. Cílem bylo, aby si nekalí živlové osvojili pracovní dovednosti a mohli být začleněni do nové národní pospolitosti bez třídních bojů, komunistů, vandráků a Cikánů. Není tajemstvím, že tábor byl postaven na pozemku rodu Schwarzenbergů. Je překvapivé, že feudální rod, odvozující své bohatství, postavení a prestiž z nedobrovolné práce, neshledal problém v tom, že na jeho pozemku mají pracovat vězni? V době, kdy se lidská práva dávno stala mainstreamovým nástrojem kontroly, nepřekvapí snad ani to, že se k lidskoprávní rétorice tak často uchyluje dědic rodu Karel Schwarzenberg.

Aspoň nejsme Cikáni

Romové byli obětními beránky Čechů od doby, kdy se s nimi poprvé setkali. Byli jimi i tehdy, kdy jim nacisté chystali stejný osud jako Židům a Čechům. Ačkoli třetina Čechů měla jít na Sibiř, třetina do plynu a třetina na poněmčení, pořád si mohli říct: „Aspoň nejsme Cikáni. S nimi si to teď před vlastní porážkou konečně vyřídíme.“ Obětními beránky jsou ostatně Romové i dnes, což dokládá účast lidí na demonstracích organizovaných neonacisty, stejně jako počet poslanců Úsvitu přímé demokracie v parlamentu. Čunkovy (KDU-ČSL), Drábkovy (TOP 09) nebo Okamurovy pokusy a vize konečného řešení romské otázky a nepřizpůsobivosti obecně jsou možná předobrazem věcí příštích, které už se budou týkat nás všech, předobrazem konečně čisté – protože mrtvé – společnosti. Ale aspoň nejsme Cikáni…

V Letech přece umírali jen Romové, tak proč bychom měli mít s vepřínem problém?  (Prasata jsou odtud převážena mimo jiné do masokombinátu v Příbrami, kde končí v kosteleckých uzeninách, vlastněných Agrofertem.) Většinová česká společnost se stále brání uznat vlastní vinu za romskou genocidu v době druhé světové války, a tak má sklony svádět ji na Němce. Vinu za vlastní problémy hází zase na Romy. I to je důvod, proč není ze strany akcionářů firmy Agpi ani společnosti vůle ke zrušení, respektive přemístění vepřína. Přitom právě uznání vlastní viny je jedním z předpokladů proměny vztahu Čechů k Romům i změny postavení Romů ve společnosti.

Opre-Roma
Blokáda byla připomenutím výročí ozbrojeného povstání Romů v Osvětimi v roce 1944

Vláda vepřového bůčku a zlí Němci

Příčinou skutečnosti, že lidem – a zejména místním obyvatelům – farma nevadí, samozřejmě není jen rasismus. V jídelním lístku místní hospody se to jen hemží vepřovými bůčky, řízky a dalšími masitými pochoutkami; a masných krámů je ve vesnici tolik, že je těžké pochopit, jak se vůbec všechny mohou uživit. Obyvatelům Letů tradiční česká kuchyně zjevně chutná a nehodlají na tom nic měnit.

Nic asi nehodlá měnit ani místní starší komunista, který se účastníků blokády ohřívajících se u ohně, přišel optat, kde pracují a kdo je za blokádu platí, a neopomenul je poučit, že tábor přece stavěli zlí Němci. Že šlo o komunistu, nebylo možné poznat z jeho názorů – prozradilo to jeho auto plné plakátů a letáků KSČM. Byli to ostatně komunisté, kteří v sedmdesátých letech vepřín postavili, a dali tak lidem práci.

Zatím to vypadá, že anticiganismus je konsensus, jehož vlákno je vetkané do celé české společnosti zleva doprava a zdola nahoru. A že bude opravdu těžké ho zpřetrhat. Možná nestačí pokojně blokovat kamiony, vezoucí chemikáliemi otrávený šrot vepřům, a vyjednávat s vedením farmy o jejím zbourání, aby byla alespoň v symbolické rovině uznána česká vina. Možná bude třeba militantnější řešení, jež by na svém těle pocítili Okamurové, Landové a Radostové a všichni další, kteří v Česku přes dvacet let otevřeně propagují rasismus a fašismus a ještě na tom vydělávají miliony.

 

Autor je student historie na FF UK.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image