Minulý týden se u jednoho z mých článků objevil následující komentář: „Rád bych věděl víc o tom, čím se zabýváte. Když nakupuji jídlo, dost mi na tom záleží, ale nikdy jsem nepřemýšlel o oblečení. Nenapadlo mě, že by mohlo jít o něco, co je škodlivé a co nepřispívá ke změně k lepšímu, o kterou tolik usiluji.“ Pochopila jsem, že fenomén udržitelné módy je pro většinu lidí stále neznámý a je třeba vysvětlovat úplné základy. Těm z vás, kteří byste rádi věděli, proč se starat o svůj šatník, nabízím šest nejdůležitějších důvodů.
1. Ve vašem oblečení se nacházejí chemikálie.
Jsou často karcinogenní (tj. způsobují rakovinu). Stále více lidí si sice uvědomuje, jak moc záleží na tom, co jedí, ale o oblečení tímto způsobem vůbec nepřemýšlejí. Většina z nás například netuší, že pesticidy, insekticidy, formaldehydy a zpomalovače hoření, vyskytující se v našem oblečení, ohrožují mimo jiné i naše zdraví. Kůže je nejrozsáhlejší orgán našeho těla a přirozeně vstřebává cokoliv, s čím přijde do kontaktu – včetně chemikálií v oblečení. (Příště, až si budete prohlížet oblečení své oblíbené velké módní značky, promněte si špičky prstů. Všimnete si tenkého povlaku, který se tam dostal právě z oblečení.)
Přemýšleli jste někdy, jak je možné, že oděvní společnosti jako Zara a další mohou prodávat trička za stovku?
2. Na světě je dvacet sedm až třicet milionů otroků.
Ano, otroků. Přemýšleli jste někdy, jak je možné, že oděvní společnosti jako Zara a další mohou prodávat trička za stovku? Lidé v Uzbekistánu, Kambodži, Bangladéši nebo Indii jsou nuceni pracovat proti své vůli. Ať už sbírají bavlnu nebo zpracovávají kůži, nikdo jim za výrobu vašeho oblečení neplatí. Jsou doslova odsouzeni k životu v otroctví a mají jen malé šance, že se z toho dostanou. Placení dělníci často pracují ve „sweatshopech“. Velice pravděpodobně nedostávají plat, z něhož by mohli vyžít – nezaplatí z něj jídlo a střechu na hlavou, nemluvě o tom, že by z něj uživili své rodiny. V roce 2012 napsal jeden švédský reportér, že dělníci v Kambodži jsou placeni tak málo, že si na jídlo musí půjčovat.
3. Velkým problémem jsou oděvní korporace.
Milujeme výhodné nákupy, slevy a cokoliv, co lze pořídit levně. Jenže to přímo ovlivňuje životní podmínky těch, kteří naše oblečení vyrábí. Chceme tričko za co nejméně peněz, a tak obchodníci hledají způsob, jak ceny snížit, aby mohli uspět na trhu. To většinou znamená, že musí snížit výrobní náklady někde v zámoří. V listopadu prohlásila firma H&M, že do roku 2018 plánuje zajistit životní minimum více než osm set padesáti tisícům textilních dělníků. To je jistě velkorysé, musíme se ale ptát, jak tato velká firma mohla vůbec připustit, že dělníkům dostatečně neplatila? V minulosti firma H&M čelila řadě nařčení z toho, že jejich zaměstnanci živoří v chudobě, pracují v nebezpečných podmínkách a trpí podvýživou. Ale H&M nejsou jediní. Forever 21, Inditex (vlastník značek Zara, Pull&Bear, Bershka atd.), GAP a další porušují lidská a pracovní práva všude možně po světě.
4. Oblečení kupujeme často jen na jedno použití. Dovoz obnošených oděvů do Afriky ničí tamní ekonomiku.
Necháváte hromady svého starého oblečení místní pobočce Armády spásy? Zatímco secondhandové obchody, které vykupují a prodávají použité oblečení, jistě přispívají k udržitelnosti, obrovské množství darovaného oblečení může být problém. Organizace jako Armáda spásy obdrží více oděvů, než jsou schopny prodat. Co s ním? Podle komentáře na serveru The Business of Fashion „putuje většina darovaného oblečení k secondhandovým obchodníkům, kteří je roztřídí, svážou do balíků a pošlou do zahraničí. Prodává se tak většinou mimo zemi, v níž bylo původně darováno.“ V subsaharské Africe se prodává jedna třetina veškerého darovaného oblečení a tyto dovezené svršky likvidují tamní textilní a zpracovatelský průmysl. Posíláme-li oblečení, které už nechceme, do zemí na druhé straně světa, vyvolává to v nás navíc falešný pocit uspokojení. Domníváme se, že můžeme klidně dál nakupovat oblečení ve velkém a pak se ho zbavovat.
5. Pokud se nechtěné oblečení ocitne na skládce, trvá desetiletí, než se rozloží.
Už nemáme jen čtyři roční období. Módní průmysl je v konkurenční horečce proměnil v padesát dva „mikrosezón“, aby mohl protlačit nové trendy a zvýšit rychlou spotřebu. Obchodníci podporují zákazníky v tom, aby si kupovali levné oblečení, vzali si ho na sebe jednou a pak už třeba nikdy. Nepřemýšlíme, kde takové oblečení končí. Průměrný Američan vyhodí třicet jedna kilogramů oblečení za rok. Nylon, viskóza, polyester a další syntetické materiály jsou v podstatě plasty, které pravděpodobně vydrží na světě déle než vy. Vyhazujeme čím dál tím víc věcí, a to k světlé budoucnosti naší planety rozhodně nijak nepřispěje.
6. Není to beznadějné.
Zákazníci nejsou úplně bezmocní. Každý z nás může přispět k reformě oděvního průmyslu tím, že si vybere firmu, která si naše peníze zaslouží. Jde také o to, abychom se vzdělali a upravili svůj životní styl tak, abychom nenakupovali a nevyhazovali oblečení ve velkém. Získat informace můžete už tím, že si zalajkujete některé stránky na Facebooku (mé oblíbené jsou tyto: Ecouterre, EcoSalon nebo Ethical Fashion Forum). Něco se dozvíte, i když budete číst jen titulky článků.
Autorka je publicistka a spoluzakladatelka {r}evolution apparel.
Z anglického originálu 6 Things You Should Know About Your Clothes publikovaného na serveru The Huffington Post přeložila Tereza Stejskalová.