Výzkumný program amerického ministerstva obrany platí univerzity, které mají za úkol pod dohledem různých vojenských agentur modelovat dynamiku, rizika a možné oblasti rozsáhlejších občanských nepokojů. Účelem tohoto mnohamilionového programu je jednak získávat poznatky o bojových opatřeních v kratším i delším časovém horizontu a jednak poskytovat informace velitelům, kteří rozhodují o konkrétních strategiích.
Tento výzkumný program ministerstva obrany byl spuštěn v roce 2008, tedy v roce globální bankovní krize, s cílem „zlepšit základní porozumění Pentagonu sociálním, kulturním a politickým silám, které působí v oblastech se strategickým významem pro USA“. Mezi projekty, které získaly podporu na roky 2014 až 2017, je studie Cornellovy univerzity, vedená Úřadem pro vědecký výzkum leteckých sil. Jejím záměrem je vytvořit model „dynamiky mobilizace a šíření sociálních hnutí“. Výsledkem pak bude určení oblastí s „vysokou mírou rizika“ společenských nepokojů podle tzv. digitálních stop na případech „egyptské revoluce v roce 2011, ruských voleb do Dumy 2011, nigérijské palivové krize z roku 2012 a protestů v parku Gazi v Turecku v roce 2013“. Twitterové příspěvky a konverzace pak budou analyzovány s ohledem na „identifikaci mobilizovaných jedinců a na to, kdy byli mobilizováni“.
Společenští vědci, financovaní programem Minerva, jsou úzce spojeni s protipovstaleckými operacemi Pentagonu a přímo participují na „analýzách emocí v sociálních hnutích“.
Podporu získal i projekt Washingtonské univerzity, který se bude zaměřovat „na výzkum podmínek, v nichž vznikají politická hnutí usilující o širší ekonomickou a politickou změnu“. Projekt, řízený Úřadem pro výzkum americké armády, se soustředí na „masová hnutí, zahrnující více než tisíc účastníků s dlouhodobou aktivitou“, a to v osmapadesáti zemích.
V minulém roce ministerstvo obrany prostřednictvím iniciativy Minerva financovalo projekt se zadáním „Kdo se nestane teroristou a proč“. Jeho problematičnost spočívá v tom, že směšuje pokojné aktivisty s „propagátory politického násilí“, kteří se prý liší od teroristů pouze tím, že se neuchylují k ozbrojenému boji.
Projekt se tedy zjevně zaměřuje na nenásilné aktivisty: „Vždy se setkáváme s jedinci, kteří sdílejí stejné demografické, rodinné, kulturní anebo společenskoekonomické zázemí s těmi, kteří se stali teroristy. Nezvolili si nicméně ozbrojený boj, i když souhlasí s konečnými cíli militantních skupin. Studium terorismu dosud opomíjelo právě tuto skupinu. Tento projekt se nezabývá teroristy, ale stoupenci politického násilí.“
Čtrnáct případových studií projektu „zahrnuje rozsáhlé rozhovory s deseti a více aktivisty – militantními stoupenci ve stranách nebo nevládních organizacích, kteří sice sympatizují s radikálními cíli, ale sami se rozhodli pro cestu nenásilí“.
Proč jsou nevládní organizace předmětem výzkumu?
Osobně jsem kontaktoval vedoucího výzkumného pracovníka projektu, profesorku Marii Rasmussenovou z doktorandského programu amerického námořnictva s dotazem, proč jsou nenásilní aktivisté, pracující pro nevládní organizace, řazeni mezi stoupence politického násilí a které strany a nevládní organizace byly předmětem výzkumu. Neobdržel jsem však žádnou odpověď.
Také účastníci projektu Minerva mi odmítli na podobné otázky odpovědět. Mimo jiné jsem se jich ptal, jak mohou radikální požadavky, které prosazují mírumilovné nevládní organizace, představovat tak velkou národní hrozbu, že se stanou předmětem zájmu ministerstva obrany.
Další moje otázky zněly takto: „Chápe americké ministerstvo obrany protestní hnutí a společenský aktivismus v různých částech světa jako hrozbu pro národní bezpečnost USA? Pokud ano, tak proč? Je podle ministerstva činnost politických hnutí, která mají za cíl širší politické a ekonomické změny, záležitostí národní bezpečnosti? A jestli ano, proč? Aktivismus, protesty, ‚politická hnutí‘ a samozřejmě nevládní organizace jsou nezbytným prvkem zdravé občanské společnosti a demokracie – jak je možné, že jsou objektem výzkumů, které financuje ministerstvo obrany?“
Ředitelka programu Minerva doktorka Erin Fitzgeraldová mi sdělila: „Oceňuji Váš zájem a jsem ráda, že jste byl ochoten poskytnout nám příležitost k vysvětlení,“ a slíbila mi detailnější odpověď.
Místo toho jsem obdržel následující jalové vyjádření od tiskového úřadu ministerstva obrany: „Ministerstvo obrany bere vážně svoji roli v bezpečnosti USA, jejich občanů, spojenců a partnerů. Ačkoliv každá bezpečnostní výzva nemusí být příčinou konfliktu a každý konflikt nemusí zahrnovat zapojení armády, program Minerva pomáhá financovat základní společenskovědní výzkum, který umožňuje ministerstvu lépe porozumět příčinám nestability a bezpečnostních rizik po celém světě. Lepším pochopením těchto konfliktů a jejich příčin se můžeme lépe připravit na dění v budoucích bezpečnostních oblastech.“
V roce 2013 Minerva financovala projekt na Marylandské univerzitě ve spolupráci s oddělením Národní energetické laboratoře pro severozápadní část USA, zaměřený na vyhodnocování rizik spojených s občanskými nepokoji, které můžou vyvolat klimatické změny. Tento tříletý projekt za 1,9 milionu dolarů vytváří modely, jež mají předvídat vývoj ve společnostech, které se nacházejí v klimaticky nejvíce ohrožených oblastech světa.
Od začátku se předpokládalo, že Minerva poskytne přes 75 milionů dolarů různým společenskovědním programům na období pěti let. Jen na tento rok schválil Kongres USA rozpočet ve výši 17,8 milionu.
Soukromá emailová komunikace mezi členy Minervy, na níž odkazovala diplomová práce z roku 2012, odhalila, že program je zaměřený na rychlé výsledky, které lze okamžitě využít přímo v reálných operacích.
Interní email profesora Stevea Cormana, hlavního výzkumného pracovníka projektu, popisuje například jedno setkání pořádané Programem ministerstva obrany pro společensko-kulturní modelování lidského chování. Vyšší důstojník Pentagonu zde mluví o prioritě „vyvíjet schopnosti, které lze okamžitě použít“ v podobě „modelů a nástrojů, jež mohou být integrovány do probíhajících operací“.
Ačkoli vedoucí Výzkumného úřadu amerického námořnictva, doktor Harold Hawkins, ujistil univerzitní badatele hned zpočátku, že projekt je pouze „výzkumným pokusem, takže není třeba se bát zavádění výsledků do praxe“, setkání ve skutečnosti ukázalo, že ministerstvo se naopak o zavádění do praxe pokouší. Profesor Corman samotným badatelům doporučoval, aby „uvažovali nad tím, jak uzpůsobit výsledky a zprávy (…) tak, aby v nich oni [tj. ministerstvo] mohli vidět modely a nástroje pro jejich využití v terénu“.
Mnoho nezávislých badatelů se staví kriticky vůči tomu, co sami označují jako pokusy vlády USA militarizovat společenské vědy pro válečné účely. V květnu 2008 napsala Americká antropologická asociace (AAA) americké vládě, že Pentagon postrádá „infrastrukturu pro vyhodnocování antropologického (a jiného společenskovědního) výzkumu“, který by zahrnoval „důkladný, vyvážený a objektivní oponentní posudek“, a požaduje, aby takový typ výzkumu prováděla některá civilní agentura, jako je třeba Národní vědecká nadace.
Následující měsíc podepsalo ministerstvo obrany s touto nadací memorandum o porozumění, jehož cílem byla spolupráce na projektu Minerva. Antropologická asociace však v odpovědi varovala, že ačkoli výzkumné návrhy budou vyhodnocovány posudkovými panely, „bude to Pentagon, kdo bude rozhodovat o tom, kdo v těchto panelech zasedne“.
„Obáváme se, že výzkum bude financován pouze v té míře, v níž bude podporovat agendu Pentagonu. Ostatní kritici programu, mezi kterými je i řada antropologů, se bojí, že program odradí výzkum od jiných důležitých oblastí a oslabí roli univerzity jako místa nezávislé diskuse a kritiky armády.“
Válečné hry na území USA
Profesor David Price, kulturní antropolog ze St. Martin’s University ve Washingtonu, tvrdí, že „když se podíváte na jednotlivé části těchto projektů, vypadají jako normální společenská věda, analýza, historický výzkum a podobně. Když na ně však pohlédnete jako na celek, zjistíte, že všechny jsou snadno čitelné, navzdory zjednodušujícím zkreslením. Minerva zadává imperiální pracovní úkoly způsobem, který dovoluje jednotlivcům distancovat se od celého projektu“.
Profesor Price nedávno ukázal, jak jeden z programů Pentagonu, Human Terrain Systems (HTS), jehož cílem bylo začlenit společenské vědce do vojenských terénních operací, běžně prováděl cvičné operace v „oblastech USA“.
Na základě kritiky programu, který ředitelům HTS zaslal jejich bývalý zaměstnanec, Price ukázal, že tréninkové operace „přizpůsobily protipovstaleckou strategii původně určenou pro Afghánistán a Irák domácím poměrům“. V USA tak byla „místní populace nahlížena z vojenské perspektivy jako ohrožení ustavené rovnováhy sil a vlivu a jako narušitel zákona a pořádku“.
Jedna z těchto válečných her, jak uvádí Price, zahrnovala environmentální aktivisty protestující proti znečišťování životního prostředí uhelnou elektrárnou v Missouri, z nichž někteří byli členy známé nevládní organizace Sierra Club. Účastnící měli za úkol identifikovat ty, kteří „řeší problémy“, a ty, kteří je způsobili. Zbytek populace se stal předmětem informační kampaně, která měla přesunout zájem lidí k hlediskům a hodnotám, jež byly vytouženým cílem armádní strategie.
Tyto válečné hry jsou zcela v souladu s řadou plánovacích dokumentů Pentagonu, které ukazují, že plošné sledování Národní bezpečnostní agentury (NSA) je částečně motivováno přípravou na destabilizační důsledky environmentálních, energetických a ekonomických šoků.
James Petras, profesor sociologie na Binghamton University v New Yorku souhlasí v tomto ohledu s Priceovými obavami. Sociální vědci, financovaní programem Minerva, jsou úzce spojeni s protipovstaleckými operacemi Pentagonu a přímo participují na „analýzách emocí v sociálních hnutích“. V tom všem je zahrnut i výzkum toho, jakým způsobem lze tato hnutí potlačovat.
Projekt Minerva je zkrátka výsostným příkladem omezené a sebezničující povahy vojenské ideologie. Neochota představitelů ministerstva obrany odpovědět na ty nejzákladnější otázky je navíc příznačná i vzhledem k jiné skutečnosti – je součástí jejich neochvějné mise na obranu čím dál méně populárního globálního systému, který slouží zájmu úzké menšiny. Bezpečnostní agentury proto nemají žádné skrupule označit nás všechny za potenciální teroristy.
Autor je novinář a akademický pracovník.
Z anglického originálu Pentagon Prepares for Mass Civil Breakdown, publikovaného v deníku The Guardian, přeložili Jiří Růžička a Jaroslav Fiala.