V mé rodině se traduje, že jsme se stali Židy, když se naši předci, členové Jednoty bratrské, rozhodli konvertovat k judaismu, aby se vyhnuli perzekuci. Kdo ví, co je na tom pravdy. Ať už je to jakkoli, jako český Žid si nestěžuju. Kdyby se předci rozhodli splynout raději s nějakou romskou kočovnou tlupou, byl bych na tom dnes o poznání hůř. Pravda, političtí dobrodruzi s bujnou představivostí – snad inspirováni sionismem – neustále vymýšlejí, kam by bylo možné exportovat romskou menšinu, aby se tam mohla dle libosti sebeurčovat a v českých zemích mohl konečně nastat ráj na zemi. Má to ale jeden háček: ať už v Indii, nebo kdekoli jinde Romům nikdo jen na základě jejich etnické příslušnosti nedá státní občanství, daňové prázdniny, zdarma univerzitní vzdělání a k tomu pár drobných do začátku. Ne že bych těchto výhod, které „vracejícím se“ Židům dává Izrael, chtěl v dohledné době využít. Jednak u nás v Jablonci v porovnání s všudypřítomným nechutným, otevřeným a oficiálně tolerovaným anticiganismem antisemitismus v podstatě neexistuje a jednak bych radši uplatnil právo na „návrat“ třeba do Norska nebo Austrálie než do země, která trpí nechutným, otevřeným a oficiálně tolerovaným „antiarabismem“.
Co by Kladeňáci dělali, kdyby je Pražáci přes čtyřicet let okupovali? Stupidní přirovnání? Ovšem. Ještě by si někdo mohl myslet, že by měli právo se bránit.
Děkuji, nechci, nenávisti obdobného druhu mám v Jablonci dost a dost. Mimo to na Jablonec zatím nepadají z frýdlantského bantustanu rakety, ve stanovách romských organizací nestojí, že Česká republika nemá právo na existenci, a „Čechy Čechům“ není heslo převzaté z české ústavy. Co bychom ostatně dělali, kdyby na Prahu létaly rakety z Kladna, jak se tázal jeden z transparentů na nedávné demonstraci v Praze na podporu Izraele? Sugestivní otázka. Mám taky jednu. Co by Kladeňáci dělali, kdyby je Pražáci přes čtyřicet let okupovali? Stupidní přirovnání? Ovšem. Ještě by si někdo mohl myslet, že by měli právo se bránit. No fuj!
Nový pražský rabín David Peter má ovšem na arabsko-palestinský konflikt podobný pohled jako mí sousedé z baráku na konflikt česko-romský. Palestinci (stejně jako Romové) jsou prostě jiná kultura, neváží si života jednotlivce a jeho práv a povinností jako my, Židé (anebo Češi). „Islámský svět nevnímá hodnotu člověka. Židovský svět ano. Čtyřiašedesát mrtvých izraelských vojáků! Mladí kluci… to byl pro izraelskou společnost velký šok,“ čteme v rozhovoru s Peterem v Pátku Lidových novin z 22. srpna. Co je pro muslimy pár set mrtvých dětí? Naplodí si nové, to jim jde přeci nejlépe! Spousta těch „mrtvých“ jsou stejně předčasně vyspělí sígři jen umazaní od kečupu a pózující pro evidentně antisemitské reportéry z celého světa. „Židé přece nejsou v pořádku, že ano?“ čte jim myšlenky Peter.
Blouznění rabína Petera o krvelačnosti Palestinců, respektive Arabů, respektive muslimů jako by zabloudilo do rozhovoru z komentářových sekcí online vydání českých deníků: „Rodiny se vyvražďují i mezi sebou.“ Anebo: „To, že se muslimové navzájem zabíjejí, to je kultura daného regionu.“ Český internetový komentariát, ta tisícihlavá hydra a postrach moderátorů diskuzí, si vylévá žluč v podstatě stejným způsobem jako pražský rabín. Tato shoda ovšem není náhodná. Není překvapivé, že se česká společnost ve své většině tak snadno sžívá s oficiální izraelskou propagandou, která má věrnou rezonanční desku nejen v Maiselově ulici, ale i na české pravici a Pražském hradě. A skutečně to nemá nic společného s „historickými vazbami“ na Izrael. Zoufalci chrlící nenávist na Palestince, Araby či vůbec muslimy do komentářů na Novinkách a iDnes jsou ti samí, kteří se ukájejí v diskuzích pod články o Romech, jež některé servery již raději ani neotvírají. Smutnou a neustále potvrzovanou pravdou – jak u nás, tak v Izraeli – je fakt, že xenofobie a rasismus jsou doma především v sociálních patrech jen těsně nad úplným dnem, z něhož se rekrutují jejich oběti. V duchu trefného hesla určeného českým anticiganistům můžeme s klidným srdcem zvolat na jejich antiislamistická alter ega: „Palestinci nemůžou za vaše posraný životy!“
Autor provozuje sportovní penzion.