Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Mongoloidní detektivové a ruští bohové v Karlových Varech

Co nabízí letošní program největšího českého filmového festivalu?

Letošní ročník festivalu v Karlových Varech se jako každý rok stává důležitou mediální, zábavní, ale i filmovou událostí. Pokud vás nezajímá, v kolik hodin dorazí Iva Janžurová k hotelu Pupp ani ve kterém stánku před Thermalem mají nejchutnější klobásu a halušky, ale spíš, na jaké filmy se vyplatí vystát frontu před projekčním sálem, tady je malá orientační mapa zásadních titulů. Je sice do jisté míry subjektivní, zároveň se ale řídí především ohlasy ze zahraničních festivalů, kde se už zmiňované filmy promítaly.

Šoky a kroky stranou

Nejočekávanějšími snímky festivalové sezóny jsou obvykle novinky z přehlídky v Cannes, na níž obvykle poprvé představují svá díla nejelitnější autoři hýčkaní intelektuální kritikou i samotným festivalovým okruhem. V programu jsou ale výrazně zastoupené také filmy z prestižní přehlídky v Berlíně. Asi největší šok nás podle všeho čeká od francouzského tvůrce Bruno Dumonta, který se proslavil především sofistikovanými studiemi na téma iracionálních hnutí v lidském chování, jak je zobrazil ve snímcích Lidství nebo 29 palem. Později natočil několik rozporuplných filmů vztahujících se ke spirituálním fenoménům (ve snímcích Hadewijch, Stranou Satana nebo Camille Claudel 1915). Ve Varech se bude v dvousetminutovém bloku promítat jeho bizarní televizní komediální minisérie Malý Quinquin. Podle traileru film vyhlíží jako lehce mongoloidní a silně surreálné navázání na tradici francouzských bláznivých komedií.

Samostatným tématem letošního festivalu by mohly být výrazné filmy z ruskojazyčných oblastí.

Argentinský minimalista Lisandro Alonso (autor filmů Mrtví či Liverpool) se sice ve své novince Jauja zase jednou chystá sledovat cestu osamělého muže divokou přírodní krajinou, poprvé ovšem do ústřední role poutníka obsadil hollywoodskou hvězdu, konkrétně Vigga Mortensena. Další výrazný krok stranou oproti svým předchozím filmům zřejmě učinila rakouská režisérka Jessica Hausnerová, která je u nás známá především decentním dramatem o víře v zázraky Lurdy. Její novinka Šílená láska se volně inspiruje osobností romantického básníka Heinricha von Kleista a má si pohrávat s vyhroceně divadelní stylizací.

Filmové klenoty i bizarní kousky

Samostatným tématem letošního festivalu by mohly být výrazné filmy z ruskojazyčných oblastí. Mimořádně pozitivní ohlasy ze zahraničí a cenu za nejlepší scénář v Cannes získal Andrej Zvjagincev za nový film Leviatan. Zvjagincev ohromil diváky především svým debutem Návrat, který vizuálně uhrančivým způsobem ztvárnil příběh dvou chlapců, jež po letech přijede navštívit otec. Vyprávění přitom bylo možné chápat jako příběh o odcizených rodinných vztazích, ale také coby spirituální metaforu. Podobně by měl být rozehraný i Leviatan, který má navíc výrazně kritický, politický podtext: příběh sleduje boj majitele rodinné usedlosti se starostou, který chce jeho pozemek odkoupit. Výrazným kritikem poměrů v Rusku je také slavný dokumentarista i tvůrce hraných filmů Sergej Loznica, který ve svém novém snímku Majdan ve dlouhých statických záběrech sleduje nedávné události z Kyjeva. Na cenu nejbizarnějšího titulu karlovarského programu potom aspiruje nová adaptace klasického sci-fi románu bratří Strugackých Je těžké být bohem. Jeden z ruských filmových klasiků Alexej German tento film natáčel třináct let až do své smrti a dílo dokončoval jeho syn, režisér Alexej German mladší. Vary dokonce před dvěma lety uvedly dokument o natáčení tohoto proslulého megalomanského projektu, který je kronikou neuvěřitelných excesů „na place“ jak ze strany náladového a umanutého tvůrce, tak často opilého realizačního štábu a hereckého ansámblu.

Dva výrazní festivaloví režiséři představí dokonce hned dva filmy. Jeden z nejzásadnějších asijských festivalových filmařů, Tsai Ming-liang, bude zastoupen posmutnělým portrétem chudých v současné Tchaj-peji nazvaným Toulaví psi. Snímek získal Velkou cenu poroty v Cannes už loni, ale dodnes jej u nás žádný festival neuvedl. Zároveň budeme moci vidět jeho novinku Cesta na západ, padesátiminutový kontemplativní snímek sledující rozvážné našlapování buddhistického mnicha ulicemi Marseille. Dva nové filmy uvede také mladý kanadský filmař Xavier Dolan, jehož formálně vybroušený snímek Imaginární lásky část kritiky označila za působivou generační výpověď, druhá část za povrchní manýru. Tom na farmě je loni natočené psychologické drama o hudebníkovi, který přijíždí na farmu v Québeku na pohřeb svého milence Guillama a zjišťuje, že zde nikdo o jejich vztahu nic neví. Letošní snímek Mommy je pak další variací na drama o vztahu syna a matky, které Dolan rozehrával už ve svém celovečerním debutu Zabil jsem svou matku.

Od experimentů k bojovkám

Jedním z nejdelších, ale také nejpozoruhodnějších filmů bude téměř tříhodinové Chlapectví Richarda Linklatera, který se proslavil zejména vztahovou trilogií Před úsvitem, Před půlnocí a Před soumrakem. Princip sledování týchž postav v dlouhém časovém horizontu, na němž Linklater zmiňovanou trilogii založil, se v Chlapectví koncentruje do jediného filmu. Snímek vznikal po dobu dvanácti let a režisér každý rok natočil jednu část filmu, který sleduje dětství a dospívání chlapce jménem Mason. K rodu radikálních formálních experimentů se hlásí i ukrajinský Kmen celovečerně debutujícího režiséra Myroslava Slabošpyckého, jehož postavy, studenti internátní školy pro hluchoněmé, komunikují s diváky výhradně pomocí znakové řeči. Slabošpyckij bude ve Varech osobně přítomen a uvede zde i své krátké filmy Diagnóza, Hluchota a Jaderný odpad.

Poslední tři tipy pocházejí z Asie a zároveň z oblasti žánrového filmu. Jeden z nejtalentovanějších jihokorejských režisérů Bong Joon-ho přijede do Varů uvést svůj nový film, postkatastrofické sci-fi Snowpiercer. Fanoušci bojových umění by rozhodně neměli v půlnoční sekci minout indonéský Zátah 2, ještě ambicióznější pokračování patrně nejlepšího akčního filmu posledních let. Mezi Půlnočními filmy najdeme i nový snímek japonského filmaře Shiona Sona, který už od svého debutu Klub sebevrahů natáčí velmi osobité filmy využívající groteskně nadsazené násilí. Novinka Hrátky s peklem je hodně netradiční černohumorná pocta cinefilii pojednávající o souboru nadšeneckých filmařů, kteří ve spolupráci s jakuzou natáčejí ultimátní akční film, v němž umírají skuteční lidé.

 

Autor je filmový publicista a redaktor A2.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image