Od loňského roku je novinkou karlovarského festivalového programu sekce Imagina, která má být zaměřená na snímky přesahující rámec autorského hraného i dokumentárního filmu a směřující spíš k videoartu či různým originálním přístupům k hraným filmům.
Zombie gay porno vs. minimalismus
Letos se festivalu podařilo program sekce sestavit z filmů poměrně výrazných tvůrců. Kanadský provokatér Bruce LaBruce, který v posledních letech rozvíjí poměrně svěží žánr artového zombie gay porna, uvede svou novinku Pierrot Lunaire, další Kanaďan Denis Côté, který vloni na festivalu v Berlíně představil lakonickou komedii Vic + Flo viděly medvěda, má v programu sekce snímek Zůstává tvou radostí, věnovaný pozorování vykonavatelů různých profesí při práci.
Několikaminutový záběr, kde Lavant kráčí pár metrů za Leem a s viditelným úsilím se snaží napodobit jeho extrémně rozvážný krok, patří k vrcholům filmu.
Největší hvězdou letošní Imaginy je ale tchajwanský auteur Tsai Ming-liang, jeden z nejosobitějších současných asijských tvůrců, který má na kontě například minimalistický muzikál Umíněné mraky a v letošním programu Varů je zastoupený i svým novým celovečerním filmem Toulaví psi. Cesta na Západ, jeho šestapadesátiminutová studie pomalého pohybu, která vyhlíží jako minimalistický projekt ministerstva švihlé chůze, bude dost možná patřit k vrcholům letošního programu. Tsai Ming-liang před tímto filmem natočil už několik středometrážních filmů založených na radikální práci s formou. Například M. Butterfly se skládá ze dvou přibližně patnáctiminutových záběrů, z nichž první se odehrává na přeplněném autobusovém nádraží a druhý v intimitě hotelového pokoje. Cesta na Západ zase navazuje na rozsáhlejší Tsaiův projekt, zahrnující krátké filmy No Form, Diamond Sutra a Walker. V každém z nich Tsai oblékl svého dvorního herce Lee Kang-shenga do obleku buddhistického mnicha a nechal ho kráčet extrémně pomalým krokem ve velmi dlouhých záběrech různými lokacemi. Cesta na Západ je zatím vyvrcholením celého zenového podniku, a to nejen díky tomu, že má zatím nejpropracovanější kameru, ale také nápadem zapojit do pomalé chůze, tentokrát ulicemi Marseille, druhého chodce, kterým je navíc slavný francouzský herec Denis Lavant – známý třeba z filmu Holy Motors.
Několikaminutový záběr, kde Lavant kráčí pár metrů za Leem a s viditelným úsilím se snaží napodobit jeho extrémně rozvážný krok, patří k vrcholům filmu. Některé záběry přitom připomínají hru Kde je Wally, protože postava mnicha je zpočátku ukrytá ve velkém celku mezi množstvím lidí a objektů. Další záběr, v němž Lee schází ze schodů do podzemního průchodu, je naprosto fascinující studií proměn světla. A s nějakým novým inscenačním či vizuálním nápadem přichází téměř každý záběr. Zdaleka přitom nejde jen o prázdnou formalistickou hru, ale naopak o brilantní nápad otevírající široké pole interpretací.
Ohýbání žánru
Také sekce Půlnočních filmů se běžné festivalové nabídce vymyká – nabízí totiž filmy, které osobitě přistupují k brakovým žánrům. To určitě platí jak pro restaurovanou exploatační klasiku Texaský masakr motorovou pilou, tak pro druhý díl fenomenálního indonéského akčního filmu Zátah. Vedle sofistikované variace na žánr duchařských hororů Neutečeš stojí z půlnoční nabídky rozhodně za zhlédnutí nový film japonského tvůrce Shiona Sona, jehož čtyřhodinový epický snímek o náboženství a focení kalhotek Pod vlivem lásky se stal jedním z nejpříjemnějších překvapení karlovarského programu v roce 2008. Sonovy Hrátky s peklem sice nepředstavují tak sofistikovanou hříčku jako zmíněný film, který pod komiksově nadsazeným vyprávěním celkem seriózně a provokativně zkoumal problém křesťanské lásky, zato však jsou ještě o něco zábavnější.
Sono natočil krvavou bláznivou komedii o partě amatérských filmařů, kteří přesvědčí dva znepřátelené jakuzácké klany, aby svůj spor vyřešily bitvou v samurajském stylu. Z filmového záznamu celého masakru se má zároveň stát finále připravovaného nového filmu filmových amatérů. Hrátky s peklem si dělají legraci z konvencí jakuzáckých filmů, z opulentního násilí ve stylu Kill Bill i z cinefilní lásky k filmu a natáčení. Sono se suverénně odpoutává od veškerého realismu a vyžívá se v ohýbání žánrů do nápaditě groteskních poloh.
Autor je filmový publicista a redaktor A2.