Česká velvyslankyně na Slovensku Livia Klausová nedávno iniciovala de facto akt cenzury ze strany slovenského státu. Předmětem jejího zásahu byla putovní výstava Private Nationalism (Soukromý nacionalismus) kurátorů Ilony Neméth, Józsefa R. Juhásze a Michala Štofy, instalovaná v Kunsthalle Košice. Klausová na výstavu podala stížnost Úřadu vlády Slovenské republiky, Ministerstvu kultury, Visegrádskému fondu a zástupcům Evropské komise na Slovensku, a projektu byla proto zastavena již přislíbená dotace.
Důvodem její nelibosti bylo umělecké dílo slovenského autora Dalibora Bači – česká vlajka instalovaná na zemi hned u vstupu do výstavního prostoru. Jedná se o práci umělce, který se dlouhodobě zabývá společnou československou minulostí. Symbolizuje ji pro něj vlajka, která sice dříve reprezentovala právě Československo, ale nyní je převážně vnímána jen jako česká. Její původní význam byl tak vytěsněn. Návštěvníka košické výstavy chtěl slovenský výtvarník postavit před rozhodnutí, zda vlajku obejít, nebo na ni šlápnout.
„Chování Klausové ve výsledku přesně odpovídá postojům, které výstava Private Nationalism kritizuje.“
Nešlo tedy ani tak o „pošlapání“ českého státního symbolu, jak se domnívá Klausová a ministerští úředníci, ale o otázku vztahu ke společné československé minulosti, případně k symbolům státní příslušnosti obecně. Klausová ostatně výstavu zřejmě ani neviděla, nuance autorova záměru tak těžko mohla docenit. Svým zásahem se ale dostala někam na úroveň Dělnické strany, která vloni podala trestní oznámení na dílo jiného slovenského umělce Tomáše Rafy nazvané Výběrové řízení na česko-romskou vlajku. I zde byl projekt, jehož cílem bylo vyvolat diskusi nad málo řešenými tématy vztahujícími se k národní identitě, zredukován na zneuctění státních symbolů. Pro rasisty to bylo přitom jen záminkou pro vymezení hranice, za níž diskuse o národní identitě nejsou přípustné. Městská část Prahy 7 na tuto logiku přistoupila a skutečně uvalila na umělce pokutu. Podobně se zachovalo i Ministerstvo kultury SR.
Konzervatismus nejhloupějšího ražení
Je úkolem státních institucí strážit „čistotu“ národní identity a nedotknutelnost jejích symbolů jako zlatého telete? Anebo by měly podporovat veřejnou debatu o vytěsňovaných otázkách národní historie? Za čím jiným by měl český velvyslanec na Slovensku stát než za podobnými pokusy kritičtěji uchopit kdysi sdílenou národní identitu, ať už si o konkrétním díle myslí cokoliv? Bez takovéto diskuse se totiž těžko posuneme dál od xenofobie, nacionalismu a rasismu, s nimiž se jak česká, tak slovenská společnost v posledních dvaceti letech potýká a které úzce souvisí právě se selektivním pohledem na vlastní minulost.
Chování Klausové ve výsledku přesně odpovídá postojům, které výstava Private Nationalism kritizuje. Pokud je úkolem českého velvyslance na Slovensku kultivovat československé vztahy, pak velvyslankyně svými kroky směřuje přesně na opačnou stranu. Co vlastně reprezentuje? Kulturní konzervatismus nejhloupějšího ražení. Jaká společnost, takový velvyslanec? Dobře nám tak.
Autorka je redaktorka A2.