V souvislosti s anticiganistickými mítinky se ke slovu dere leckdo. Málokdy jsou ale slyšet ti, kteří jsou terčem nenávisti, tedy Romové a sociálně vyloučení.
Koncem července došlo před hernou v Děčíně ke rvačce, kterou před komunálními volbami zneužili neonacisté. Oni a jejich příznivci spojují jednoho romského násilníka s celou menšinou. Jako by chtěli k odpovědnosti za čin jednotlivce hnát všechny nájemníky ubytovny v Zelené ulici, a to včetně dětí, na které stoupající napětí působí nejhůře. Vedle toho, že mají zkažené prázdniny, přicházejí o poslední zbytky pocitu bezpečí. V srpnu proběhly na děčínském náměstí Míru zatím dva anticiganistické mítinky. 13. srpna dorazily zhruba dvě stovky místních. 23. srpna byl mítink z hlediska účasti fiaskem a nenásilně jej narušili Romové a aktivisté s transparentem Nenávist není řešení. Respondenti zůstávají v anonymitě, aby neriskovali jak ztrátu bydlení, tak násilí ze strany pravicových extremistů.
Minulý týden ve středu po anticiganistickém mítinku došlo ve vaší ubytovně k incidentu, a to navzdory tomu, že se plánovaný pochod nekonal. Dějí se podobné věci běžně, nebo to bylo výjimečné?
Stalo se to prvně. Teď ani nevíme, zda se to nebude opakovat. Zabezpečili jsme dveře od baráku a asi kolem půl jedné ráno se sem dobýval skinhead. Pokoušel se dobýt k bytům, přitom křičel „vy černý huby“ a podobně. Někteří nájemníci chtěli otevřít. Ale z obavy, že jich tam může být víc, se neotevřelo. Ten skinhead si počítal, kolik nás na chodbě je. Zdálo se, že je to volavka a že přišel zjistit, jaká je situace. Jak se později ukázalo, venku za rohem jich bylo asi deset poschovávaných. Asi vyčkávali, jak to dopadne. Možná čekali na záminku, kdyby skinheada někdo napadl, což se naštěstí nestalo. Nakonec přišli policajti a vyvedli ho. Ptali se, co tady pohledává v tuhle hodinu a odkud přišel. Prý odněkud z hospody. To sedí, protože byl nalitej a měl rasistické narážky. Nechali ho jít, ale když už vniknul do chodby, tak ho měli aspoň legitimovat.
To tedy každý večer zajišťujete vstup do objektu?
Dnes už ano. Domluvili jsme se na novém zámku – museli jsme se na něj a na klíče pro všechny složit. Bylo kolem toho dost běhání, ale nakonec se to podařilo. Teď už snad každý z baráku klíče má, a kdo nemá, ten si je půjčí od souseda a nechá si je udělat. Na sto procent se tu už každý večer zavírá.
Jestliže nevíte, co se v noci bude dít, nemůžete ani klidně spát…
Policie nám doporučila, ať zalezeme, zavřeme za sebou, uložíme děti a jdeme spát. Kdybychom tehdy šli spát, tak se ani nedozvíme, že sem někdo vlítnul. Proto teď hlídáme barák každou noc do pěti do rána. Všichni se prostřídáme, mužský i ženský, více než deset z nás tu má pravidelné hlídky na chodbě. Někteří v kuse až čtyři dny nespali, někteří se dokonce nachladili. Vyspěte se, když vám vyhrožují vypálením! Navíc jsme měli od známých zprávu, že se k nám od Kauflandu žene skupina rasistů. Nakonec si to asi rozmysleli. Nicméně je slyšeli, jak se dohadují, že Zelenou podpálí a bude to zub za zub.
Jak situaci snáší děti?
Špatně. Jsou vystrašené, mají depresi. Většinu času teď musí trávit v bytech. Mají zkažené prázdniny. Aby neměly vykulené oči, když tu je najednou tolik policistů, kolik jich v životě pohromadě ještě neviděly. Dítě za vámi přijde a ptá se: „Teto, strejdo, co se to tady děje?“ Posíláte je narychlo domů. „Proč mám jít domů a nemůžu zůstat venku?“ Vysvětlujte jim, že sem chodí skini, a ti jim můžou něco udělat a nezajímá je, že jsou to ještě děti. Ale ony už vědí i z televize, o co jde. Když vidí plešatého, schovávají se před ním. Bojí se. Raději jsou teď zalezlé doma. Vždy jich pár vykoukne, zda je vše v pořádku, a pak zase dovnitř. Je hloupé držet děti o prázdninách doma, ale co máte dělat.
Jak vycházíte s místní majoritou?
Po rvačce před hernou, kde Rom napadl dva bílé, a po anticiganistických mítincích mezi místními posiluje rasismus. Jdeme třeba do Kauflandu, lidi na nás koukají divně, občas i provokují k hádce. Člověk aby měl strach už i chodit nakupovat. Krom toho ochranka v supermarketu nás hlídá na každém kroku, jako bychom chtěli krást. Když nakupují bílí, nikdo si jich nevšímá.
Máte ponětí o tom, co se koncem července před onou hernou vlastně stalo?
My jsme u toho nebyli. Slyšeli jsme jen zvěsti, které nebudeme šířit, můžou to být totiž jen výmysly. Policisté prý mají záznamy, to oni vědí, co se ve skutečnosti stalo. Ten násilník kdysi bydlel na Zelené a už tehdy nám dělal problémy, pak se odstěhoval a teď nás s ním házejí do jednoho pytle.
Stav ubytovny nasvědčuje tomu, že do její údržby nikdo neinvestuje. Kdo ji provozuje?
Pan Trabalka [jednatel PSD s.r.o. – pozn. red.]. Je to docela směšné, co nám před pár dny řekl. Ať to tady prý třeba vypálí, že to má pojištěné a nájemníci ho nezajímají. Prý do takového paneláku, co vypadá jako sračka, nic dávat nebude. Když jsme ho v souvislosti s děním v posledních dnech slušně požádali, zda by mohl barák zabezpečit, odpověděl nám, že něco takového proplácet v žádném případě nebude. Nakonec jsme si to museli zaplatit a udělat sami. Řekli jsme to tak, jak to je. Pan Trabalka si může stěžovat, jak chce. My se kvůli němu nenecháme zabít nebo vypálit, když máme dům plný dětí.
Jaký platíte nájem?
Dohromady s elektrikou je to skoro šest tisíc za 1 + 1, větší byty tu ani nejsou. To je vysoký nájem, který se může lišit v závislosti na počtu nájemníků na jeden byt. Když nemáte na byt dekret, nemáte ani jistotu, že se vám nájem nezvýší.
Závěrem bychom se vás rádi zeptali, co vás vedlo k tomu, abyste přišli vyjádřit svůj nesouhlas na druhý rasistický mítink, tentokrát svolaný DSSS? To byl dost odvážný krok.
Chtěli jsme ukázat, že nemáme strach. Ukázat, co v nás je. A nebyli jsme sami, podpořilo nás hodně lidí. Nemůžou mluvit jen ti z majority, když to tak řeknu, kteří na nás něco neustále mají. Už nebudeme mlčet. Když na nás budou pokřikovat něco rasistického, ozveme se.