Proč katolická církev nevypravila na Prague Pride vlastní alegorický vůz? Přinášíme reportáž z protestních akcí namířených proti „pochodu hrdosti“ LGBT komunity.
O ochranu čisté rasy se vyhrožováním bezbranným Romům starají podnapilí bojovníci na perifériích, a tak mají stateční bílí mužové v hlavním městě volné ruce na obranu před homosexualismem. I tentokrát se v boji proti Prague Pride česká ultrapravice chytře rozdělila na intelektuály a bojovníky v ulicích a rozhodla se ztrapnit hned na několika frontách.
Nejradikálnější skupinku, která se rozhodla realizovat, vytvořil Adam B. Bartoš s partou kamarádů, které tak dlouho hledal, až je našel mezi nácky – konečně není sám. Nejen homosexuálové totiž potřebují trošku lidského tepla a společenského uznání, jež nakonec Bartošovi nabídli jen neonacisti. Ti jsou zase na oplátku vděční za pravého intelektuála ve svých řadách. Jen díky mediální zkratce označující část protestujících kolem ABB za „křesťany“ se mohlo zdát, že za sedmi statečnými, z nichž občas někdo možná doopravdy zajde do kostela, stojí významnější část společnosti. Ve skutečnosti ale bylo mnohem více křesťanů v průvodu samotném. Titul nejosamocenějších kůlů v plotě však příslušel v sobotu právě Bartošově partě.
Čas na militantní homofobii ještě nedozrál
Kdo nechce homosexuály přímo soudit, mluví o potřebě podpory tradiční rodiny. Na tuto strunu se v Česku nezabrnká, jak je rok dlouhý, a proto se ji jal Pavel Bělobrádek v ulicích Prahy rozezvučet zrovna 16. srpna. Pouze nešťastnou shodou okolností to bylo zrovna v den konání čtvrtého ročníku Prague Pride. Načasování nevinného pochodu křesťanských demokratů by nehezky interpretoval jen naprostý škarohlíd. Ze strany KDU-ČSL se dokonce mohlo jednat i o vstřícné gesto, protože letos nevyslala ráznějšího Jiřího Čunka, který se loni v duchu těch nejlepších tradic křesťanské tolerance nechal slyšet, že homosexuál je v podstatě totéž, co tělesně postižený člověk, a i na ty katolická víra pamatuje.
Bělobrádek na rozdíl od vsetínského ogara výplachy chámovodů a vaječníků homosexualitou narušeným jedincům neordinoval a omezil se pouze na podporu mytické tradiční rodiny, v níž v Česku vyrůstali jen nemnozí. Jejím protikladem jsou samozřejmě dnes diskutované adopce dětí homosexuálními páry, k nimž se ještě před Bělobrádkem patřičně vyjádřila Jana Jochová, řádná a tradiční manželka ultrakonzervativce Romana Jocha. Její vystoupení v DVTV dokonce nabralo virální vlnu a po dobu jednoho týdne na ní surfovalo českým webem.
Pohár svobodomyslnosti a liberálního fašismu však ani letos nepřetekl a komunita pedofilů nakonec nebyla na Prague Pride přizvána.
Nemůžeme samozřejmě tvrdit, že by tyto nemístné a nehezké výroky reprezentovaly názor většiny společnosti, ovšem s jistou opatrností můžeme snad říct, že čas na militantní a radikální homofobii v ČR zatím ještě nedozrál. Nebylo by však správné Jochovou a další buznobijce podceňovat – trpělivost růže přináší.
To už dokonale pochopil i guru českých antisemitů a špatně maskovaných fašistů, mladý Adam B. Bartoš. Celá řada zpravodajských serverů přinesla fotku, na níž spoutaného chuděru nakládají do antonů přivolaní těžkooděnci. ABB se po manifestaci vyfotil před nejmenovanou pražskou hospůdkou s organizátorem většiny loňských neonacistických pokusů o pogrom Pavlem Matějným a i ten byl evidentně rád, že policisté Adámkovi nezkřivili ani vlásek. Aureolu mučedníka však Bartošovi už nikdo nevezme, i když samotný fakt, že byl ve svých čtyřiatřiceti letech poprvé zadržen za svou „radikální“ činnost o jeho revolučních ostruhách nic moc pěkného nevypovídá. Avšak jak se říká: pozdě, ale přece.
Sparťanští ultras proti pedofilům
Jeho mediální obraz přispěchal na Václavák vylepšit i nejslavnější český neonácek Vlastimil Pechanec, který před třinácti lety málem nezavraždil Roma, a vyventiloval tak nepěkné zážitky z vězeňských sprch. Otázkou je, proč zradil Pechancův nejvěrnější fanoušek Tomio Okamura a nepřišel své kamarády podpořit. Jistě by z toho vytřískal nějaký ten politický kapitál. Těžko říct, zřejmě si stále není jistý, jestli kromě protihomosexualistické agendy současná radikální pravice také pořád nevyznává i rasovou nenávist, čímž by se jeho účast dozajista značně zkomplikovala.
O kvalitě letošních protestů proti Prague Pride vypovídá i fakt, že s nejoriginálnějším homofobním kouskem přišli sparťanští ultras, když se sloganem „Tři barvy stačí, drahoušku“ vymezili proti příliš barevnému spektru duhy, která je symbolem queer hnutí. Modrá, žlutá a červená jsou tradičními barvami letenského klubu, ale těžko říct, co mají symbolizovat v hájemství sexuální orientace. Tři barvy můžou reprezentovat dělení na homo-, hetero- a bisexualitu, a tak nejspíš chtěli vyjádřit své obavy z toho, aby se k Prague Pride už nepřidávali další sexuální menšiny – tento rok konkrétně pedofilové, kteří měli na účasti eminentní zájem.
Pohár svobodomyslnosti a liberálního fašismu však ani letos nepřetekl a komunita pedofilů nakonec nebyla na Prague Pride přizvána. Sparťanským hools i mnoha jiným se jistě ulevilo. Přestože toto strategické rozhodnutí bylo zřejmě správné, z širšího pohledu možná ubralo manifestaci na kráse. Svůj alegorický vůz totiž mohla konečně vypravit i katolická církev, v níž najdeme celou řadu vyznavačů tohoto stále poněkud kontroverzního sexuálního stylu. Po finanční injekci v podobě církevních restitucí by kardinál Duka se svými ovečkami mohli zakřepčit v opravdu opulentním hávu. Uvidíme, s čím přijdou homosexualisti v příštím roce. Trochu nefalšované klerikální perverze by průvodu určitě prospělo a možná by se konečně i trochu projasnilo, proč katolíci tak tvrdošíjně odmítají adopci dětí homosexuálními páry.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.