Chystané oslavy 700. výročí narození Karla IV. odrážejí pokrytectví naší politické reprezentace.
Před nedávnem byly slavnostně vyhlášeny jubilejní oslavy „největšího Čecha“ – Karla IV. Konat se mají za dva roky. Na setkání, které inicioval předseda Senátu Milan Štěch, byla založena „národní komise“, jejímiž členy jsou zástupci nejvýznamnějších státních orgánů a veřejných institucí. Uspořádány mají být stovky akcí a mediálně se má zapojit i Česká televize a Český rozhlas. Taková ambiciózní akce tady v posledních letech věru nebyla. Jenže otázka je, co si z dědictví otce vlasti díky ní vlastně vezmeme. Prozatím se zdá, že výsledkem pompézních oslav bude paskvil – podivný výtvor marketingových agentur, který posílí především národní šovinismus.
Trvale udržitelný Karel
Vypadá to, že jasno – přinejmenším o tom, jak oslavovat – má předseda senátu Milan Štěch: „Oslavy 700. výročí Karlova narození musí být koncipovány tak, aby je současná Evropa zaznamenala. Nejsme jistě jediní, kdo si chce narození Karla IV. připomenout. Tím důstojnější charakter by naše oslavy měly mít. Měly by být prostě nejlepší.“ Vzápětí však dodává: „Budeme chtít udělat důstojné oslavy za co nejméně peněz.“
A kdo má tento nelehký úkol splnit? Koordinaci by měla zajišťovat zmíněná „národní komise“ a její organizační výbor. Ten je personálně provázaný se zapsaným spolkem (postaru občanským sdružením) Otec vlasti Karel IV. Třetí pilíř oslav – odbornou garanci – má poskytovat Akademie věd ČR. Při pohledu na webové stránky výročí se však nemůžeme ubránit dojmu, že jde o monstrózní marketingovou akci, která má všem zúčastněným přinést především správné PR.
Jako by česká společnost slyšela na řeči o osvícených panovnících, kteří konečně zavedou pořádek a přinesou „národu“ rozkvět.
Dozvíme se, že „všechny aktivity v rámci projektu používají jednotné logo i komunikační strategii pro propagaci“, že „hlavním mediálním výstupem celého výročí, trvalou hodnotou se silným vzdělávacím potenciálem i pro budoucí generace“ bude „výpravný celovečerní film“ nebo že vznikne „geocaching ve šlépějích Karlových“ a „mobilní vzdělávací hra“. Pod mnohoslibným názvem projektu – Trvale udržitelný odkaz Karla IV – se pak nachází záměr založit kulturně-společenskou instituci, která „schraňuje odkaz Karla IV. v jeho celistvosti“.
Z marketingového průzkumu, který si nechal spolek udělat, vycházejí skutečné perly: „muži si Karla IV. spojují více se státnickými vlastnostmi, kdežto ženy s výstavbou památek“; 83,7 procenta respondentů si myslí, že si výročí „zaslouží důstojné oslavy“, a 73,8 procent je přesvědčeno, že „by měla vláda aktivně podpořit toto důstojné oslavení“. Ano, vždyť cílem marketingového průzkumu je najít trh pro klienta, který vše platí.
Celý tento marketingový newspeak svým způsobem není překvapující. Až na to, že se tak zachází s kolektivní pamětí našeho společenství, která je živá, citlivá a je naším společným dědictvím. Můžeme sice státní výročí outsourcovat, ale předáváme tak svou společnou paměť do rukou, které čerpají svou existenci a smysl z udržování stroje kulturního managementu a budování takzvaných kulturních průmyslů.
Pokrytectví v historických kulisách
Minulost a její připomínání zkrátka potřebuje interpretaci, jíž nám marketingová agentura nezajistí. Kam to může vést, naznačuje citát, který vévodí webovým stránkám výročí coby motto: „Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem.“ Co může tento výraz středověké představy monarchické vlády říct člověku 21. století? Ve výsledku odkazuje ke stejnému souboru hodnot jako zdůrazňování Karlových výjimečných státnických schopností, exkluzivního postavení českých zemí v tehdejší Evropě a politické a ekonomické stability a kulturního rozkvětu pod vládou „osvíceného monarchy“. Z obojího je cítit nejen nacionální šovinismus, ale také konzervativní hodnoty jako autorita, pořádek a stabilita. Spolu s rolí, které se dostává již nyní v přípravě oslav katolické církvi, to může vést jen k dalšímu nenápadnému posilování národně konzervativních hodnot, které jsme v posledních letech zažili za „vlády“ předchozího prezidenta.
Karel IV. byl v minulosti využíván z různých stran k různým účelům. Ať už šlo o boj o „přivlastňování“ mezi českými vlastenci a Němci z Čech, nebo o monstrózní státní reprezentaci během kulatého výročí v roce 1978, vždy byl spíše problematickým symbolem, jejž si připomínalo především univerzitní prostředí a kulturní sféra. Dnešní samozřejmé přijímání Karla IV, které dokazuje nejen anketa o „největšího Čecha“, ale i prozatímní ticho kolem příprav nadcházejícího jubilea, je podezřelé. Jako by česká společnost slyšela na řeči o osvícených panovnících, kteří konečně zavedou pořádek a přinesou „národu“ rozkvět. Po letech bezvládí a krize přijde mocná autorita, která vtiskne chaosu řád.
Ale ještě něco přípravy Karlova jubilea o naší společnosti – a zvláště politické reprezentaci (napříč politickým spektrem) – odhalují. Karel IV. byl vždy uznáván především jako podporovatel vzdělávání a umění. Vypadá to snad, že by všichni ti, kteří ho považují za „největšího Čecha“, také viděli školství a kulturu jako priority veřejné služby? Podporu snad najde udržování historických kulis pro veřejnou zábavu a turistický průmysl. Ale že musel stát (i ve středověku, jakkoli nahodile a absolutisticky) spoluvytvářet kulturní prostředí, aby něco trvalého vzniklo, si dnes málokdo uvědomí. A dvojnásob pokrytecké je to od politické reprezentace, která se hodlá příští dva roky natřásat před těmito historickými kulisami, aniž by skutečně pro současnou kulturu a školství něco udělala. Hlavně že máme slavit maximálně efektivně a marketingově úspěšně.
Autor je historik.