Publikujeme reakci na článek Petry Hlaváčkové o kauze volby děkana Fakulty architektury VUT Brno. Autor zpochybňuje legitimitu volby i schopnosti Rostislava Koryčánka.
Petra Hlaváčková sepsala zapálený text Průšvih jak Brno. Horuje v něm za právo jejího bývalého šéfa, stále blízkého kolegy a kamaráda, Rostislava Koryčánka, být děkanem Fakulty architektury. Nepochybuji, že tím mnohé oslovila, je to obratně a vemlouvavě napsaný text. Lidí, co mají plné zuby establishmentu, jistě není málo. V jejím článku to vypadá tak, že v Brně svěží vítr kreativity a humanismu narazil na větrolam zkostnatělého akademického a cynického technokratismu.
Podbízivé výroky z jejího spisu jen srší a snadno se staly pro prostředí blízké A2larmu strhující. Zvlášť je-li text vyfutrován silnými symboly, které musí být lidem drahé: „demokratickou“ volbou a skoro všeobjímající vůlí studentů. Kdo by se pak mohl divit, že to vyvolalo raketově sestavenou elektronickou petici. K ději a jeho výkladu je však třeba uvést několik poznámek, aby se aspoň trochu vyvážila atmosféra, ve které se odvíjí.
Neproběhla demokratická volba
Petra Hlaváčková ve svém textu poznamenává, že odpor proti jednání profesorů a docentů si „nenechávají líbit“ studenti, čímž navozuje dojem, že všichni. Ve skutečnosti je to jen menší část studentů; nevíme přesně, jak je velká. Čtvrtina, nebo snad třetina? Jistě to není většina, ba ani zdaleka ne polovina. Ostatní buď souzní s aktivitou profesorů, anebo je jim to jedno.
O tom, že Rostislav Koryčánek byl skutečně zvolen děkanem, lze mít přinejmenším vážné pochybnosti. Je totiž sporné, zda úkon, který provedl korpus 22. května, byl aktem legitimního senátu, nebo zda byl již jen shromážděním osob, jež byly nějakou dobu předtím jeho členy. Je to věc, která přinejmenším nemá jeden výklad a možná o ní bude muset rozhodnout soud. Domnívám se nicméně, že žádná demokratická volba neproběhla, protože senát přesně okamžikem odstoupení většiny učitelské komory přestal existovat a jediná legální cesta k vytvoření nového senátu by byly nové volby. Demokratická volba není jen hlasování. Ten, kdo hlasuje, k tomu musí být v daný okamžik nepochybně oprávněn. To jedině by byl v dané situaci pro obě strany spravedlivý a demokratický postup.
Celá skupina i sám Rostislav Koryčánek značně přeceňuje své schopnosti, vzdělání, dovednosti a kompetence. Nejsou sice špatné, ale sotva o fous nadprůměrné.
Prosím rozhořčené příznivce zdánlivé revoluce na Fakultě architektury, aby zkusili pohlédnout na „tah“ profesorů a docentů u rektora jako na součást demokratického procesu. Byl to krok sice neobvyklý, ale to proto, že byl reakcí na neobvyklou situaci. Je nesporné, že děkan má být volen (zdůrazňuji legitimním) senátem a jmenován rektorem (druhý krok aktu). Tak je to přirozené a taková je normativní úprava, ale nad tím ještě stojí samotná existence fakulty, která se nenachází ve vzduchoprázdnu. Má přesně stanovený profil a je hrazena z peněz nás všech.
Co je smyslem Fakulty architektury?
Existence fakulty je formálně dána akreditací, která je pak garantována existencí a vlastnostmi konkrétních osob a jejich poměru k fakultě. Minimálně toto by mohlo naznačovat, že dění na fakultě má svou autonomii, ale ne suverenitu. Fakulta není suverénním subjektem a akreditace fakulty je dalším obsahovým a právním fundamentem – něco jako smlouva mezi státem a školou. Také jako přirozený obraz oboru, který zde musí být vyučován. A tedy pokud profesoři a docenti ručí za základní profil školy, nelze na jejich postup nahlížet jen jako na kabinetní zlovůli, ale jako na aktivitu, která též zatraceně závisí se samou existenci fakulty, budoucností.
K věci samé: Fakulta architektury je specifické učiliště, jehož pravým a základním společenským posláním je vychovávat profesionální architekty (tedy nikoli ty, co se o architekturu jen zajímají). Úkolem těchto profesionálů je navrhovat domy a města a používat při tom specifické dovednosti, strategie a důmysl. Školené kompetence se neobejdou bez předchozího talentu. Protože vytváření domů i měst je technická záležitost, pak je nepochybné, že technika je v základním úběžníku dovedností. Je také jasné (a to odedávna), že domy, parky a města se pořizují pro člověka a jeho společnost. K tomu jsou nezbytné schopnosti těmto složitostem lidské přirozenosti a pohybům ve společnosti porozumět a účinně je zapojit do procesu. Smyslem takových výkonů je harmonizovat protichůdné vstupy a podmínky, které stojí na počátku každého stavebního úkolu. To je obvykle všeobecně uznáváno, jen v tomto ději je vše popleteno.
Smyslem existence fakulty architektury není o architektuře jenom řečnit nebo ji reflektovat a konzumovat, ale vychovat osobnosti, které jsou schopny plnění tohoto úkolu. To jsou dvě různé věci. Pro tyto účely (a ne pro jiné) stát učiliště zřídil a hradí je. Pozdější příjemci služeb těchto profesionálů se spoléhají na toho, kdo školu vede a provozuje, že garantuje právě ty jejich schopnosti a kompetence, které je na místě od nich očekávat.
Chybějící kompetence
Koryčánek tvrdí, že do výuky na fakultě vnese především interdisciplinaritu. Jaký objev Ameriky! Pro ty úplně nevědoucí dodávám, že „interdisciplinarita“ je architektuře vlastní ze samé její podstaty. Je to její základní genetický kód a jsou na něm založeny všechny výchovné programy od pradávna. Nic na tom nemění fakt, že „interdisciplinarita“ je někde vyučována lépe a jinde hůře.
Koryčánek nabyl dojmu, že tomu tak není a že to může vylepšit. Petra Hlaváčková pak vynáší do nebes jeho kompetence a erudici. Celá skupina i sám Rostislav Koryčánek značně přeceňuje své schopnosti, vzdělání, dovednosti a kompetence. Nejsou sice špatné, ale sotva o fous nadprůměrné. I kdyby ale byl skutečně vynikajícím a všemi respektovaným odborníkem v oborech, které studoval, pravděpodobně by to nestačilo na to, aby mohl Fakultě architektury účinně pomoci. Bezděčně na sebe totiž během kampaně prozradil, že mu je proces výchovy architekta ve své podstatě neznámý.
Sám nicméně podlehl sebeklamu, že je tomu naopak. Zaměnil aspekt pozorování výsledku, za samotný děj vzniku. Vícero teoretiků architektury (i ti, kteří sami nebyli architekty) na toto riziko upozorňovalo. Zde ale nejde o hodnocení architektury již hotové, ale o přípravu profesionálů. Klidně jsem připraven kandidátovy kompetence a výsledky podrobněji kriticky rozebrat.
Petra Hlaváčková se při silném zevšeobecnění dotkla také situace na škole a kompetencí současných profesorů. Na chodu Fakulty architektury lze nepochybně mnohé kritizovat a vylepšit. Ale ani v některých případech možná trefná upozornění na vady postupů vedoucích k habilitaci nebo profesuře nemohou nic změnit na tom, že nejméně tři (možná i čtyři) ze sboru profesorů dosáhli této hodnosti zcela legitimně, na základě rozsáhlé dlouhodobé práce, a že by na podobnou hodnost dosáhli i na řadě dobrých škol v zahraničí. A i když se jejich názory různí, v této základní věci postupují ve shodě.
Autor je architekt a publicista.