Gynekologové a novinářky, přestaňte stresovat starší matky!


Ženy, stejně jako muži, mají právo svobodně se rozhodnout, v jakém věku budou mít děti.

pregnant women

Na internetových serverech se letos v červnu objevily dva články, jejichž autorky se rozhodly políčit si na věk současných prvorodiček. Na OnaDnes.cz se autorka v článku nazvaném Otěhotněte nejpozději do 32 let, vzkazuje ženám gynekolog odvolává na slova ženského lékaře Pavla Turčana, který hlásaje neúprosnost biologických hodin apeluje na radikální snížení věku žen při početí prvního dítěte, a článek na britském Guardianu, psaný samozvanou „feministkou“ Kirstie Allsopp, již v nadpisu ženy nabádá, aby se raději vykašlaly na univerzitu a děti si pořídily dřív, než jim bude 27 let.

Zbytečné zastrašování

Příjemkyně těchto článků lze podle toho, zda je téma potěšilo, či naopak rozlítilo, rozdělit na dva tábory. Zatímco mnohé matky, které už mají takzvaně splněno, si mohou s pocitem zadostiučinění spokojeně mnout ruce, ty, kterým je už hodně přes třicet, a dítě dosud nemají, ať už pro to mají důvod jakýkoliv, podobné nadšení nejspíš nesdílí. Všudypřítomný tlak na početí dítěte je jednoduše obtěžuje, případně je informace tohoto typu zbytečně straší a stresují.

Zdraví dítěte je důležité, ale proč se o drobné procentuální odchylky v „dokonalosti“ dětí starších žen stará společnost, již zdraví jedince přestane zajímat ve chvíli, kdy dosáhne dospělosti?

Na úvod je potřeba souhlasit s tím, že věk prvorodiček v Česku i ve světě skutečně stoupá a s ním i určité komplikace spojené s početím dítěte. To je nepopiratelné. Obě autorky by si nicméně zasloužily novinářskou i etickou důtku za to, jak jednorozměrně s tímto citlivým tématem zacházejí. Jako zásadní problém vnímám především to, že ženy jsou v obou článcích redukovány na jakési „chovné samice“, které jako by v životě neměly jiné poslání než plodit děti. Pisatelky se rozhodly nectít v mnoha mezinárodních dohodách a dokumentech ukotvená reprodukční práva žen i mužů, stanovující svobodu rozhodnout se, kdy a zda mít děti. Namísto toho ženy zbytečně zastrašují, a dokonce nabádají k chování, které by je mohlo existenčně ohrozit. To považuji za problém daleko závažnější než to, že mezi námi přibývají těhotné čtyřicátnice.

Nemít děti je otázkou sebezáchovy

Pojďme se proto na téma podívat v širších celospolečenských souvislostech a z pohledu žen samotných. Rozumím záměru autorek ženy varovat před případnými obtížemi s otěhotněním v pozdějším věku. Je ovšem otázka, zda je tím spíše nevystavují ještě většímu stresu a nárokům. Je podivné, že autorky složitý úděl dnešních žen ignorují – a co hůř, jejich situaci ještě dále ztěžují.

Není žádné tajemství, že ženy jsou celosvětově diskriminovány na všech možných úrovních. Jsou hůře placené než muži, mají obtížnější přístup k pracovním příležitostem, výrazně menší zastoupení v rozhodovacích funkcích a zcela zásadní podíl na vykonávání obrovského množství neplacené, byť pro společnost naprosto nezbytné práce. Nemluvě o tom, že jsou na nich páchány nejrůznější formy násilí, jež je společnost ne vždy připravena odsoudit.

Autorky výše zmíněných článků k ženám přistupují jako k jakýmsi amébám, které se dokážou samy dělit, a nejspíš tak nečiní zřejmě jen proto, že jsou líné a mají špatně nastavené hodnoty. Ve skutečnosti je pro mnohé ženy mnohem důležitější nejprve pracovat na své emancipaci, protože jedině ta jim umožní v současné společnosti přežít. V určité fázi života je pro ženu, která není existenčně zajištěná, plození dětí zcela druhotným životním posláním. Je to prostý pud sebezáchovy. Dokonce i améba, jež se umí rozmnožovat bezpohlavně, se v dobách nedostatku nedělí.

Chtít po mladých dívkách, aby v časech neoliberálních škrtů a rozpadajících se sociálních jistot upřednostnily zplození dítěte před univerzitou a nalezením stabilního zaměstnání a bydlení, je stejné sci-fi jako kultivace trepky velké v destilované vodě. Nebo si opravdu myslíte, že lze přežít z rodičovského příspěvku 3800 Kč měsíčně? A co teprve po jeho dočerpání? Dítě se nedostane do školky a matka bez vzdělání nesežene práci. Kirstie Allsopp se nejspíš domnívá, že právě nyní nastává čas si vzdělání doplnit. Matka i dítě přece během studií snadno mohou přejít na pránickou stravu – je zadarmo a je jí všude dost! Fakt, že udržet se v takové situaci na studiích bez finanční podpory je jen těžko možné, lze ignorovat, jsou tu nakonec různé půjčky, úvěry a podobně. Nemajetná matka bez pravidelných příjmů se vždycky může spolehnout alespoň na lichvu, nepůjčí-li jí peníze běžná banka. Na splácení dluhu si pak může vydělávat jako čtyřicátnice, tedy v době, kdy už ji pravděpodobně nikdo nebude chtít zaměstnat kvůli věku, nedostatečné praxi a nezaopatřeným dětem.

Doctor taking blood sample of a pregnant woman

Pro mnohé ženy je důležitější nejprve pracovat na své emancipaci

Kam zmizeli muži?

Čtenáři si možná řeknou, že na plození dětí bylo odjakživa potřeba dvou osob – ženy a muže. Přesto na ně nikdo podobným způsobem neapeluje. Muži se vytratili jak z obou výše rozebíraných článků, v nichž je zodpovědnost za bezproblémovou a včasnou reprodukci přisuzována výlučně ženám, tak i z mého příkladu mladé matky bez kariéry a vzdělání. V případě mého textu se jedná o záměr – domnívám se totiž, že nalézt vhodného partnera k založení rodiny není v dnešní složité době nijak snadné. Mnohým z nás se to podařilo až ve věku, kdy už jsme podle gynekologů byly „za zenitem“ a rodit bychom snad raději ani neměly. Často si také nacházíme partnery, kteří z různých důvodů děti nechtějí nebo je neustále odkládají, a nám je hloupé snažit se je v tomto smyslu nějak vychytrale obelstít.

Ovšem i mladé páry jsou v dnešní době vystaveny mnoha životním výzvám. Ani pro mladé muže není po ukončení vysoké školy snadné najít zaměstnání, ze kterého by dokázali uživit rodinu. Samostatnou otázkou je rovněž bydlení – v Česku dodnes neexistuje sociální bydlení ani tzv. startovací byty pro mladé rodiny. Když jako osoba samostatně výdělečně činná máte průměrný plat, hypotéku vám nikdo nedá a slušnou peněžitou pomoc v mateřství jedině v případě, že si matka alespoň deset měsíců před porodem platila nemocenské pojištění a tučně navýšila pojištění sociální (na cca 6000 korun měsíčně). To vše v situaci, kdy je ráda, že z peněz vydělaných prekérní prací zbude aspoň na nájem a prostou stravu.

Posedlost dětmi, nezájem o dospělé

Ve vztahu k věku rodiček je u zmiňovaných článků třeba pozastavit se nad takřka eugenicky zdůrazňovanou genetickou nezávadností a zdravím dítěte. Jistě, zdraví dítěte je důležité, ale proč se o drobné procentuální odchylky v „dokonalosti“ dětí starších žen zajímá společnost, jíž zdraví jedince přestane zajímat ve chvíli, kdy dosáhne dospělosti? Je snadné peskovat rodiče za to, jak se o své děti (zřejmě i ty nenarozené) starají, dokud to je jejich zákonnou povinností. Stejně tak je snadné nechat tyto lidi plácat se v chudobě, bez sociálních jistot a jejich zdraví ničit stresujícími požadavky tržní ekonomiky.

A tak mě napadá: proč společnost do žen pořád hučí, aby měly děti, když se ta samá společnost nedokáže postarat ani o ženy, po nichž plození dětí požaduje? Dochází snad kapitalistům disponibilní pracovní síla? Vždyť nezaměstnaných je už tak víc než dost. Samozřejmě, čím víc jich bude, tím víc bude možné je vykořisťovat. Anebo se starší generace bojí, že jim při demografickém stárnutí nebude mít kdo vydělávat na důchod? Copak by nestačilo zaměstnat ty, kteří práci nemají už dnes? Nelze zlepšit podmínky pro migranty, kteří mohou demografické stárnutí zmírnit? A co nabídnout lepší životní jistoty alespoň současné mladé generaci? Dokud se něco nezlepší, budou dnešní mladí lidé mít děti později, nebo je nebudou mít vůbec. Ostatně „svobodně a odpovědně se rozhodnout kolik, v jakém intervalu, kdy a zda mít děti“, je jedno z mála práv, které jim ještě zbylo.

 

Autorka je sociální geografka.

 

sdíletEmailTwitter18Facebook2654Google+1LinkedIn0
A2LARM